Tady je Bakalovo: Modrava je bohatší než Praha

Peníze prý mluví. Ty Bakalovy je v Modravě slyšet hodně hlasitě od doby, co na okraji obce začal v roce 2006 budovat své sídlo. Tehdy nad tím mnozí kroutili hlavami. Dům, zapuštěný z větší části do země, jak ho ukazovalo grafické znázornění na panelech přímo v Modravě, se jim zdál megalomanský, narušující ráz i charakter přírody a staveb v Národním parku Šumava. Teď už i ti největší pochybovači mlčí.

Zajímavé začátky

Zdeněk Bakala získal pozemek na Modravě díky tomu, že byl už za minulého režimu prohlášen za stavební. Zhruba od roku 1956 patřil Klatovské mlékárně, která ho v roce 1987 buď prodala, nebo postoupila státu. Měla tam být budova roty pohraniční stráže. Čtyřpatrový betonový skelet na okraji Modravy skutečně vyrostl, ale listopad 1989 ty záměry škrtl. Kus louky s lesem, od oka možná tři hektary, připadl Pozemkovému fondu a pak Modravě, která ho Zdeňku Bakalovi prodala. I přes počáteční pochybnosti zastupitelstva i starosty Antonína Schuberta (nez.).

Ten se podle své sekretářky zařekl, že s novináři už nepromluví. Ani na Blesk si čas neudělal. „Novináři o Modravě i o domu pana Bakaly napsali tolik lží a nesmyslů, že se s nikým z nich náš starosta setkat už nechce,“ tlumočila jeho slova. Nicméně z předchozích vyjádření starosty vyplývá, že na Zdeňka Bakalu zpočátku vlídně nepohlížel. Pražákovi, a ještě k tomu finančníkovi nevěřil. Peníze to zlomily. Bakala na své náklady odstranil původní stavbu určenou pro pohraničníky a – jak už bylo zmíněno – obecní pokladnu zaplavil penězi. Modrava začala rázem žít úplně jinak.

Na vysoké noze

Přestože vloni přispěl Zdeněk Bakala obci na daních »jen« sumou milion sto tisíc, může si Modrava dovolit dosud nemyslitelné investice. Kanalizaci a vodovod za 25 milionů korun, turistické infocentrum, parkoviště pro více než stovku vozů a před dokončením je kongresové, školicí a výstavní centrum. Vznikne i víceúčelový sportovní areál a dětské hřiště. Obec si také od státu koupila dvacet hektarů luk a dva hektary lesa a někde tam vzniknou vzdušné a sluneční lázně.

To vše je nebo bude obecní. Ale ani jednotliví obyvatelé nepřicházejí zkrátka. Modrava zaplatí každé trvale žijící rodině dvacet tisíc porodného, tři tisíce korun na hlavu jako novoroční příspěvek a dětem na letní tábory přispěje pěti tisíci.

„A ještě napište, že na pohřeb nebožtíka dává starosta pozůstalým deset tisíc,“ dodal k přehledu výhod jeden z místních. Fotografovat i představit se (stejně jako bez výjimky všichni, se kterými Blesk v Modravě hovořil) rezolutně odmítl.

Jak dovnitř? Nijak!

„Ať se Vám na Modravě líbí! Zároveň se omlouvám, nechceme náš dům zpřístupnit fotografům, médiím a veřejnosti. Děkujeme za pochopeni,“ odpověděla Michaela Maláčová (40), manželka Zdeňka Bakaly, na dotaz Blesku ohledně pořízení alespoň nějakých fotografií z jejich sídla.

Vede k němu úzká asfaltka kousek nad Modravou, opatřená zákazem vjezdu. Dvoumetrová betonová zeď, strohá ochranka, kamerový systém a také vysoké palisády části pozemku znemožňují alespoň nakouknout dovnitř. „To musíte vyšplhat na stěnu Březníku, kde lesáci těží stromy zničené kůrovcem. Jedině odtud je dům vidět, přes celé modravské údolí,“ poradil bývalý fořt, ucucávající pivo před místním občerstvením.

Zámecká pevnost

Jakous takous představu ten pohled skutečně dává. Zatravněnou střechu podepírají mohutné šumavské smrky, průhled průčelím zajišťují plastová skla o rozměrech 3x10 metrů a váze půldruhé tuny každé, dovezená z USA. V Evropě je prý nikdo vyrobit neuměl.

Celý dům o půdorysu třicet na čtyřicet metrů (na výšku sedm metrů) je – až na průčelí – ukryt v zemi. Je obklopen věkovitými smrky, a pokud je kůrovec nesežere rovněž, Bakalovu rezidenci ještě hodně dlouho nikdo zblízka neuvidí. Je tam vlastní zdroj vody, čistička, bazén, fitcentrum i herna a řada luxusně vybavených apartmánů. „Jeho jsem tu ještě neviděla, ale paní se všemi třemi dětmi tu bývá dost často. Chodí s nimi po Modravě i okolí na procházky, sbírají borůvky. Tuhle právě v obchodě kupovala mouku – že prý děti chtějí borůvkové knedlíky,“ svěřila se žena v samoobsluze. „Na miliardářovu ženu bych ji netipovala, vypadala a chovala se jako ostatní.“

Bakala postupuje

Podzemní dům není jediným stavením, které Zdeněk Bakala v Modravě má. Na protější straně údolí, vzdušnou čarou ani ne tři kilometry daleko, se mimořádně rychle rekonstruuje nejstarší zděné stavení v obci. „Je to dům, kde byla před válkou kasárna fi nanční stráže,“ vysvětlil jeden z dělníků na stavbě. „Dřív tady v pěti bytech žilo deset lidí, ale nechtěli si ty byty od obce koupit. Pan Bakala to získal za šest milionů a korunu navíc a nájemníci se odstěhovali.“

Místní litují, že přestavbě »domu financů« byla obětována kulometná pevnůstka v sousedství. „Před válkou, někdy v osmatřicátém roce po vyhlášení mobilizace proti Hitlerovi, ten kulomet naše vojáky a členy finanční stráže zachránil před útokem henleinovců,“ vybavil si v paměti dřevařský dělník z mohutného náklaďáku, svážejícího dříví z Březníku.

Zlatokop naruby

Zdeněk Bakala sice žije s rodinou převážně ve Švýcarsku, ale vypadá to, že na Modravě zapustil prostřednictvím svých nemovitostí opravdu hluboké kořeny.

„Co je špatného na tom, že jinde peníze vydělává a část z nich nechává tady?“ shodli se dva muži, opravující traktor poblíž Klostermannovy chaty (ta teď mimochodem patří synovi Lubomíra Soudka, někdejšího majitele plzeňské Škodovky). „A že mu prý na Ostravsku nemůžou přijít na jméno kvůli privatizaci nějakých bytů? To nás netrápí, my žijeme tady a díky Bakalovi líp než kdy předtím.“