Její mozek si pamatuje každou minutu

Aniž by se jen trochu namáhala, vybaví si i tu nejmenší epizodu ze svého života. Jak uvedla v rozhovoru pro německý časopis Spiegel, nemůže zapomenout vůbec nic, i když by si to někdy velmi přála.

"Nikdo si nedovede představit, jaké to je. Dokonce ani vědci, kteří mě zkoumají," říká Jill, kterou v životě postihla spousta trápení. Matce lékaři diagnostikovali rakovinu, manžel jí nečekaně zemřel.

Když se ani po dlouhé době nedokázala zbavit svých tíživých vzpomínek a depresí, sedla si k počítači a do vyhledavače naťukala jediné slovo: paměť. Nakonec se dostala ke jménu vědce Jamese McGaugha.

Neuvěřitelná paměť
Tento šestasedmdesátiletý muž patří v USA k absolutní špičce ve výzkumu lidské paměti. On a jeho kolegové dělali s Jill celých pět let nejrůznější pokusy. "Jednou jsme jí dali za úkol, aby napsala přesné datum všech Velikonoc v letech 1980 až 2003. Stačilo jí na to deset minut a udělala jen jednu chybu - o dva dny se spletla v datu. A to je Jill Židovka a svátek Velikonoc pro ni nic neznamená," říká James McGaugh.

Podle něj nebyla tak fenomenální paměť v odborné literatuře zatím vůbec popsána. McGaugh tvrdí, že Jill se od ostatních lidí liší schopností znovu vyvolat prožité situace. Zároveň si vybavuje detaily - barvy, hlasy, vůně, tehdejší duševní rozpoložení a podobně.

Je ale zajímavé, že si jen s obtížemi dokáže zapamatovat básně, texty nebo série čísel. Její sémantická paměť, neboli schopnost pamatovat si fakta, je jen průměrná. Ovšem její epizodická paměť, díky které si pamatuje všechny detaily každodenního života, je mimořádná.

Není osamocená
Když vědci výsledky pokusů s Jill zveřejnili, ozvalo se jim víc než 200 lidí a tvrdili, že mají rovněž perfektní paměť. Většina z nich ale neprošla paměťovými testy. Jen u tří vědci zjistili pozoruhodnou věc. "Jejich výsledky byli srovnatelné s Jill. Všichni tři jsou leváci a Jill také dokáže psát levačkou. Jsou si podobní i osobnostně. Většinou jsou uzavřeni do sebe, i když ani jeden z nich není tak úzkostlivý jako ona."

Vědci dodávají, že zapomínání, na něž si mnozí stěžují, odlehčuje mozek a pročišťuje jej. Díky zapomínání se paměť udržuje stále v pohotovosti. McGaugh nyní studuje zobrazení magnetické rezonance mozků oněch čtyř lidí. Prý už objevili pět zajímavostí a chystají se k jejich zveřejnění. Tou nejdůležitější je, že obě části mozku Jill Price jsou o poznání větší než u jiných lidí.

Rozhovor s Jill Price, ženou s fenomenální pamětí

Jaké to je, mít perfektní epizodickou paměť?
"Jako bych měla na rameni neustále kameru, která zaznamenává všechno o mém životě. Později se na ty obrázky mohu kdykoliv podívat."

Takže když se vás zeptám, co se stalo například 17. října 1989, řeknete mi přesně, co to bylo?
"V San Francisku tehdy došlo k zemětřesení. Byla jsem v supermarketu pro salát s omáčkou a mákem. V 17.04 hodin jsem přišla domů a slyšela tu zprávu z rádia. Zbytek dne jsem strávila u televize."

To musí být úžasné, všechno si pamatovat.
"To mi říkají všichni. Do jisté míry je to pravda. Ale je to i strašné utrpení."

Proč?
"Protože vzpomínky nemůžu kontrolovat. Různé situace z minulosti se mi v paměti promítají nepřetržitě, jde to jako na automatickém pásu, jedna přes druhou. Děje se to i teď, když tu s vámi sedím a povídáme si. Moje vzpomínky jsou jako nějaký zašmodrchaný film, který nedokážu zastavit."

Takže čas vaše rány ani trochu neléčí...
"Ne. A kromě toho se nedokážu na minulost dívat s odstupem. Všechno prožívám znovu a mám při tom zase někdejší pozitivní i negativní pocity. Duševní rány mám pořád čerstvé. Také si nedokážu odpustit svoje chyby. Nedokážu zapomenout žádný spor nebo zlé slovo na moji adresu."

Kdy jste poprvé přišla na to, že nedokážete nic zapomenout?
"To mi bylo osm let. Naše rodina se přestěhovala do Los Angeles. Tehdy jsem ucítila, že se mi paměť mění. Od 1. června 1974 si na všechny věci vzpomínám stále podrobněji. A od 5. února 1980 si pamatuji už úplně všechno. To byl čtvrtek."

Tolik vzpomínek najednou musí nějak ovlivňovat váš život. Jak?
"Řeknu vám příklad. V sobotu 16. června 1988 jsem seděla v jedné restauraci v San Diegu, ve druhém poschodí. A najednou - prásk. Těsně nad hlavou mi přeletěl holub. Od té doby se strašně bojím ptáků, jejich peří i trusu. Myslím, že bych takovou fobii neměla, pokud by byla moje paměť normální."

Jenže pro vědce je vaše paměť hotová senzace.
"Ano, ulevilo se mi, když mi řekli, že můj mozek je jiný. Celý život to o mně věděla jen moje rodina a pár nejbližších přátel, a teď se o mně píší vědecká pojednání. Doufám, že se výzkum paměti díky mně posune alespoň o krok dál."

Jak pracuje mozek
Klíčovou roli pro dlouhodobé zaznamenávání hraje limbický systém mozku. Amygdala a hippocampus mezi sebou dělí, jaké informace povedou dál a do které části mozku. Zážitky a emoce postupují do pravé půlky mozku, fakta do levé. Při vyvolávání vzpomínek dochází k aktivaci oblastí předního spánkového laloku a čelního laloku

VÝZVA PRO ČTENÁŘE
Víte o někom s podobnou vlastností? Pokud ano, ozvěte se nám na e-mailovou adresu tip@blesk.cz.