20 let od krvavé tragédie v Srebrenici: Generál Mladić dal dětem sladkosti, jejich otcům smrt!

V době jugoslávské občanské války byla Srebrenica jediným muslimským ostrůvkem, který široko daleko vzdoroval bosenským Srbům. V červenci 1995 se však »podařilo« místní obyvatele vyhladovět a ti už nemohli dál. Srbský generál Ratko Mladić jim slíbil evakuaci na území ovládaná Bosňany. Jenže místo toho jeho vojáci během týdne zabili 8 tisíc civilistů, převážně mužů a chlapců. Nedaleko rozmístěný Nizozemský batalion OSN (cca 500 vojáků), podle vlastních slov bezmocně, podle slov přeživších nečinně, přihlížel...

V první den masakru hýřil Mladić dobrou náladou. Bylo 12. července a on šel navštívit obyvatele Srebrenice, kteří utekli do nedalekého města Potočari za jednotkami OSN.

Dětem rozdával bonbony, dospělým chleba a chlácholil je, že se jim nic nestane. U všeho byl televizní štáb. Již večer byla realita jiná. Holanďané totiž nezakázali Srbům přístup k uprchlíkům a ti od nich oddělili muže a chlapce, které pak zabili.

Dodnes se experti snaží identifikovat nalezené ostatky. Chybí jim asi tisícovka. „Jakmile člověk s prací začne, nejde skončit,“ říká patolog Vedo Tuco, který ve Srebrenici sbírá kosti už dvě desetiletí. Co se za tu dobu změnilo? Někteří vrazi už odsouzeni byli. Hlavní aktéři, generál Ratko Mladić a tehdejší prezident Republiky srbské Radovan Karadžić, však pořád vyčkávají na verdikt mezinárodního tribunálu. Velká část Srbů se stále zdráhá přiznat, že systematické vyvraždění muslimských mužů je genocida.

Nejde se usmívat

Masakr zanechal v lidech hlubokou stopu. „Dodnes, když se občas zasměju, vzpomenu si na Srebrenici a přestanu,“ říká lékařka Fatima Klempić-Dautbašić, která přežila pochod smrti. A přiznává, že zůstat naživu znamená cítit vinu za ty, kteří to štěstí neměli. „Utíkalo s námi mnoho lidí, kteří své zraněné přátele nesli mnoho kilometrů. Ale museli je nechat svému osudu. Jinak by neměli šanci,“ vysvětluje.