Tunisané hlídkují na koních i člunech. Češi vyráží na pláže: Mají tendenci riskovat, říká psychiatr

Hlavní cestovní kanceláře, které vozí klienty do Tuniska, hlásí zájem o změnu destinace či o storno pouze v sedmi až deseti procentech případů, uvedl mluvčí Asociace cestovních kanceláří Jan Papež s tím, že český národ je „národem fatalistů“. „Vždy jsme se drželi hesla, že blesk neudeří do stejného místa dvakrát. Jsme národ fatalistů a podle toho vypadají ty reakce,“ poznamenal mluvčí.

Většina z 3000 Čechů na dovolené se v Tunisku rozhodla zůstat. Třetina lidí, kteří bydleli v nedalekém hotelu, jenž sdílí pláž s místem, kde v pátek zemřelo 38 lidí, se podle Papeže ani nechtěla přestěhovat na jiné místo.

Krize v Tunisku i Řecku: Co můžete chtít od cestovky a kolik vás to bude stát?

Češi více riskují, anebo se opakování útoku nebojí

Češi mají velkou tendenci riskovat a přehlížet nebezpečí. Nebo si naopak myslí, že tam, kde se útok stal, se opakovat již nebude a místo považují za bezpečné, sdělili přitom ČTK oslovení odborníci, kteří tak reagovali na dotaz ohledně chování českých turistů, jež zůstali na dovolené v Tunisku i po pátečním teroristickém útoku v letovisku v Sousse.

K útoku se přihlásila radikální organizace Islámský stát. Mladého atentátníka policie zastřelila. Tuniská vláda vyslala na pláže početnou ostrahu. A právě to může být jedním z vysvětlení, proč čeští turisté zájezdy neruší a nepožadují ihned odcestovat domů.

„Češi si potrpí na hezkou dovolenou. Navíc mohou předpokládat, že když se v určitém místě něco stalo, tak to místo bude po určitou dobu bezpečnější než jiná. Čili je to na jedné straně snaha: už jsem to zaplatil, nebudu si kazit dovolenou, na druhé straně: toto místo je dneska bezpečné,“ řekla k uvažování českých turistů socioložka Jiřina Šiklová.

11 minut krvavého masakru: Odvážlivec natočil běsnění vraha ze vzdálenosti pár metrů!

„Češi mají velkou tendenci riskovat, je možné, že to patří k národní mentalitě. Jsou méně opatrní, takže se vydají na Kavkaz v polobotkách s chatrným vybavením, nebo v zemích, kde se hodně krade, se chlubí plnou peněženkou,“ řekl k postoji českých turistů psychiatr Ivan David.

Může to podle něj souviset i s tím, že Češi mají malou zkušenost s nebezpečným prostředím. Před rokem 1989 bylo v českých zemích bezpečno, organizovaný zločin byl naprosto okrajovou záležitostí. „Konfrontace se zločinem je u nás menší než jinde. Jiná velkoměsta mají čtvrtě, kam se člověk neodváží. Například v USA musejí být Češi zvlášť upozorňováni, aby nechodili do slumů, zatímco jiné národy mají zkušenost z domova a těmto oblastem se automaticky vyhýbají,“ řekl David.

Podle psychologa Jeronýma Klimeše je otázka, zda jde u českých turistů o reakci na nebezpečí, nebo racionální chování. Podle něho chování turistů značně ovlivňuje to, zda jsou v blízkém sousedství atentátu, či ve vzdálených letoviscích. Z pohledu Evropy se zdá nebezpečná celá země, z pohledu místního je to jinak. To, že jiné národy odjíždějí, lze podle Klimeše vysvětlit různou reakcí na nebezpečí. „Někteří nebezpečí popřou, že jim se nic stát nemůže, je to určitý způsob obrany. Možná je u Čechů tento postoj zřetelnější, proto zůstávají. Ti, kdo si nebezpečí dokážou přiznat a mají strach, odjedou. Ti, kdo nahlížejí na situaci racionálně, si řeknou, že se útok na stejném místě opakovat nebude, a zůstanou. Někoho může držet na místě i myšlenka, že peníze vynaložené na dovolenou jim nikdo nevrátí,“ připustil Klimeš.