Absurdita kultu vyhublé krásy: Co se skrývá za postavou jako z plakátu?

„Nemám rád anorektičky. Líbí se mi štíhlé holky, ale zdravé,” říkají často muži. Když se ale podíváme na onu „štíhlou holku”, často zjistíme, že je ve skutečnosti na hranici podvýživy. Že vůbec není tak zdravá, jak míváme tendenci si myslet.

Anorektička (†15), která skočila pod vlak: Dopis na rozloučenou napsala pejskovi

Vidíme velmi šíthlou dívku, ale nevidíme, jak se hodiny dře namáhavým cvičením, k obědu si dá jogurt a k večeři jablko a jak stále sama sebe nenávidí, protože touží být ještě hubenější. Onen ideál zdravé, mladé krásy je ve skutečnosti až příliš často zdraví devastující. A to jak fyzické, tak to psychické. To říkám jako jedna z žen, které se s podvýživou samy potýkaly.

Teď tedy něco osobního. Bojuji s depresí a když jsem odcházela od svého manžela, měla jsem díky psychické záteži při výšce 159 cm pod 45 kg. Cítila jsem se hrozně. Má kůže byla šedá, měla jsem kruhy pod očima, lezly ze mne kosti, všechno mi bylo velké. A nikdy jsem se svému okolí nelíbila víc!

MUDr. Kateřina Cajthamlová: Dnešní ideál krásy je úplně mimo biologickou normu...

Tolik mužů, kteří o mě najednou jevili zájem. Tolik žen, které chválily mou krásnou postavu a vsadím se, že mi ji mnohé z nich snad i záviděly. Tehdy jsem si říkala, jak zvrácené tohle vnímání je. Nevěděly, co mi závidí. Chtěla jsem jen spát a jíst a nic jiného. Mé tělo bylo jen vyřízenou skořápkou vyřízeného nitra. Však přesto v celém mém dosavadním životě zdaleka nejvíc obdivované.

Za celé týdny jsem pozřela asi tolik jídla jako zdravý člověk v řádech dní. Celé dny jsem nespala a nejedla. Tohle je to, co po mně svět chce, co chválí a opěvuje? Tohle je to, jak by to mělo být? Cítila jsem se zhnusená každým komplimentem, téměř uražená, protože každý kompliment chválil to, v jakém nepořádku jsem byla. A přece se mi to i líbilo.

Pokřiveným způsobem jsem své neštěstí a fyzický rozklad pokládala téměř za úspěch. Libovala jsem si v té chvále, v tom zájmu, v obdivu, jakkoli jsem věděla, že je zvrácený a co za tím vším stojí. Bylo pro mě až nesmyslně těžké se mu postavit, ignorovat ho, odmítnout.

Mladičká anorektička (†15) skočila pod vlak pět dní poté, co ji propustili z psychiatrie

Když jsem překonala těžké období a cítila se lépe, opět jsem zažívala pocity hladu a začala jsem normálně spát, nechtěla jsem se dostat na zdravou váhu, pokračovala jsem naprosto úmyslně v nesmyslně malých dávkách potravy, děsila jsem se času, kdy opět přiberu a mé tělo bude zdravé - ale už ne tak oceňované. Snažila jsem se dobrovolně setrvat co nejdéle ve svém porouchaném stavu, protože mi připadalo, že takhle by to mělo být!

Mé pocity však, ač se mohou zdát naprosto iracionální, nejsou ojedinělé. Mám ve svém okolí spoustu dívek a žen, které někdy ve svém životě zažívaly to samé. Obědvaly půlku celozrnné housky, za celý den vypily sklenici mléka, nesnášely každé procento svého tělesného tuku, protože jim připadalo, že by tam nemělo být, že je to jejich osobní neúspěch, selhání. Jako by snad těla nás žen patřila všem okolo nás.

Adéla Banášová, Elite model look: Poruchou příjmu potravy častěji trpí ženy, které vypadají na první pohled normálně.

Znám ženy a dívky, které si pečlivě, až úzkostlivě hlídají množství a typ pozřené stravy, cvičí, a ne proto, že by je cvičení tolik bavilo. Ani tak ale nemají úplně plochá břicha a tak by nikoho ani nenapadlo, že jde o problém, že něco není v pořádku. „Vždyť ani není tak hubená,” říkají lidé o podobných případech. Jsou zvyklí na vyretušovaná těla žen, která přijali za standard feminní krásy, bez toho, aniž by tušili, co se za nimi skrývá.

Lidská těla mají tu úžasnou vlastnost, že jsou velmi rozmanitá. Pro některé z nás, kteří mají rychlé spalování a přirozeně hubenou postavu, nemusí jít o nic hrozného. Takových je ale menšina a pro jiné může být snaha přiblížit se téhle jediné možnosti atraktivity prací na dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. A ani pak nebudou některé ženy pro někoho dost hubené, nebudou mít naprosto ploché břicho, stehna úzká jako dívka sotva v pubertě.

Vlaďka Erbová: Promluvila o anorexii.

„Kdyby opravdu chtěla, může být zdravá, fit a hubená,” říkají lidé, když jim předložíte případ dívky, jejíž tělo nebo duch tento hon za krásou a společenským úspěchem nevydržely a která se rozhodla na něj „prostě vykašlat “ - a ztloustla. „Jde to i zdravě, důležité je hlavně počítat si kalorie,” řekl mi další kamarád na toto téma. A já říkám - jak absurdní!

Bučková už zase předstírá, že jí? Za fotky s hranolkou jí fanynky pěkně naložily

Je opravdu důležité „skutečně chtít” a pečlivě si počítat ony kalorie? Udržovat se na velmi zrádné a tenké hranici ještě zdravé vyhublosti a nezdravého zatěžování svého těla? Hlavně ženy si často myslí, že jim velmi štíhlá postava, zájem mužů a obdiv žen přinesou vytoužené štěstí. Že se budou mít konečně rády a budou v životě spokojené.

Eliška Bučková promluvila o boji s anorexií.

Ve skutečnosti to tak ale bývá zřídka. Nenávidíme se za kila navíc a připadáme si, že s každým dalším jsme o něco méně lidskou bytostí. A nebo investujeme množství úsilí, času a případně i peněz za speciánlí potraviny a potřeby na cvičení, abychom vypadaly jako dívky z plakátu. Nakonec ale končíme jen psychicky i fyzicky vyčerpané, unavené, bez chuti do života a na sebevědomí nám to stejně nepřidá.

Je potřeba přijmout, že i s kily navíc, která ve své podstatě ani nemusí být ničím „navíc”, ale jen tím, co tam přirozeně má být, jsme stejně hodnotnými lidmi, že máme právo mít se rádi, máme právo být upřímně milováni a máme právo vést spokojený život. Ženy a dívky, dejte si dort a mějte se rády.

Vše o anorexii čtěte na Blesk.cz ZDE >>>

Anorexií trpí už i desetileté děti. Strach z tloušťky drtí také chlapce