Topolánek o třech českých prezidentech: Promile, Freud a křepčení na hrobě

• Tak falešný a tak prázdný... Nicméně vítězný. Tehdy. A dnes taky rozvedený, znovu ženatý, rozmnožený a zmožený. Vůbec jsem toho 15. 12. 2002 netušil, do čeho jdu. Bez týmu, bez pretoriánské gardy, s morálně rozloženou partají, s novými krajskými velkoknížectvími, s pátou kolonou uvnitř a s nespokojeným Klausem v zádech. Prezidentské volby před sebou a v ruce karty na složení. Aspoň jeden žolík by se hodil. Byl jsem okamžitě na ručník v ringu. Starosti si ale dělám, až přijdou, pak si je nedělám zbytečně!

• Vzpomínám si, jak »poslanec « Klaus přišel do kanceláře místopředsedy Senátu a předsedy ODS před první prezidentskou volbou. Pro oba dost trapná situace. Překonával rozpaky, vyhlédl z okna do Valdštejnské zahrady a sala terreny a říká s typickou intonací: „Mirku, vy tu ale máte krásný výhled.“ Otáčím se k němu a tvrdým ostravským přízvukem replikuji: „Kancelařu mam dobru, robota ně bavy.“ Nesměje se, zvedá oči. Krátký pocit vítězství mě okamžitě přechází. Proč jsme proboha k sobě nikdy nenašli cestu? Proč jsem si na to vzpomněl? Asociace. Teplárenství mě taky baví…

• Klausovi lidi z Hradu, Bémovci a Tlustý gang mi nevěřili, protože nechápali, jak mohu někoho, kdo mě permanentně poškozoval, volit znovu. Vše charakterizuje moje tehdejší roztomilá konverzace: „Jak můžeš Klause volit znovu, po tom všem?“ „To je jednoduché. Nezvolíme-li jej, končíme zítra. Zvolíme-li jej, tak dostaneme rok.“ „Jak to myslíš – rok?“ „Za rok nám to shodí!“... Nejsem prognostik jako Miloš, spletl jsem se o tři týdny...

• Všichni prezidentovi muži (Hájek a Jakl – pozn. red.). Za 10 let nádherného, nezaslouženého života s Klausem na Hradě mě chtěli hladit do úplného vyhlazení. Nenáviděli toho, kdo jim nejvíce pomohl, a toho, komu nejvíce ublížili. Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde.

Za 10 let nádherného, nezaslouženého života s Klausem na Hradě mě chtěli hladit do úplného vyhlazení. | archiv Blesku

• Nikdy bych nevěřil, že může vzniknout tak bizarní tandem Zeman – Babiš. Znám je oba dobře. Miloše jsem si vážil proto, že nebyl hloupý, byl konzistentní a bez ohledu na promile byl schopen, na rozdíl od většiny ostatních, začít a srozumitelně ukončit složité souvětí, respektovat shodu podmětu s přísudkem a dokázal brilantně urazit ty, co si to zasloužili. Andreje jsem si vážil pro jeho pracovitost, cílevědomost a tah na branku. Jejich pragmatické spojení je neúspěšným genetickým experimentem. Nepojmenoval jsem totiž jejich negativa. Spojením se znásobila. Nevím, kdo koho využívá, ale Andrej je v tom fakt dobrý. Použít, zahodit. Milošku, dej si bacha!

Miloše jsem si vážil proto, že nebyl hloupý, byl konzistentní a bez ohledu na promile byl schopen, na rozdíl od většiny ostatních, začít a srozumitelně ukončit složité souvětí, píše bývalý premiér o současném prezidentovi. | archiv Blesku

• Václavu Havlovi lze vyčítat spoustu věcí. Samet, nohsledy, odmítání standardní politiky, řadu omylů. Přesto jsem ho měl rád. Cítili jsme k sobě ostýchavý respekt.

• Daleko smutnější je dnes,že jen co Václav Havel zemřel, vylezli všichni ti ukrytí bolševici a estébáci z nor a začali rozjařeně křepčit na jeho hrobě. Odešla poslední velká morální autorita, do arény byli vypuštěni lvi. Všechno je dovoleno! Jsme zpět! Začala Velká protikorupční revoluce...

  K Havlovi prý Topolánek cítil ostýchavý respekt. | archiv Blesku

Všechny ukázky pocházejí z knihy:Mirek Topolánek: Hlavně se neposrat