Komunistický boss Štěpán si špatně nežije: Důchod má přes 18 tisíc!

Jaký byl papaláš před rokem 1989? V představách mojí generace to byl tlustý muž opilý mocí a alkoholem, trpící paranoiou, neschopný se vyjadřovat...

„Máte pravdu, že jsme byli obtloustlí, nezajímaví, mnohdy i pitomci. Ale je to tak i teď. Když se podíváte na dnešní parlament, tak máte pocit, že se tam shromáždili nějací brouci. Vypadají tak i z toho, jak se pohybují a nemohou ani jít. Myslím si, že kdyby se důsledně dodržovalo to, co je hlásáno o demokracii a parlamentních systémech, tak by docházelo velmi často k proměnám a nikdo by nenarostl do té pozice brouka.“

Na nekonečné funkce byl expertem ten minulý režim...

„Ano, byli tam někteří lidé dosti dlouho, ale nepamatuji si nikoho, kdo by tam byl nepřetržitě od roku sedmdesát. Papaláš je stejný za každého systému, ať už za kapitalismu, nebo za socialismu. Spíš se stalo vděčným ty papaláše pořád hledat v době minulé, a málo lidí má odvahu je hledat v době přítomné a říci »rostou nám mnohem nebezpečnější papaláši než v minulosti«.“

Co děláte dnes? Čím se živíte?

„Dělám takový malý mezinárodní lobbing. Tu a tam někoho seznámím, nejen směrem na Čínu, ale na celý Východ, který mám dobře prošláplý od mládí. Ale v mém věku dělat nemusím nic.“

Dostáváte totiž důchod. Jak je vysoký?

„Mám důchod, který činí 18 200 korun.“

To je docela nadstandardní.

„Úplný veledůchod to není, znám lidi, co mají větší. I moji vrstevníci. Určitě z nich mám nejmenší. Neříkám, že je malý, na ty poměry, které jsou teďka, je dobrý.“

Žije se vám lépe, než za minulého režimu?

„Zaprvé nemusím nic dělat a nikdo ode mě nic nechce, zadruhé můžu říkat, co chci, a nikdo mě neposlouchá. Vlastně jsem v důchodu, kdy ten člověk nemá nic dělat, takže posuzovat v důchodové době, jak se mi žije nebo nežije je trošku umělé. Ale já rozumím vaší otázce: já si myslím, že hodně věcí se pohnulo vpřed. Existuje tady svoboda. Ta ale není výsledkem velepráce místních aparátů. To nevzniklo 17. listopadem, ale nějakou mezinárodní tendencí.“

Když před dvěma lety zemřel Václav Havel a nesli ho na lafetě přes celou Prahu až do katedrály sv. Víta, jak jste to vnímal?

„Špatně, a myslím, že mi dal za pravdu rozhovor jeho bratra Ivana Havla. Řekl, že scénář tohoto pohřbu si Václav připravil sám.“

Že velikost pohřbu odrážela velikost ega exprezidenta?

„Myslím si, že Václav Havel bude jednou velmi zkoumán, protože těm, co ho objevili, se dařilo ho prezentovat jako mimořádně skromného. A ono to tak nebylo.“

A proto ten megapohřeb?

„Myslím si, že měl žádat něco opačného, protože logicky věděl, že to je svinstvo. Měl hloupou nemoc, bez ní by tady ještě dvacet let mohl být. A nechtěl bych, aby se říkalo, že to měl z vězení. Měl to ze životosprávy.“

Jak to bylo s Havlem a jeho bujarým životem? Koneckonců, vždy ho sledovali tři estébáci, tak o tom asi víte.

„Pokud jde o tyto podrobnosti, tak jsem je nezkoumal. Myslím, že to byl zcela normální pražský chuligán, který měl dobrý základ v té rodině. Neprožíval určitě žádné stresy. Určitě měl jistě už mechanické hračky, zatímco jiní měli ještě dřevěné kostky.“