21°C
Rathův pláč z vazby nepomáhá: Ústavní soud zamítl jeho stížnosti
David Rath si stěžuje, jenže jeho nářky zůstanou podle všeho nevyslyšeny. Ústavní soud dnes zamítl Rathovy námitky proti trestnímu stíhání i tomu, jak to chodí ve vazbě.
Ve svém posledním veřejném projevu v Poslanecké sněmovně David Rath útočil, jak jen mohl. Jeho proslov na téma "Viním vládu zkrátka ze všeho, včetně blbého počasí", se dočkal dokonce zhudebnění.
Ale také plakal - stěžoval si totiž, jak těžký život má trestanec v České republice. A dovolával se návštěvy mezinárodních organizací v litoměřické vazební věznici, kde momentálně "bručí" za mřížemi.
I ve vězení si však Rath krátí dlouhou chvíli tím, že si stěžuje. Alespoň prostřednictvím svých právníků. Nezamlouvá se mu řada okolností jeho trestního stíhání - od zadržení, přes domovní prohlídku, po celu. Jenže má smůlu.
Ústavní soud zamítl Rathovy námitky
Ústavní soud je proti Rathovu fňukání imunní, a tak dnes oficiálně odmítl stížnost proti trestnímu stíhání doktora Ratha. Stalo se to tentokrát potichu, neveřejně. Mluvčí soudu Jana Pelcová však potvrdila, že politik, podezřelý z korupce v případě rekonstrukce buštěhradského zámku, tak nadále zůstane ve vazbě.
"Ústavní soud neshledal tvrzený zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele," dodala mluvčí Pelcová. Soud navíc bere Rathovy námitky jako neopodstatněné.
Rathovi právníci však již dříve avizovali, že podají i další ústavní stížnosti - na vydání Sněmovnou nebo pořizování odposlechů, které ukázaly, že nikoli kapříky, ale králíky se to v korupční kauze kolem bývalého středočeského hejtmana Ratha, přistiženého v polovině května se sedmi miliony (králíků) v krabici, jen hemžilo.
Víc už ti nenapíši. Mohla bych ti tím rozbít tvoji ulitu a nechci tě mít na svědomí. Každý tvor, i ten hodně nedokonalý, má právo na život.
Žiješ jak šnek v ulitě a na obranu proti všemu, co je mimo ni a co je tím pádem pro tebe zlé a špatné používáš stále stejné fráze aniž bys vůbec chápal vnější svět. To mě jenom utvrzuje v tom, že jsi duševně nemocen a to natolik, že nejsi schopen si ani svoji nemoc přiznat. Nu což, i tací žijí mezi máma. S tím člověk nic nenadělá. Myslela jsem, že máš alespoň nějakou naději, ale takto beznadějným případem se skutečně již dále nebudu zabývat. Přeji příjemný zbytek života ve tvé ulitě a také to, aby ti jí nikdo nikdy nerozbil. Bez ní bys nepřežil déle než rozšlápnutý šnek.
O moji ulitu dívenko neměj žádné obavy. Já totiž vůbec žádnou nemám... Takže říkáš, že se Ti moje veršovánka líbila ? Že jsi si uvědomila, že být v anonymitě neslušná je hloupé a zbabělé ? No to jsem opravdu moc rád, že jsi to konečně pochopila. Tak tady máš za odměnu jednu z mých veršovánek, které Ti snad pomohou pochopit můj pohled na svět kolem mne : Viděl jsem večer, jak usínal den, jak zapadlo slunce, jak točí se zem. Obloha červená jak vlčí mák, nad hlavou frčel do hnízda pták. Na východě luna jak pomeranč vyšla, Večernice první s ní na schůzku přišla, ticho bylo náhle, že slyšel jsem dech, list pomalu padal na hebký mech. Obloha přešla již do tmavé modři, ze stromů u cesty stali se obři. Netopýr akrobat létá mezi hvězdami, ticho velebné klene se nad námi. Dobrou noc všem dětem co očka se jim klíží, Dobrou noc všem lidem, co nikdy neublíží, Dobrou noc zvěři, dobrou noc keři, Dobrou noc každému, kdo ve mně věří. ps. zkus také nějakou napsat místo nadávek... Uvidíš, že se Ti uleví podstatně více než si aktivovat žluč... Takže : Začni se usmívat a slunce v duši !
