9°C
S divadelním souborem vystupují nyní několikrát ročně. „Kdysi, když jsme začínali, jsme hráli jednou za rok na vánoční besídce, dnes vystupujeme i třináctkrát za rok,“ pochvaloval si režisér Michal, kterého jeho práce těší.
Název souboru vznikl náhodou. „Vymýšleli jsme název a já se zeptal jedné klientky, jestli už má nějaký nápad a ona poznamenala, ať vydržím ještě chvilku ve smyslu, ať ještě chvíli počkám a v ten okamžik sem věděl že je to ono," popisoval, jak vznikl název souboru.
Každý rok trénují právě od podzimu novou hru. A tak letošní představení v rámci Zažít město jinak bude jedno z posledních letošní sezóny. „Tohle představení je hodně o nás,“ pousmál se.
„Jmenuje se Azazel, který je démonem, co plní přání. Je to velmi vzdáleně inspirované příběhy Isaaca Asimova. Ovšem přepsané na naše herce,“ prozradil a vysvětlil, že právě všechny hry vybírají v souboru společně tak, aby všem téma vyhovovalo.
Herci v příběhu vystupují pod svými jmény a řeší ve hře problémem, který je v jejich osobním životě tíží. „Například tam máme klučinu, který je naším Casanovou. Baví se neustále s různými holkami. A právě tady má příběh, kdy mu Azazel přičaruje neuvěřitelnou neodolatelnost a on poté zjistí, že to taky není dobrý, že je těch holek příliš a vzájemně se hlídají, že je nakonec stejně tak sám jako předtím,“ prozradil část příběhu, kterou hraje autista Roman.
Nevyzpytatelné počasí
Na akci Zažít město jinak v Podolí vystupuje jeho soubor téměř potřetí. „Měli jsme tam hrát před dvěma lety. Dokonce i první tři minuty představení jsme hráli, ale potom se rozpoutaly hromy, blesky a strašlivý liják. A tak jsme strašně zmokli a představení jsme tehdy nedohráli,“ vzpomínal na dnes už vtipnou vzpomínku s nešťastným počasím.
Dle předpovědí je ta šance nepříznivého počasí i letos. Ovšem Michal bedlivě sleduje předpovědi a doufá, že právě v půl jedné odpoledne, kdy je plánované hru odehrát, bude ještě přívětivé počasí a zaprší až po představení.
Hercem v Ještě chvilku chce být každý
Zájem o to stát se členem souboru z řad tělesně handicapovaných je podle Michala obrovský. „Zato asistentů není nikdy dost. Rád je začleňuji do hry, aby nebyly pouze těmi, kdo pomáhají s vozíčkem,“ vysvětloval Michal symbiózu, která na pódiu vzniká. Sám byl kdysi asistentem, který vozil klienta na zkoušky divadla, které dnes režíruje. Sledoval cvičení a měl k němu různé vítané i nevítané komentáře a názory.
„Když pak předešlé režisérky musely soubor opustit, dostal jsem nabídku, abych se práce po nich ujal, když jsem takový chytrý,” svěřil se, jak se k režírování dostal.
Nabídku profese, kterou ještě nikdy předtím nedělal, přijal. „Zkušenosti z divadla jsem měl od základní školy. A tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit,“ postavil se výzvě čelem. Dnes dokonce uvažuje o tom, že by vytvořil pro velký zájem další divadelní skupinu. Nápad by rád realizoval už na podzim.
