9°C
Lukášovým cílem není vyhrát závod, jeho cílem je pokořit sebe samého. „Musím přiznat, že první tři dny byly velmi náročné. Hodně mě od nárazů bolely kyčle,“ svěřil se běžec, který neběhá v teniskách, které by tlumily nárazy.
Kromě kyčlí se Lukáš potýkal i s dalšími obtížemi. Ale střepy ani puchýře to nebyly. „Puchýře jsou z vlhka a tření, a já dělám malý krůčky s vysokou kadencí a došlapuju měkce shora,“ vysvětloval Lukáš po běhu, zatímco redakci ukazoval chodidla, která byla pouze zaprášená.
Jeho osobním cílem bylo pokořit 480 kilometrů. Ovšem po sedmi dnech se nápor na nohy a celková únava začala na Lukášovi podepisovat. „Stále to nevzdávám. Včerejšek byl pro mě velmi náročný, a tak jsem neuběhl to, co jsem si původně předsevzal, ale nekončím,“ vysvětloval běžec, který každý den po práci překonává své hranice.
Na Teribearu Lukáš není poprvé. „Na jeden den jsem se na akci stavil už vloni. V noci z pátku na sobotu, což byl poslední den, jsem si tam zaběhnul 60 km asi za 6 hodin a 40 minut,“ vzpomínal na svůj první zážitek. „No a když mi kamarádi na Facebooku naklikali 480 km krátce před Teribear, řekl jsem si, proč to neběžet na charitu,“ vysvětloval svůj popud.
Teribear je charitativním během. Za každý kilometr běhu získá charita padesát korun. Každý si může zvolit, na co svou vyběhanou částkou přispěje. Lukáš například zvolil variantu toho, že mu nezáleží, na co jeho výtežek půjde.
Zajímavostí je, že člověk může běžet naprosto kdykoliv. „Je tady pán, co přespává v autě, a jakmile se prospí, zase vyběhne. Já tedy běhám dvakrát denně, ale jen po práci. Odpoledne a večer,“ prozradil Lukáš.
