21°C
„My jsme spolu žili pětatřicet let, spolu, ne vedle sebe. Manželka byla anděl, který uměl vytvořit teplo domova. Ale během pár vteřin se z veselého domečku stal dům hrůzy,“ začal obžalovaný v slzách svoji obhajobu u Krajského soudu v Ostravě.
Po prodělaném krvácení do mozku byla jeho manželka několik let zcela odkázaná na pomoc ostatních. Do toho se výrazně zhoršoval i zdravotní stav jeho tchyně, která s nimi žila.
„Tchyně mě přemluvila, abychom si manželku vzali z ústavu domů. Tak jsme ji brávali na víkend nebo i delší dobu, podle okolností,“ líčil soudu.
Z vyčerpání ale skončil na pohotovosti. „Měl jsem teplotu a začaly se mi třást ruce, najednou jsem měl tlak 200 na 100. Tak jsem si vzal nemocenskou,“ vzpomíná na události před vraždou.
Plánoval to dlouho, neměl na to odvahu
Myšlenka na ukončení jejich trápení ho napadla už dříve. „Třeba mě napadlo, když jsme společně všichni jeli autem z léčebny, tak to někam autem naprat, ale nakonec jsem to zavrhl. Ony dvě by mohly zemřít a já přežít, třeba i s trvalými následky. Až poslední dobou mi to šrotovalo hlavou, ale žádná krev, třeba ve spánku udušení,“ popsal svoje nápady obžalovaný.
Začal se bát, že vzhledem k jeho zhoršujícímu se zdravotnímu stavu už to nezvládne a obě ženy na vše zůstanou samy. V osudný den od šesti hodin bojoval s pocitem, že musí něco udělat.
„Vyšel jsem po schodech nahoru, tam byly dveře otevřené, ostatně jako vždycky. Podíval jsem se, jestli tchyně spí, najednou se ale probudila a já jsem jí řekl: Tohle už není život! Dala mi plačky za pravdu,“ řekl vrah před soudem.
„Už jsem to nezvládl“
Pokračoval tím, že na ni skočil. Nebohá stařenka už se nemohla bránit. Začal ji rukama dusit, igelitovým sáčkem ucpal ústa a stlačil nosní dírky, aby nemohla dýchat. Když už nedýchala, šel dolů za manželkou. Než ji zavraždil, omluvil se jí...
„Promiň, Naděnko, je to pro nás pro všechny vysvobození.“ Pak ji rdousil jako svou tchyni. „Jak dlouho jsem to dělal, nevím,“ citovala z obžaloby soudkyně Šárka Skalská.
„Nepochopím to, ale cítil jsem pocit úlevy. Nebyl jsem z toho ani nervózní. Pak jsem si šel uvařit kávu a šel si na zahradu zakouřit,“ prohlásil obžalovaný muž před soudem.
I on sám chtěl ale se svým životem skoncovat. „Chtěl jsem zavolat 158 a nechal jsem klíče ve dveřích, aby je nemuseli vypáčit. To jsem ale nestihl – vyrušila mě pošťačka.“
Hrozí mu výjimečný trest
„Obžalovaný se měl dopustit trestného činu vraždy. V případě prokázání viny mu hrozí trest odnětí svobody na patnáct až dvacet let nebo výjimečný trest,“ prohlásila mluvčí Krajského soudu v Ostravě Karin Kantorová. Rozsudek by měl zaznít ve středu.
