Tajemství luxusní a milované zahrady zesnulého Macka (†79): Povídal si s ní, omlouval se jí!
Spoluzakladatel ODS Miroslav Macek zemřel ve středu ve věku 79 let. Podle toho, co sdělil během svého posledního rozhovoru, se v posledních letech považoval především za zahradníka. Byl pyšný především na keltskou zahradu, již vybudoval u svého rodného domu v Zábřehu.
V posledním rozhovoru, který Miroslav Macek poskytl časopisu TO, se dlouze rozpovídal mimo jiné o své milované zahradě, kterou vybudoval v keltském stylu u rodného domu v moravském Zábřehu. „2400 metrů čtverečních pozemek, trávníky, 45 metrů skalka, k tomu zeleninová zahrada, o kterou se staral otec, šestasedmdesát keřů černého a červeného rybízu, ohromné kvantum třešní, hrušek a jabloní, višní, rynglí a tak dále,“ popsal svou zahradu Macek.
A není náhoda, že se zesnulý politik rozhodl právě pro vybudování keltské zahrady. Má totiž keltské předky z otcovy strany. „A z matčiny strany jsem čistý Frank. Také se matka jmenovala Franke a její předkové byli Vikingové ze západní strany Norska, kteří se dostali do údolí Loiry a pak kolem roku 1660 do Anglie,“ přiblížil Macek svůj původ.
Jeho milovaná zahrada je udělaná tak, že ze shora vypadá jako had s červeným bukem v jejím středu. „Kolem jeho větví je jenom uzounký průchod, kterým projdete do druhé poloviny zahrady. A protože tady žijeme trvale, tak jsem zahradu dělal tak, že když sedáváme se sklenkou večer na zahradě nebo na terase, aby byl mezi stromy průhled. A v něm se nám celé léto promítá na noční obloze Velký vůz,“ řekl Macek. „Musím to neustále opečovávat, protože některé stromy jsou třeba už třetí. Jak přerostou, tak už mám nasazený další strom. Jeden skácím a mezitím už vyroste další,“ dodal.
Macek dokonce přiznal, že si se svou zahradou občas povídá. „Ano, se zahradou mluvím. Když potřebuji udělat nějaký větší průřez, tak se jí omlouvám, že to prostě musí být. Většina těch rostlin si dá říct. O tom píšu v poslední detektivce. Je tam taková kapitola o vzájemném tvarování. Jak člověk tvaruje zahradu a zahrada zároveň tvaruje jeho,“ popsal zesnulý politik.
A zahradou se Macek rád pochlubil i na svém facebookovém profilu. „Krásná zahrada má ovšem svůj rub: větve, větévky, větvičky a listí připravené k odvozu na kompost aneb 3 hodiny tvrdé práce,“ napsal k jedné z fotek.
Potěšení i spousta práce
Zahrada sice Mackovi přinášela klid do duše, byla s ní ale také hromada práce. Původní zahrada byla plná zeleniny a ovoce. „Čtyři týdny jsem vyráběl sirupy, kompoty, nakládal, zavařoval, stříhal, sklízel až sedmnáct metráků jablek, hrušek, 80 kilogramů angreštu. Jednou jsem si uvědomil, že už toho začínám mít tak akorát dost, a rozhodl jsem se raději vybudovat okrasnou zahradu, protože jsem předpokládal, že ta mi dá méně práce,“ popsal Macek.
„Vymyslel jsem si typ zahrady, o které si troufám tvrdit, že nikde na světě není, aspoň já jsem ji ještě neviděl: Není to francouzská ani anglická zahrada, ale keltská. Jsou v ní například velké kameny, které už nejsou skoro vidět, jak jsou zarostlé. Základem jsou však buky, habry, borovice a do toho nižší rododendrony a nějaké exotičtější keře. Celkem 1100 stromů a keřů,“ dodal zesnulý politik.
Pyšný byl hlavně na svou vistárii. „Tady je celé léto nádherný chládek. Jenže každý rok z ní vyrostou šest metrů dlouhé větve. Což znamená, že se musí šestkrát ročně stříhat, což mě teď na jaře zase čeká. Je to pro mě jarní test výkonnosti. Stojím nahoře v těch dvanácti metrech na rohu s nůžkami a dosud jsem nespadl. A je to lepší než jakékoli fitcentrum,“ řekl Macek s tím, že jen na průklestech na jaře pracuje deset hodin.
Macek měl v oblibě spoustu rostlin, z počátku mu prý ale vadily bylinky, které považoval za plevel. Názor mu změnila až jeho manželka Petra, která mu ukázala, jaké výborné saláty se z nich dají dělat. „Pampelišky, kopřivy, na co si vzpomenete, a to jíme od jara do podzimu. Teď tady máme zhruba sto dvacet metrů čtverečních medvědího česneku,“ řekl Macek.
S vybudováním zahrady mu pomáhali
Návrh zahrady si Macek vytvořil sám, k samotnému vybudování si ale na pomoc pozval zahradnickou firmu. „Dva roky mi sháněli kultivary. Měl jsem obrovské štěstí, že tady byl zahradník, dnes je již bohužel mrtvý, který byl takový nadšenec, že třeba jezdil i do Himálaje a různě po světě pro řízky, větvičky a rouboval to tady na stávající podnože,“ řekl Macek.
„Protože tady se hodně vozí z Holandska, z Itálie, ale je to na podnožích, které nevydrží. Takže lidi to zasadí a po dvou letech jim to uschne. Kdežto já tady mám roubovance z Himálaje, nádherné věci, různé kuriózní věci, které mi narouboval onen zahradník,“ doplnil.
O mrtvych jen dobře - takže raději nic.