Assassin’s Creed Unity je historická výprava plná plíživé akce i technických chyb

23. listopadu 2014 ● 08:30

Zpět
na

Nádherná Paříž v období Velké francouzské revoluce, nový hrdina přidávající se ke spolku asasínů a další dobrodružství ze světa momentálně nejpopulárnějších plíživých akcí. To vše je recept na povedenou hru, ale Assassin’s Creed Unity, první díl určený pro konzole nové generace, má jeden velký problém – technické neduhy. Stojí tedy za zahrání?

I Assassin’s Creed Unity se po vzoru všech předchozích dílů odehrává zbytečně v blízké budoucnosti. Zařízení Animus, které vysílá potomky významných historických hrdinů zpět do role jejich předchůdců pomocí kódu v jejich DNA (nebo nějak jinak nesmyslně), je zde nahrazeno Helixem, domácí verzí Anima. Pro hráče to znamená, že se dění mimo minulost zredukovalo na minimum, což je jedině dobře.Role hlavního hrdiny Arna Doriana se hráč chopí už v útlém věku, kdy je svědkem vraždy vlastního otce. I v dospělosti však jeho blízké potkává osud se smrtkou v zádech, a tak se brzy ocitá Arno ve společenství asasínů, které ho naučí kradmé postupy a praktiky, které dokonale ladí s jeho nadprůměrně dobrou fyzičkou, a ovládání parkouru. Jeho jedinou slabostí tak zůstává pradávná láska Elise, která však slouží templářům, odvěkým nepřátelům asasínů.

Příběh není komplikovaný, je poutavě vyprávěn a hráče dokáže vtáhnout, navíc je v češtině. Hlavní hrdina je sympaťák a jeho ironické hlášky pobaví. Během hraní se chopíte i rolí dalších postav. A jak už podtitul Unity napovídá, nebudete při hraní sami. Připojit se mohou až tři další hráči, protože hra nabízí specifické kooperativní mise pro dva nebo čtyři asasíny. Tyto mise fungují perfektně a jsou příjemným osvěžením.

V davu se můžete snadno ztratit, poslouží vám jako dobré krytí.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Samotné herní schéma vyšlapané asasíny, jako Altairem nebo Ezieum, zůstalo nezměněno, ale je dále rozvíjeno. Opět jsou vaše akrobatické schopnosti nesmírné, můžete šplhat po zdech, skákat po střechách a explorací i souboji získávat zkušenostní body, které pak můžete utratit za nové schopnosti. Bojový systém zůstal nezměněn, opět se můžete dýkami, meči i sekyrami ohánět po nepřátelích ve všech směrech.

Arno má oproti svým předchůdcům ovládání přece jenom o něco málo vypilovanější. Stiskem jednoho tlačítka se může snadno spustit ze zavěšení a dokonce se může při běhu sklouznout. Jde o malé změny, ale hráče potěší. Zvláště když detekce kolizí stále není ideální a váš hrdina se často o něco zarazí a podobně. Tím se dostáváme k řadě neduhů, které hru zbytečně shazují.

Soubojový systém vám umožní prát se s početní převahou i završovat útoky smrtícími výpady.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Jde o bugy neboli technické chyby, kvůli kterým se jednou zaseknete v texturách, příště ve vzduchu a nakonec se někam propadnete. K tomu si připočtěte naprosto nemožné snímkování hry. Framerate totiž klesá nezřídka na neúnosnou mez, klidně i deset snímků za vteřinu, takže máte ze hry neskutečnou sekanou. Ubisoft už chrlí opravné záplaty, ale těch bude muset vydat podstatně víc, pokud má hra běžet normálně.

Navíc to potrvá, než si skutečně zahrajete, protože nahrávací časy jsou nejdelší, které jsme na nové generaci konzolí viděli. Čekat budete i minutu, než se Assassin’s Creed Unity rozjede. Je to škoda, protože hra vypadá krásně. Grafika je detailní a oplývá citem pro umění i detail. Samotná historická Paříž je doslova dechberoucí, zpracovaná s citem pro maličkosti. Dabing je navíc naprosto profesionální.

Arno si poradí se všemi nástrahami historické Paříže.

Autor: Blesk - Ladislav Leimer

Assassin’s Creed Unity je tak důstojným přírůstkem do rodiny uznávané série, který potěší. Hratelnost je totiž vtahující a zábavná. Jediné, co vás bude při hraní štvát, jsou technické neduhy, nad kterými někdy zůstává rozum stát. Pokud jste ale asasínům přišli na chuť, není důvod, proč si první díl určený přímo na konzole nové generace nezahrát.