Možná bych měla začít od Adama, respektive od domestikace, ale tohle není odborný článek, takže jen napíšu, že psí plemena jsou kulturním počinem stejně jako architektura nebo sochařství. Někdo si zkrátka dal tu práci a dlouhodobě, koncepčně a usilovně pracoval na tom, aby pes určité rasy vypadal tak, jak vypadá. Chov psů je zkrátka trochu věda a trochu sport. 

I prosté „držení“ psa je tak trochu sport, což si ovšem někteří neuvědomují. Že si to neuvědomují ti, kdo psy nemají, se dá pochopit, problém je, že to občas nedojde ani těm, co psa mají.

Občas je zlomí dojemný příběh a psa si vezmou z útulku, aby pak zjistili, že pejsek není zas tak moc vděčný (prostě se chová jako pes), jak si představovali, a že je s ním problém o dovolené. Občas si koupí čivavu z množírny proto, že se jim líbilo, že ji trhlá chovatelka vyfotila v hrnku na kafe, a občas si koupí pitbulla, protože se jim samotným posilovat nechce.

Zkrátka, mít psa je fajn, ale má to i své méně příjemné momenty, například když sbíráte hovínka z chodníku a pak s nimi korzujete při hledání nejbližšího koše nebo když plánujete dovolenou. Psí preference z hlediska rekreace jsou totiž jiné než lidské… I proto tolik psů nakonec skončí v útulcích.

Psi místo dětí?
Klišé, že si v dnešní zkažené době pořizují lidé psy místo dětí je oblíbené… A staré. Na něco podobného lál už Jan Hus, takže je jasné, že pejskaření pro Čechy není momentálním výstřelkem.  Husovo: „V témž hříchu je mnoho nynějších boháčů, knížat, pánů, rytířů, vladyků, měšťanů a měšťanek, kteří chlupáčky a masojídky k ničemu užitečnému chovají, myjí je, česají, do lázní nosí, maso jim zvlášť vaří a kupují, ale chudému ani talíře nedají,“ nemá daleko k dnešnímu nadávání na diskusních serverech.
Pravdou ovšem je, že většina lidí nemá psy MÍSTO dětí, ale společně s dětmi nebo často také jako generálku na děti. Psům tedy těžko můžeme snížení porodnosti vyčítat. Spíš než děti hledáme v domácích mazlíčcích kus přírody, kterou jinak příliš nepotkáme a možná i archetypální zážitek s někým, kdo nemá plnou hlavu složenek.

Věčný spor
Nepejskařská veřejnost obviňuje pejskaře z ledasčeho, včetně úhynu stromů a traumat lidí, kolem kterých pes proběhl, pejskaři kontrují rčením, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád ani lidi. A v obou táborech se najdou pitomci, kteří se dohodnout prostě nechtějí.  Vlastnictví psů ovšem není víra, není to přesvědčení, které je nutné hájit s urputností křižáka, i když to v diskusích tak může vypadat, a kupodivu ani pejskaři nemají rádi počurané rohy, bobky v botách, cizí psy slintající jim do talíře a otisky tlapek na bílém kabátě.
Z toho by obě strany mohly vyjít. 
„Nečiň ostatním to, co nechceš, aby oni činili tobě,“ je dobré přísloví a platí pro obě strany.