Schizofrenie, psychózy, paranoia, to všechno jsou jména nemocí, které jsou kromě jiného také téměř nevyléčitelné. Nemocní s nimi mohou žít, pokud se stále léčí, ani zdraví už nikdy nebudou, nemoc ničí život jim, jejich rodinám… a v poměrně řídkých případech se stane obětí i okolí. Pravděpodobnost, že vás zabije schizofrenik, je mnohem nižší, než pravděpodobnost, že se stanete obětí autonehody, ale existuje.

Pozavírat je všechny?

Pokud vás teď napadá, že by řešením bylo, aby všichni schizofrenici a psychotici byli doživotně v detenčních ústavech, tak vězte, že by šlo přibližně o sto tisíc lidí, pro srovnání, v českých věznicích je v současné době okolo 25 tisíc lidí. Takové řešení  by tedy bylo nejen neobhajitelné z lidského hlediska, ale také neproveditelné z praktických důvodů.  Mnoho nemocných je navíc nediagnostikovaných, nemoc většinou propukne až v dospělosti a pokud nedojde k nějakému excesu, nemocný ji zpravidla neřeší, už proto, že nemoc nevnímá. Léčení je samozřejmě dobrovolné, pokud není léčba nařízená soudem, stejně jako léčení jakékoli jiné nemoci. Laik ji samozřejmě diagnostikovat nezvládne, a okolí často nehodnotí projevy jako nemoc, ale spíš jako zlovůli.

Řeči? Ne, chemie.

Psychiatrie je pro mnohé vědou podobnou, jako astrologie, šarlatánstvím, které snad k medicíně ani nepatří.
Příčiny duševních nemocí však leží v biochemii, v přebytku či nedostatku látek, které tělo produkuje, v činnosti nervů.
Představa, že vůlí donutíte své tělo, aby produkovalo serotonin, dopamin a jiné látky tak jak má, je trochu utopická a i když je útěšlivé dávat vinu nemocnému, ten ji ve skutečnosti nenese a v mnoha případech ani nést nemůže.
Najít viníka, který by nesl odpovědnost, je pak těžké, žádaná katarze a vykoupení nepřichází a pomstu, po které mnozí volají, zákon neumožňuje.

Pomstu?
Samozřejmě, touha po „spravedlnosti“ velí nemoc ignorovat, bagatelizovat ji, sám sobě dokázat, že když je někdo schopen jet vlakem, nemůže být na tom tak zle, že člověk, který chodí, mluví, křičí, přece není na dně a že je to jen ďábelská chytrost, jenže to nic nemění na faktu, že existují nemoci, které svou oběť okradou o úsudek, vnímání i identitu, nelze jim čelit vůlí a jejich vývoje ani nejde příliš předjímat.

Psychiatrická péče je v Čechách poddimenzovaná, pacienty by našly stacionáře pro děti i léčebny pro dospělé a pokud chceme hledat důvody, najdeme je právě tady. A tady taky leží řešení celé tragédie.