Dabing je výsostná umělecká disciplína pro dobré herce. Ze všeho nejdůležitější je skloubit uměleckou stránku s technickou. Vím, o čem mluvím. S dabingem jsem začala už v devíti letech, takže jsem mohla sledovat zblízka nejen mistry vyhlášené české dabingové školy, ale také technologický vývoj.

Kdysi se chodilo do studia v Klimentské ulici v Praze. Tam se sešli všichni herci, pustil se film, my ho zhlédli, popovídali si o něm a pak se šlo teprve na plac. Všichni jsme stáli vedle sebe, jela se smyčka, a dokud jsme se to všichni nenaučili – od zasloužilého umělce po posledního kandrdase – museli jsme opakovat.

Dnes jsou jiné, digitální technologie, kdy jde vše rychleji, tedy i dabing. Každý herec si svůj part vytáčí. Stále je to ale týmová práce od překladatele, úpravce dialogů, produkčního, zvukaře a samozřejmě režiséra.

Musíme si také uvědomit, že se dabuje mnohonásobně víc filmů a seriálů než dřív, proto je zrychlení práce i nutné. Za kvalitu dabingu ručí vždy režisér. On zná celý film a dabér mu musí důvěřovat. Ne nadarmo se říká, že maminka a režisér mají vždycky pravdu!

Pokud má herec velkou roli, může si vzít dopředu domů text, teď o tom krásně mluvila Eliška Balzerová (65), která byla za dabing oceněná na letošní Ceně Františka Filipovského v Přelouči, jak je ráda, když se do textu může ponořit, připravit si jej. Kvalita zůstává pouze jedna, a ta se hlídá po všech stránkách, kdysi i dnes.

Miroslav Moravec vzpomínal: Občas jsme si vymýšleli

Legendární Fantomas Miroslav Moravec (†70), vedle Františka Filipovského (†86) zřejmě nejslavnější český dabér, rád vyprávěl historky z dabingu. „V dobách hluboké normalizace si nás zavolali na dabing nějakého příšerně hloupého severokorejského filmu. Jenže k němu neposlali text, takže ho nebylo z čeho přeložit. Celý překlad jsme si tedy vymysleli a nadabovali film tak, že jsme jen odhadovali, o čem by asi mohl být. Nikdo to nepoznal. Možná proto, že se na takovou kravinu ani nikdo nedíval…“

Fotogalerie
5 fotografií