9°C
Natočil jste spoustu komedií, dramat, detektivek a potom pět pohádek. Jak jste se k nim dostal?
„Po maturitě jsem byl jako asistent režie nasazen na Pány kluky, pak na další filmy pro děti, a tak se nějak automaticky předpokládalo, že můj první film bude také dětský. Tak mi nabídli v roce 1985 Čarovné dědictví a tím se rozjela ta pohádková řada – Nesmrtelná teta, RumplCimprCampr, Kouzlo králů a Duch nad zlato.“
Rád píšete role na konkrétní herce. Proč?
„Jsou autoři, kteří dopředu nechtějí znát obsazení, já jsem pravý opak. Mně to pomáhá. Lépe se mi píší dialogy, když ty herce při tom už slyším.“
Proč jste roli ducha psal pro Viktora Preisse?
„Neuměl jsem si představit, že by ho hrál někdo jiný. Viktor je nesmírně invenční herec, rád přichází s novými nápady a já vždycky žasnu, jak ten text v jeho podání osobitě ožije. Aby měl ale Viktor čas, musel jsem s ním natáčení domluvit rok a půl dopředu.“
A s jakým nápadem Viktor přišel teď?
„Že tenhle jeho duch bude mít italské předky a že se nikdy nenaučil pořádně česky, takže mluví takovou hatmatilkou. S málokterým hercem bych se do takového dobrodružství pustil. Ale Viktor je opravdový Mistr, herecký bard, jakých moc není.“
A zajdete někdy spolu třeba na víno?
„Párkrát jsme byli, Viktor má dobré jídlo a vínko rád, v tom si velmi rozumíme. Oba jsme také džentlmeni, kteří dbají zásad slušného chování, takže jsme se nikdy nepropili až do bujarého zpěvu.“
Nikdy?
„Pravda, jednou jsme v Novém Městě nad Metují odcházeli z vinárny a proti nám šla ranní směna. Měli hezké protisvětlo, sluníčko jim svítilo do zad, nás bodalo do očí a my byli rádi, že máme projekci až odpoledne.“
Stejně jako Preisse rád obsazujete Jiřinu Bohdalovou. Kdy jste se vlastně seznámili?
„V roce 1991, když jsme se sešli před natáčením komedie Svědkyně nad scénářem. Hned nastala komediální situace: Vůbec jsme se neznali a teď jsme na ni vyrukovali tři, já Zdeněk Zelenka, pak autor scénáře Petr Zelenka a dramaturgyně Bohumila Zelenková. A v tom scénáři si ještě přečetla: Zvuk – Jiří Zelenka. Byla absolutně zmatená, nevěděla, kdo z nás je režisér a ještě měla pocit, že jsme rodina. To jsem jí nezáviděl!“
Od té doby jste s ní natočil desítky rolí…
„Pokud děláte i komedie, je zcela vyloučeno, abyste se s Jiřinou minuli. A i kdyby, Jiřina si vás jako komediografa najde. Na to má ona nos.“
Pohádali jste za těch 23 let spolupráce?
„A to víte, že jo. Jiřina je sopka, já jsem sopka, někdy to bouchne. Oba ale máme jednu geniální vlastnost – za vteřinu na to zapomeneme. Tuhle práci nemůžou dělat introverti, kteří se bojí promluvit. Herec i režisér musí být nabití energií a emocemi. Filmování není diskuzní kroužek. Ty jiskry jsou ale vždy v zájmu profese. Nikdy se s Jiřinou nehádáme jaksi mimoprofesně.“
Znáte se s »Bohdalkou« velmi dobře. Víte, co ji teď v poslední době nejvíc rozčiluje?
„To vím přesně – idiotismus, bezcitnost a hloupost lidí, kteří o ní píší v nejrůznějších internetových diskuzích. Párkrát jsem do té žumpy nahlédl a řekl jsem si, že pokud by měl člověk na základě těchhle kreténských keců uvažovat o úrovni národa, tak jsme na tom hodně špatně. Je opravdu neuvěřitelné, jaké zhovadilosti vypadnou z lidí, kteří jsou skryti v anonymitě.“
A co byste jim vzkázal neanonymně?
„Tak zaprvé bych moc rád věděl, čím se ti mudrlanti živí a co v životě dokázali, že si troufnou ponižovat herečku, která několik desetiletí odvádí tomuhle národu skvělé výkony. A zadruhé říkám neanonymně, takže zcela naplno: Jsou to hovada!“
A navštívíte kamarádku Jiřinu o Vánocích?
„Samozřejmě, to už je taková naše dvacetiletá tradice. Většinou na Štěpána k ní zajedu na chalupu. Dáme si nějaký dárek, všechny zdrbeme a tak nějak objektivně zjistíme, že nejchytřejší jsme my dva.“
Ať si na Jířu lidi nadávají jak chtějí, herečka je výborná a navíc v jejích letech jí vitalitu lze jenom závidět 
