"Stále nevěřil, že je dobrý spisovatel. Nepřesvědčila ho ani řada ocenění, mezi jinými Cena Americké akademie umění a krásného psaní za celoživotní dílo, Cena Franze Kafky a další. To se ukáže za padesát let, říkal. Přežil koncentrační tábory, ale nepřežil zákeřnou nemoc, se kterou bojoval pět let do posledních chvil. Naposledy na Kypru. Pak získala navrch," uvedla Markéta Mališová z Nakladatelství Franze Kafky.

V 80 letech tančil jako mladík

Lustig si těžkou diagnózu, rakovinu lymfatických uzlin, stejně jako svůj věk nechtěl připouštět. Ve společnosti se sice objevoval zřídka, ale když si už vyrazil, rozjel to ve velkém stylu. Ani věk 80 let mu nebránil v tom, aby si zatančil jako zamlada.

Jahodové knedlíky, pivo a Amerika

V posledních dnech byl už natolik zesláblý, že nedokázal vstát z postele. Přesto plánoval, že jakmile mu bude líp, zajde si do restaurace v Pařížské ulici na jahodové knedlíky, pak se projde po Staroměstském náměstí, zajde na pivo a koupí si letenku do Ameriky, řekl koncem ledna v rozhovoru pro MF Dnes.

Spisovatel, který byl autorem řady knih, napsal několik scénářů a podle jeho děl vznikly úspěšné filmy, měl i další velké plány. Chtěl dopsat několik knih, zajet do Paříže za Milanem Kunderou, zajít si ve Washingtonu na šťavnaté telecí kotlety a uspořádat přednášku na univerzitě v kanadském Quebecu.

Život umělce

Lustig se narodil v v Praze 21. prosince roku 1926 v rodině pražského maloobchodníka. V roce 1941 byl z rasových důvodů vyloučen ze školy a poté se učil krejčím. V roce 1942 byl transportován do terezínského ghetta a poté prošel Buchenwaldem a Osvětimí. "Během těch tří let v lágrech jsem byl třikrát odsouzenej k smrti zastřelením, x-krát do plynu," vzpomínal.

V březnu 1945 uprchl z pochodu smrti do Dachau a do konce války se skrýval v Praze. Osvobození si náramně užíval, radost byla o to větší, že z Mauthausenu se mu vrátily matka se sestrou. Otec ale zahynul v plynové komoře v Osvětimi.

Po válce vystudoval novinařinu a pracoval v několika denících a v rozhlase. V letech 1948-1949 se jako zpravodaj zúčastnil první arabsko-židovské války. V Izraeli se také oženil s Věrou Weislitzovou, příslušnicí židovské brigády cvičené Antonínem Sochorem. Spolu měli syna Josefa a dceru Evu.
Po válce pracoval jako reportér a režisér Československého rozhlasu, redaktor Mladého světa a scénárista na Barrandově. V roce 1968 odešel přes Itálii, kde byl zrovna na dovolené, do Izraele, poté do Jugoslávie, kde pracoval v záhřebském filmovém studiu, a nakonec skončil v USA. Tam krátce přednášel na několika univerzitách a v roce 1973 zakotvil na Americké univerzitě ve Washingtonu.

V letech 1995-1997 byl šéfredaktorem české verze časopisu Playboy a v roce 2003 byl nominován za román Krásné zelené oči na Pulitzerovu cenu v kategorii próza, za některé své výroky byl ale také kritizován. Předloni byl Lustig mezi 14 nominovanými na mezinárodní Man Bookerovu cenu, mezinárodní obdobu známého britského literárního ocenění. V roce 2008 také získal mezinárodní literární Cenu Franze Kafky.

"Život není to, co chceme, ale to, co máme", slova hrdinky Dity Saxové ze stejnojmenné Lustigovy knížky vystihovala autorův postoj k životu, kde nechyběl smích i společnost hezkých žen. Jeho oslovení "ty bejku" téměř zlidovělo. I se zákeřnou nemocí prý bojoval, jako kdyby nebyla. Němcům ale nikdy neodpustil.

Fotogalerie
11 fotografií