"Mirek byl velký bojovník. S hroznou nemocí se rval do poslední chvíle," řekl exkluzivně pro Blesk.cz herec a Moravcův dlouholetý přítel Jiří Zbořil.

Celý rozhovor s ním si můžete přečíst v zítřejším tištěném Blesku.

Miroslav Moravec ztvárnil stovky rolí na divadelním jevišti, ve filmu, v rozhlase i v televizi. Exceloval v dabingu, kde svůj zvučný basbaryton propůjčil inspektoru Kojakovi, komisaři Moulinovi, Jeanu Maraisovi, Alainu Delonovi, Jeanu-Paulu Belmondovi i Henrymu Fondovi.

Před šesti lety obdržel právě za toto mistrovství cenu Františka Filipovského. Ocenění v této kategorii získal řadu, včetně cen TýTý.

Miroslav Moravec strávil poslední tři měsíce svého života pneumologické klinice pražské motolské nemocnice. Se zákeřnou nemocí bojoval již od roku 2006.

Miroslav Moravec: Muž s nádherným hlasem

Proslul nezaměnitelným charismatickým, melodickým a podmanivým hlasem. Takový hlas by někdy svého nositele mohl až trochu zastiňovat, kdyby však nepatřil výraznému herci, jakým byl Miroslav Moravec.

Přestože z poslední doby znala veřejnost Miroslava Moravce více díky dabingu, bylo u něj vždy na prvním místě divadlo. Na jevišti byl šťastný a bez divadla si neuměl život představit. Jen v posledních letech jej od milované práce vzdalovaly vleklé zdravotní problémy.

Poslední narozeniny oslavil Miroslav Moravec v pražském kině MAT

Narodil se 6. ledna 1939 v Praze. Říkal o sobě, že má žižkovskou výchovu, podědil však prý i hanáckou krev po rodičích, což se odráželo v jeho naturelu. Nikdy nechtěl být ničím jiným než hercem, ostatně "rád si hrál, a dělal blbosti" celý život.

První herecké krůčky udělal mezi ochotníky na Žižkově. Během studií na divadelní fakultě Akademie múzických umění nastoupil do angažmá v Mostě, poté působil v divadlech v Chebu a Zlíně. V roce 1968 se vrátil do Prahy a zakotvil v silném souboru Divadla Za branou Otomara Krejči. Po jeho násilné likvidaci pak přišlo 16 let "libeňského" období v tehdejším Divadle S. K. Neumanna. Rád na něj vzpomínal. Z role do role šel později i v Městských divadlech pražských, tedy v ABC.

Nakonec se mu v roce 1996 splnilo i přání stát se členem Divadla na Vinohradech. "Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně", říkal s nadsázkou. S příchodem na jeviště Vinohrad "ztratil" do té doby svůj pověstný culík. Hrál na jeho prknech osm let.

Doménou Moravcova herectví byly charaktery, výrazní chlapi, ale i intelektuálové se schopností ironické sebereflexe či "padouši". Blízká mu byla i karikatura a groteskní nadsázka. Sehrál desítky rolí, od Mlynáře v Lucerně přes Kreóna v Oidipovi, Jindřicha v Becketovi až po doktora Bathybiuse v Nadsamci. Kdysi snil také o Cyranovi a králi v Hamletovi, na jevišti ho minuli, oba dva však alespoň nadaboval, čímž si to částečně vynahradil.

Objevil se i v řadě filmů i v televizi, i když režiséři příliš jeho talentu nevyužívali. Hrál v detektivkách, v seriálech jako Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky či Četnické humoresky. Komediální stránku svého herectví ukázal také v komedii Playgirls, v sérii Byl jednou jeden polda anebo v Kameňáku 3.

Melodického Moravcova hlasu a kultivovaného přednesu často využíval rozhlas, byl i vyhledávaným recitátorem v pořadech Lyry Pragensis a ve Viole, a také namluvil mnoho zvukových knih.

Popularitu však získal díky dabingu. Za své mistrovství získal několik ocenění, naposledy v roce 2002 prestižní cenu Františka Filipovského. "Dabovat postavu znamená znovu ji vytvořit," říkal herec, který svůj hlas propůjčil Jeanu Maraisovi, Alainu Delonovi, Jeanu-Paulu Belmondovi či Henrymu Fondovi. Svým hlasovým uměním mnohokrát dabované postavě pomohl, a umocnil tak projev hereckého originálu. Jedním z takových případů byl i jeho nezapomenutelný inspektor Kojak Tellyho Savalase a především komisař Moulin. Jeho představitel Yves Renier, s kterým se i osobně sešel, pak prý Moravce dokonce začal kopírovat, protože mu jeho hlubší tónina více slušela.

Sám se snažil podmanivosti svého hlasu nezneužívat, i když ženy přitahoval. Byl to pro něj dar, ale především prostředek k dobrému herectví.

Memoárům se dlouho herec vyhýbal, až v roce 2000 společně s Miroslavou Besserovou sepsali vzpomínkovou knihu, v níž tvrdili, že "Život je parádní jízda".