"Mirek byl velký bojovník. S hroznou nemocí se rval do poslední chvíle," řekl exkluzivně pro Blesk.cz herec a Moravcův dlouholetý přítel Jiří Zbořil.

Celý rozhovor s ním si můžete přečíst v zítřejším tištěném Blesku.

Miroslav Moravec ztvárnil stovky rolí na divadelním jevišti, ve filmu, v rozhlase i v televizi. Exceloval v dabingu, kde svůj zvučný basbaryton propůjčil inspektoru Kojakovi, komisaři Moulinovi, Jeanu Maraisovi, Alainu Delonovi, Jeanu-Paulu Belmondovi i Henrymu Fondovi.

Před šesti lety obdržel právě za toto mistrovství cenu Františka Filipovského. Ocenění v této kategorii získal řadu, včetně cen TýTý.

Miroslav Moravec strávil poslední tři měsíce svého života pneumologické klinice pražské motolské nemocnice. Se zákeřnou nemocí bojoval již od roku 2006.


 



Herec Miroslav Moravec
Herec Miroslav Moravec
Autor: abl

Miroslav Moravec: Muž s nádherným hlasem

Proslul nezaměnitelným charismatickým, melodickým a podmanivým hlasem. Takový hlas by někdy svého nositele mohl až trochu zastiňovat, kdyby však nepatřil výraznému herci, jakým byl Miroslav Moravec.

Přestože z poslední doby znala veřejnost Miroslava Moravce více díky dabingu, bylo u něj vždy na prvním místě divadlo. Na jevišti byl šťastný a bez divadla si neuměl život představit. Jen v posledních letech jej od milované práce vzdalovaly vleklé zdravotní problémy.


Video
délka: 02:55.3

Sedmdesátku oslavil v kavárně MAT herec Miroslav Moravec Blesk - František Štibor

Poslední narozeniny oslavil Miroslav Moravec v pražském kině MAT


Narodil se 6. ledna 1939 v Praze. Říkal o sobě, že má žižkovskou výchovu, podědil však prý i hanáckou krev po rodičích, což se odráželo v jeho naturelu. Nikdy nechtěl být ničím jiným než hercem, ostatně "rád si hrál, a dělal blbosti" celý život.

První herecké krůčky udělal mezi ochotníky na Žižkově. Během studií na divadelní fakultě Akademie múzických umění nastoupil do angažmá v Mostě, poté působil v divadlech v Chebu a Zlíně. V roce 1968 se vrátil do Prahy a zakotvil v silném souboru Divadla Za branou Otomara Krejči. Po jeho násilné likvidaci pak přišlo 16 let "libeňského" období v tehdejším Divadle S. K. Neumanna. Rád na něj vzpomínal. Z role do role šel později i v Městských divadlech pražských, tedy v ABC.

Nakonec se mu v roce 1996 splnilo i přání stát se členem Divadla na Vinohradech. "Věděl jsem, že budu Divadlu na Vinohradech slušet a ono bude slušet mně", říkal s nadsázkou. S příchodem na jeviště Vinohrad "ztratil" do té doby svůj pověstný culík. Hrál na jeho prknech osm let.

Moravec se už nemůže dočkat konečného verdiktu lékařského konzilia
Moravec se už nemůže dočkat konečného verdiktu lékařského konzilia
Autor: abl

Doménou Moravcova herectví byly charaktery, výrazní chlapi, ale i intelektuálové se schopností ironické sebereflexe či "padouši". Blízká mu byla i karikatura a groteskní nadsázka. Sehrál desítky rolí, od Mlynáře v Lucerně přes Kreóna v Oidipovi, Jindřicha v Becketovi až po doktora Bathybiuse v Nadsamci. Kdysi snil také o Cyranovi a králi v Hamletovi, na jevišti ho minuli, oba dva však alespoň nadaboval, čímž si to částečně vynahradil.

Objevil se i v řadě filmů i v televizi, i když režiséři příliš jeho talentu nevyužívali. Hrál v detektivkách, v seriálech jako Panoptikum města pražského, Dobrodružství kriminalistiky či Četnické humoresky. Komediální stránku svého herectví ukázal také v komedii Playgirls, v sérii Byl jednou jeden polda anebo v Kameňáku 3.

Melodického Moravcova hlasu a kultivovaného přednesu často využíval rozhlas, byl i vyhledávaným recitátorem v pořadech Lyry Pragensis a ve Viole, a také namluvil mnoho zvukových knih.

Popularitu však získal díky dabingu. Za své mistrovství získal několik ocenění, naposledy v roce 2002 prestižní cenu Františka Filipovského. "Dabovat postavu znamená znovu ji vytvořit," říkal herec, který svůj hlas propůjčil Jeanu Maraisovi, Alainu Delonovi, Jeanu-Paulu Belmondovi či Henrymu Fondovi. Svým hlasovým uměním mnohokrát dabované postavě pomohl, a umocnil tak projev hereckého originálu. Jedním z takových případů byl i jeho nezapomenutelný inspektor Kojak Tellyho Savalase a především komisař Moulin. Jeho představitel Yves Renier, s kterým se i osobně sešel, pak prý Moravce dokonce začal kopírovat, protože mu jeho hlubší tónina více slušela.

Sám se snažil podmanivosti svého hlasu nezneužívat, i když ženy přitahoval. Byl to pro něj dar, ale především prostředek k dobrému herectví.

Memoárům se dlouho herec vyhýbal, až v roce 2000 společně s Miroslavou Besserovou sepsali vzpomínkovou knihu, v níž tvrdili, že "Život je parádní jízda".