14°C
Rodinný dům v Říčanech potřeboval zásadní rekonstrukci. Jeho interiér si vzala skoro na dva roky do parády bytová designérka Petra Drvoštěpová. Navrhla v něm vše, od nových dispozic přes povrchové úpravy až po nábytek.
Ponurou část přízemí, kde byl původně obývák, ložnice a ještě jeden malý pokoj, otevřela tím, že zrušila příčky a propojila ho velkými okny s nejhezčím výhledem do zahrady.
Když se objeví nějaký problém je to pro Petru výzva. „Musíte si s tím skutečně pohrát a z nevýhody udělat výhodu,“ ukazuje na strop. „Ráda pracuji se sádrokartonovými podhledy, které mi pomáhají vytvořit dynamičtější atmosféru, a zároveň se za ně dají skrýt esteticky rušivé věci, jako jsou třeba kolejničky na záclony,“ vysvětluje. „Podhledy propojíte celý prostor a pak se s ním dobře pracuje.“
Skoro všechen nábytek v domě jsou Petřiny autorské návrhy, které vznikly na míru prostoru. Nejen skříně, knihovny a komody, ale i stůl, postele a pohovky, jejichž podobu dotváří s čalouníky. Co se týká látek, má své osvědčené dodavatele, není tak závislá jen na běžných obchodech.
„Když jsem vymýšlela interiér, ladila jsem vzorky koberců, textilií, vzornici barev RAL na stěny... paletu barev jsme tak s majiteli velmi snadno vybrali,“ vysvětluje. „Navrhnu nábytek a očalouním ho látkami, které korespondují s textilem v celém domě.“
Při práci se jí vyplatila spolupráce s osvědčenými řemeslníky, od čalouníků po truhláře, kteří jeden na druhého dovedou navázat. Když spolu řemeslníci dobře komunikují, funguje to pak v interiéru i mezi jednotlivými řemesly. Truhláři třeba dokázali sladit nový nábytek s barevností podlahy z drásaného běleného kouřeného dubu ošetřeného bílým perleťovým voskem.
Původně se vstupovalo do domu největším obytným podlažím, kde je kromě nově propojeného prostoru ještě ložnice, koupelna a velká předsíň s původními vstupními dveřmi. Nově je hlavní vchod o patro níž, kde je velké zázemí domu – garáž, šatna, sauna, tělocvična, prádelna a spíž.
Patro obsadily dva dětské klukovské pokoje, koncipované jako garsonky bez kuchyně. Petra v nich dodržela barevnou linku, desetiletému Adamovi navrhla na přání pokoj do modra, Filipovi, který je o tři roky starší, do šeda. „Dětsky zařízené pokoje by si dlouho neužili,“ říká. Proto je pojala neutrálně, aby se klukům líbily třeba i ve dvaceti. I v nich snížila středovou část stropu, aby se spací a pracovní části vizuálně a pocitově oddělily.
Článek vznikl ve spolupráci s čaospisem Nové proměny bydlení.
