7°C
Do Únětic kousek za Prahou se Klára se svým manželem Romanem nastěhovala v době, kdy čekala první dceru Emilku. Návratu ovšem předcházely dlouhé měsíce přípravy a rekonstrukce půdy dvě stě let starého mlýna.
Stejně jako v každé vsi, i v Úněticích patřil mlýn mezi neodmyslitelné součásti místního života. To se v podstatě ani po dvou stech letech nezměnilo. Mlýn už sice od padesátých let neslouží svému účelu, ale poté, co se do něj nastěhovali Klářini rodiče a předělali jej k obrazu svému, slouží jedna jeho část i jako malý penzion.
„Rodiče se nastěhovali, když mi byl rok. Jak ale vidíte, tak prostor je na klasický mlýn poněkud větší. To proto, že tu býval nejen mlýn s celým technickým zázemím, ale také byt mlynáře a pekárna. Většinu původního zařízení jsme chtěli zachovat a je tady s námi pořád,“ popisuje zpěvačka objekt. Z bývalé mlýnice je vstup k rodičům a do nájemních bytů.
Klára má samostatný vchod na půdu o patro výš. Jak na půdě, tak i v mlýnici je prostor na skladování kostýmů jak pro Klářiny koncerty, tak pro zdejší pověstné masopusty i pro divadelní představení divadla Sklep, jehož členem je Klářin tatínek.
Klára ani její manžel nemají rádi stísněné prostory, a proto při rekonstrukci podkroví měli od začátku jasno. Žádné zbytečné příčky! Podkrovní byt na velké půdě tak odpovídá dnešním požadavkům na mezonet.
Spodní patro tvoří jedna společná místnost, na kterou navazuje horní otevřená galerie s ložnicemi. Už během přestavby se do celého procesu zapojila celá rodina.
„Přestože je táta muzikant, divadelník a starosta Únětic, vystudoval design nábytku. Když jsme se pustili do opravy podkroví, zjistili jsme, že staré podlahy už nejde zachránit. Tak nám táta na Vánoce vyrobil ze zbytku starých prken jídelní stůl a lavici,“ vysvětluje Klára.
Vzniklo tak nejen originální posezení, ale i věc, která sem už svou podstatou patří. Do vytváření autentického prostoru se zapojil i manžel Roman. Ten si pro změnu dal za úkol pro celý byt sehnat původní černé bakelitové vypínače.
„Retro vypínače jsou teď v módě a všude nabízejí hezké repliky. Najít ale původní kousky, kterých jsme potřebovali sedmdesát, to byla výzva. Víc než rok jsem kontroloval aukro a jednotlivé bazary a vykupoval vypínače často po jednom či dvou exemplářích, než se mi podařilo vybavit celý interiér,“ prozrazuje Roman Vícha.
Tím, že je spodní interiér zcela otevřený, tvoří tak ideální prostor pro dětské řádění. Dráhu od vstupních dveří až k venkovní terase tak dvouletá Emilka může bez problémů najednou prosvištět na svém odrážedle. Navíc její království se zatím přirozeně rozprostírá přímo uprostřed veškerého dění společenské místnosti.
Hned vedle kuchyňského sezení je koutek zaplněný Emilčinými hračkami. Při vaření, zkoušení nebo skládání je tak celá rodina pořád pospolu. Navíc zanedlouho tu bude ještě veseleji. Až už brzy očekávaný Emilčin bratříček nebo sestřička povyroste a bude jí rovnocenným parťákem na hraní.
TŘI KROKY K MUZIKANTSKÉMU BYDLENÍ
1. Autenticita
Nemusíte zrovna bydlet v historickém mlýně nebo prvorepublikové vile, aby bylo na vašem interiéru patrné, že jste kreativní. Stačí, když si uvědomíte, co je pro váš životní styl nejtypičtější a to se doma nebáli zdůraznit. Upřímnost se cení.
2. Vystavte to, co máte rádi
Proč byste měli schovávat oblíbené desky, cédéčka nebo nástroje jen proto, že se na ně práší, zabírají místo nebo nezapadají do vašeho minimalistického stylu? Nebojte se ukázat, kdo jste! Praktické věci mohou posloužit jako osobité dekorace.
3. Nechte znít hudbu
Většina z nás si neumí život bez muziky představit. Nechte tak její sílu promluvit. Podle situace, potichu, nebo naplno!
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové proměny bydlení.
