8°C
Do domu z roku 1890 se rodina Zielinski stěhovala před šesti lety z novostavby v Jinonicích, kde ani tři roky nestačily na to, aby Jana přijala bydlení za vlastní. „Sice všude okolo byla zeleň, ale já si nemohla zvyknout. Přála jsem si bydlet v domě s historií.
Po prostředí Kampy jsme s manželem jen tiše toužili a najednou jsme po dvou letech neúspěšných prohlídek všelijakých bytů v centru čistě náhodou narazili na tento prostor,“ popisuje Jana událost, která je dovedla do jejich vysněného prostředí.
Jenže do pětipokojového bytu s kuchyní se rodina mohla přestěhovat až po téměř roční rekonstrukci. „Za bývalého režimu se zde majitelé vyřádili v duchu tehdejšího většinového vkusu a bohužel zničili i historicky hodnotné artefakty, jako byly původní dubové parkety nebo secesní dvoukřídlé dveře. Jedině podlaha v chodbě se dala zachránit a repasovat.
Jinde jsme bohužel museli původní podlahy vytrhat a nechat udělat nové parkety. Na druhou stranu nám nová podlaha nahrála při organizaci nového půdorysu, kdy jsme se rozhodli propojit jídelnu s obývacím pokojem v jeden velký otevřený prostor,“ vysvětluje Jana Zielinski, proč při průchodu jejich bytem nevydávají parkety svůj typicky skřípavý zvuk.
Co ale v bytě zůstalo původní a na co majitelé narazili namátkou, je barevně malovaný strop, který byl celá desetiletí přikrytý několika vrstvami omítek. Při důkladné rekonstrukci tak manželé objevili klenot, který by byla velká škoda nevystavit na odiv.
„V podstatě v každém pokoji jsme objevili pozůstatky této dobové výmalby. V obývacím pokoji byla v nejzachovalejším stavu. Pozvali jsme si proto restaurátorku, která původní dekor ošetřila, aby se zachoval i nadále, ale nijak do jeho podoby nezasahovala,“ směje se Jana, která jak sama přiznává, má ráda autentické věci, jež nemusejí být vždy perfektní.
Článek vznikl ve spolupráci s časopisem Nové Proměny Bydlení.
