16°C
Jak na vás vedení televize při hledání talentů do první řady Tváře přišlo?
„Hrála jsem v seriálu Ulice. Tehdy mě pozvali na casting, protože mě někdo ze štábu slyšel zpívat. Byla jsem překvapená, že jím projdou všichni bez výjimky. Na castingu jsem zazpívala průřez různými písničkami, aby bylo vidět, že zvládnu například i chlapské skladby, že dokážu změnit hlas a podobně. A ono to vyšlo.“
Litovala jste někdy své účasti?
„To rozhodně ne, i když to bylo šíleně náročné.“
V jakém smyslu?
„Na mém účinkování v show jsme se dohodli s televizí na poslední chvíli a já jsem už nemohla zrušit nasmlouvané závazky, kterých bylo napříč republikou opravdu hodně. Hrála jsem v muzikálu v Praze, točila jsem seriál Ulice, jezdila jsem hrát do Brna a do toho jsem se učila postavy do Tváře. Bylo to šílené, ale zároveň mě to tak bavilo, že mě to nabíjelo energií.“
Byla jste černý kůň show a porazila jste obrovské hvězdy. Co vám tohle udělalo se sebevědomím?
„Já to tak vůbec nevnímám, ani si nemyslím, že by to tak vnímáno mělo být. Primárně to je show pro lidi. Radost jsem z toho samozřejmě měla, ale pro mě byl největší zážitek to absolvovat, setkat se s těmi lidmi. “
Pocítila jste změny v chování okolí?
„Je fakt, že jsem začala víc vnímat přízeň mladšího publika. Reakce byly pozitivní, i když někdy toho bylo už trochu moc, třeba když chcete jít v klidu nakoupit a ono to úplně nejde. Já se navíc vždy snažím být k lidem milá, odpovědět jim na jejich otázky a neodbýt je. To může někdy být trochu komplikovanější.“
A co vás vyloženě zaskočilo?
„Byla jsem překvapená, co se začalo dít na Facebooku. Jak je tato síť do značné míry anonymní, lidé jsou schopni napsat velmi drsné věci. Byl to šok, jak dokážou lidé soudit a zcela bezostyšně to ventilovat.“
To jste asi zažila i díky roli v seriálu Ulice, je to tak?
„Tam jsem coby vdaná žena prožila víceméně platonickou lásku s farářem, kterého ztvárňoval Aleš Háma. A to bylo opravdu zlé. Občas by to chtělo trošku víc nadhledu a uvědomění si, že kdo hraje v televizi vraha, opravdu vrah v reálném životě není.“
Jak váš raketový úspěch neslo okolí? Setkala jste se třeba se závistí?
„Možná je to spíše otázka pro moje okolí. Já myslím, že se nic nezměnilo a lidé kolem mě to nesli zcela normálně. Jsem ráda, že moji nejbližší se mnou měli trpělivost, když jsem měla takové obrovské vytížení a nevídali jsme se tolik, podpořili mě a fandili mi. Vnímala jsem i podporu kolegů v brněnském divadle. Nevnímala jsem ani závist, ani nevraživost a nevnímám ani dnes. Možná ale před tím jen zavírám oči.“
A zažila jste, že by vám někdo házel klacky pod nohy? Mohla jste být brána jako protekční dítě, když je táta dirigent a maminka operní zpěvačka…
„Moji rodiče mě paradoxně nevedli k divadlu. Chodila jsem do klavíru a naši mi o tomto oboru vyprávěli, ale nevedli mě k němu. A když jsem se mu začala věnovat, byl to pro ně trochu šok. Já jsem si tehdy, když jsem udělala přijímačky na JAMU, začala vsugerovávat, že mě asi vzali kvůli mým rodičům. Sama sebe jsem takhle vystresovala. Ale od prvního konkurzu, který mi vyšel, bylo všechno v pořádku, uklidnila jsem se, práce stabilně přicházela a za to jsem byla a jsem vděčná.“
Vaše »macecha« byla také z branže – legendární filmová herečka Blažena Holišová. Potkaly jste se někdy?
„Macecha asi není ten správný výraz. Bohužel jsem se s ní nikdy nepotkala. Paní Blažena Holišová byla první ženou mého tatínka a nebyli v kontaktu. I když bych o to stála, nebylo už možné se s ní osobně seznámit.“
Jakou jste měla jinou představu povolání než showbyznys?
„Já jsem hlavně žádnou konkrétní představu neměla a ani si nepamatuju, že bych to vůbec chtěla dělat. Až na střední pedagogické škole jsem začala víc zpívat ve folkovém souboru a později mi tatínek – který je celý život dirigentem v baletu a opeře – dohodil metalovou kapelu. To jsem zkusila a začalo mě to bavit.“
A pak jste řešila, kam po střední dál.
„Když jsem se rozhodovala pro vysokou, řešila jsem humanitní obory jako psychologii a podobně. Ale nakonec vyhrálo herectví. Táta tehdy řekl, že jestli to tam je, tak mě vezmou. A když ne, budu dělat něco jiného.“
Vrátím se k vaší první kapele. Tatínek vám dohodil metalovou skupinu?
„Myslím, že moc neměl představu, o jaký jde žánr.“
Přiznám se, že si vás jako drsnou metalovou zpěvačku neumím představit…
„Já jsem byla zastupitelka toho jemna. Byl tam ryze metalový zpěvák a já jsem zpívala jemné vokály. Byl to melodický metal a mně se na tom líbilo, že tam působily dvoje klávesy, kytary a jemný i drsný hlas ženy a muže.“
Co jste nosila na sobě na koncertech?
„Samozřejmě jsem vystupovala v černém oblečení. Měla jsem dlouhé rovné tmavé vlasy, ale žádné černé nehty, líčení nebo jiné výstřelky.“
A byl se táta někdy podívat na koncertě?
„Ne, to nebyl, ale nebylo se čeho bát. Kluci z kapely si mě vždy ochraňovali. Když jsem s nimi začínala, měla jsem vůči tomuhle žánru i lidem, kteří tuhle hudbu vyhledávají, trošku předsudky, pak jsem pochopila, že to můžou být i velmi jemní lidé. A to – až na výjimky – platilo víceméně i o publiku. Nemám z té doby žádný negativní zážitek. Působila jsem s nimi asi rok a půl. Lákalo mě být tvrďák a zpívat drsnější party.“
A zpívala jste někdy ryze metalově, to znamená pořádný řev?
„Ne, nikdy. Ale hodně mě zajímalo, jak to ti drsňáci dělají s hlasivkami, že dokážou dostat z hrdla takové zvuky. Náš zpěvák byl student medicíny, ten mě zasvětil, jak se to správně dělá. On měl nádhernou barvu hlasu a zároveň jej dokázal zlomit do drsného chrapláku.“
Proč jste na to kývla?
„Chtěla jsem to zkusit. A vždycky jsem měla ráda kontrasty. Vyrostla jsem v rodině, kde jsem celý život poslouchala klasickou hudbu, třeba když se maminka rozezpívávala do divadla, protože byla sólistka zpěvohry. Má nádherný hlas a zpívala hlavní role typu čardášová princezna či hraběnka Marica a podobně. A tatínek byl dirigent baletu a opery.“
Mezi vámi a otcem je velký věkový rozdíl, byl to někdy problém?
„Tatínek mě měl v padesáti a dnes je mu osmdesát sedm let. Problém nebyl nikdy. On je pro mě ohromný vzor v tom, že člověk je opravdu starý tak, jak se sám cítí. Stále pracuje, obklopuje se mladými lidmi, čte, zajímá se o nové věci, vzdělává se. Před spaním čte latinu, rád si ale přečte i Nedělní Blesk. Nezavírá se před ničím a je optimista. Táta mě vždy učil, že i když se dějí v životě různé hrůzy, člověk nesmí ztratit nadhled a pozitivní pohled dopředu. Můžu s ním kdykoliv probrat jakékoliv téma.“
VIDEO: Holišová z Tvoje tvář: V Noci na Karlštejně převzala roli Brejchové!
Holišová z Tvoje tvář: V Noci na Karlštejně převzala roli Brejchové! Thomas Kruchina, Petr Soukup
