Goldflam z Lotranda a Zubejdy o členství v KSČ: „Trošku jsem byl blbej“
Jedna z výrazných moravskoslezských osobností: režisér, dramatik, pedagog, herec a spisovatel Arnošt Goldflam (71) se vžil televizním a filmovým divákům do paměti zejména svými vedlejšími rolemi ve filmu Lotrando a Zubejda nebo Dědictví aneb Kurvahošigutntag. Sám si prý nedokáže říct, v jakém povolání se vlastně cítí nejlépe. Během normalizace byl členem KSČ, dnes toho ale prý lituje. Blesk.cz to řekl během své návštěvy krajanů v Bruselu.
„Ono je nejlepší to střídat. To je takový přenos energie. Režisér se musí starat o spoustu věcí, když naopak člověk píše, tak je sám, stará se jenom o sebe a může fantazírovat,“ popsal umělec v rozhovoru pro Blesk.cz během svého „turné“ v Bruselu, kam přijel předčítat ze svých knížek a povídat si s krajany.
Brněnský rodák s židovskými kořeny studoval JAMU a nejdříve hrál v již neexistujícím satirickém divadle Večerní Brno. Nejvýraznější období jeho práce pak bylo působení v brněnském HaDivadle, kde začal také režírovat a postupně i psát vlastní hry. „V sedmdesátých letech, když jsem režíroval v divadle, tak nebyl velký výběr nových textů, tak jsme dělali dramatizace a od toho přirozeně jsem začal spisovat i vlastní texty,“ vysvětlil.
Herec malých rolí
V osmdesátých letech pak začal být obsazován do filmových a televizních rolí. Asi největší ohlas mu přinesla role Arnošta ve filmu Dědictví anebo Kurvahošigutntag nebo Lustiga v pohádce Lotrando a Zubejda. Na obě natáčení vzpomíná stále velmi rád. „Když jsem točil Dědictví aneb kurvahoši, tak tam to bylo dobrý, protože tam to byli samí kamarádi. A s Věrou Chytilovou to navíc vždy mělo své velké kouzlo,“ uvádí.
Ani na pohádku Lotrando a Zubejda prý do smrti nezapomene. „To zas bylo s Karlem Smyczkem, se kterým dělám vždycky rád, a pak to byla pohádka, ty já mám rád. Vždycky to bylo něco, co stálo za to a mně se líbilo, nebo mě nějak obohatilo. I na další filmy vzpomínám rád, ale tyto jsou ovšem takové památečné,“ řekl umělec, kterému prý nevadí, že je známý jen díky vedlejším rolím.
„Já absolutně ani netoužím po nějakých velkých rolích. Jestli bych to vůbec zahrál,“ směje se. Podle svých slov hrál většinou hlavně sám sebe. „Proto mě i obsazovali, věděli, že nemohu nic zkazit,“ dodal.
„Trošku jsem byl blbej“
Goldflam byl v době normalizace členem KSČ, v roce 1989 stranu opustil. „V tom režimu musel člověk zvážit, co mu ještě stojí za to a co už ne. A my jsme si mysleli, že nám to kvůli tomu divadlu za to stojí,“ vysvětlil. „A taky musím říct, že teď, tolik roků po převratu za námi chodí lidé, a říkají, že na nás chodili a dodávalo jim to velkou sílu, tak doufejme, že to třeba trošičku stálo za to,“ dodal s tím, že právě HaDivadlo, ve kterém působil, nebylo ani přes jeho členství ve straně u tehdejšího režimu v oblibě.
„My jsme to brali jako takový závod, komu se co podaří prosadit, co komu zakážou, jak se nám to podaří lišácky obejít, bylo to vlastně velmi podněcující,“ zavzpomínal. „Lituji toho, třeba protože jsem byl i trošku blbej, ale říkám, zase pro mnoho lidí to mělo smysl, tak doufejme, že jsem toho tolik špatného neudělal,“ připustil.
„O 24 let mladší žena taky stárne“
Umělec se před 11 lety přestěhoval do Prahy, kterou nyní vnímá i jako svůj domov. Tam si i našel svoji druhou manželku, která je o 24 let mladší. Ve vztahu to ale problém prý nikdy nebyl. „Ona taky stárne, víte? To není, že by zůstala konstantně mladá. Rozdíl se nemění, ale my se posunujeme v čase. Byl by problém, kdybych byl nemocen, nebo upoután na lůžko, ale zatím se jakžtakž držím, tak je to dobrý,“ uzavřel umělec, který momentálně stále režíruje.
Arnošt Goldflam je v současnosti považován za jednoho z nejvýznamnějších českých divadelníků. Je držitelem několika divadelních i literárních ocenění, například Cena Alfreda Radoka, Magnesia Litera nebo ceny za hru pro Národní divadlo. Goldflam napsal více než 50 divadelních her a dramatizací a je také autorem knih pro děti a dospělé.
jako 2.mil. drzitelu rude knizky, kteri po listopadu pokracovali v nakrocene kariere. a dle vas se za to nemusi stydet. mne by hanba fackovala....