Vypiplají miminko a pak ho musí dát z rukou: Jak žije rodina dočasných pěstounů?

Je to totiž pěstounka na přechodnou dobu. Poslankyně Jitka Chalánková prohlašuje, že pěstouny na přechodnou dobu Česko nepotřebuje. Přijeli jsme proto do pražských Čakovic k Janě Toušové, abychom se podívali, jak to v takové rodině chodí a zda je pro společnost tato služba prospěšná.

Otevřela nám usměvavá blondýnka. Rodinný dům, ve kterém bydlí, je vkusně zařízený, voní čistotou. Když jsme vystoupali po dřevěných schodech do kuchyně, v postýlce ležel několikaměsíční chlapeček, který spokojeně odpočíval po odpoledním krmení. Byl tak roztomilý, že byste si ho hned zamilovali a chtěli nechat. To ale Jana Toušová ani její rodina nemohou, protože ví, že ho mají jenom na pár měsíců a poté ho předají lidem, kteří se stanou jeho novými rodiči.

„Starat se o miminka byl vždycky můj sen. Dříve jsem dělala zdravotní sestru na dětském oddělení, pracovala jsem i jako au pair a o pěstounství jsem se dozvěděla v roce 2012,“ svěřuje se Toušová. Když se rozhodla, že by chtěla dělat tuto práci, museli s tím souhlasit i její sympatický manžel Jaroslav (37), dcera Gábina (15) a pohodový syn Matyáš (12), protože toto zaměstnání má vliv na celé fungování domácnosti. Kdyby jeden z rodiny byl proti, nemohla by se Toušová pěstounkou stát. Na začátku absolvovali všichni osmiměsíční kurz, během něhož se konaly psychologické pohovory s celou rodinou, a teprve koncem června 2013 si z porodnice odváželi svého prvního svěřence.

Jana pracuje jako náhradní máma: Vypiplala jsem už pět miminek

Pláč

První miminko měli u sebe dva a půl měsíce. Druhé tři a půl měsíce a s každým dalším se pobyt prodlužoval. „Třetí dítě, které u nás bylo pět měsíců, zpočátku stále brečelo. Mohla jsem ho držet, houpat, dávala jsem mu dudlík, ale nic nepomáhalo. Dva měsíce v kuse plakalo,“ vzpomíná na krušné chvilky přechodná maminka. V té době za bezesných nocí přemýšlela, zda se vůbec na tuto práci hodí. „Chodila jsem s ním po vyšetřeních, která byla doporučena z porodnice. Až druhý lékař zjistil, že dítě brečelo, protože mělo zánět v uchu, který se u novorozence neprojevuje stejně jako u větších dětí.“ Dostalo antibiotika a už to bylo dobré.

„Když začne dítě večer plakat, žena vstává a už většinou celou noc bývá v místnosti s ním, abych se aspoň já vyspal,“ přiznává manžel Jaroslav, kterému budík zvoní denně v 5:20. Je zaměstnaný ve firmě, která vyrábí dveře do letadel, a musí být ráno fit. Přes den se však o miminko stará i on. „Samozřejmě že bych si po práci raději lehl k televizi, ale to nejde. Přebírám starost o malého a manželka jde masírovat, protože si přivydělává jako masérka a kosmetička,“ říká Jaroslav. V péči o dítě se postupně střídá celá rodina. Potomci Toušových na své dočasné sourozence nežárlí. Dcera Gabriela dokonce napsala na toto téma absolventskou práci do školy.

Osudy některých miminek jsou krušné. Z pěti dětí měli Toušovi tři od drogově závislých matek. Tato miminka mívají abstinenční příznaky, jsou plačtivá, potřebují hodně nosit, chovat a vyžadují klid. „Některá miminka mají abstinenční příznaky, takže jsme společně s nimi dostali i léky, které musela pravidelně užívat,“ vypráví pěstounka. Ač se o každé dítě láskyplně stará, dokáže si udržet odstup: „Myslela jsem si, že u prvního dítěte, které jsem měla na starost, budu při předání plakat, ale ustála jsem to.“ Proto je také důležité, aby pěstouni měli vlastní potomky, ideálně školního věku, poněvadž mladší by si mohli myslet, že by příště také mohli být předáni jiným rodičům.

Pěstouni Gregorovi z Brna se starají o dvě holčičky: Místo narozenin slaví přivezeniny!

Předávání

Lidé, kteří jsou vytipováni krajským úřadem jako vhodní adoptivní rodiče a mají o dítě zájem, si podají návrh o svěření k soudu, mezitím chodí za dítětem k Toušovým na návštěvu. „Vysvětlujeme jim, co dítě potřebuje, a předáme jim deníček, kam píšu, kdy jsme byli u doktorky, kdy bylo miminko očkované, kdy se usmálo, že má rádo například hlazení na čelíčku, kdy mu vyrostl zoubek atd.,“ líčí opatrovnice. Potom jdou k nastávajícím rodičům domů, nechají jim dítě na odpoledne a postupně ho připravují na změnu prostředí, nebo se dítě vrací do biologické rodiny. Jednu holčičku už předávali její babičce. „Po předání občas za dětmi jezdím. Posledním svěřencům jsme na Vánoce vezli i dárky a u první holčičky mi adoptivní tatínek slíbil, že mě pozve na její maturiťák,“ směje se Toušová.

Pěstounství má ale i své stinné stránky. „Nemůžeme nic plánovat, protože nevíme, jak dlouho potrvá předávání miminka nebo kdy dostaneme další. Proto jsme už dva roky nebyli na dovolené. Zavolají, že mají miminko, a my si pro něj jedeme,“ popisuje náročnost profese náhradní maminka. Pěstouni mají nárok na odpočinek, ale na druhou stranu Toušovi měli volno zatím maximálně 14 dnů.

Zbývá tedy zodpovědět, zda je pěstounská péče užitečná. Toušovi dávají každému dítěti intenzivní péči, které by se v ústavu nedočkalo. „Je vědecky dokázáno, že z ústavu jsou malé děti citově deprivované. Stará se tam o ně několik sestřiček a novorozenci nevědí, ke které si vytvořit pouto. Miminko, jež odchází od nás, si vytvoří k nastávajícím rodičům a v budoucnu k ostatním lidem mnohem lepší vztah,“ tvrdí Toušová, a pokud jsou všichni pěstouni jako ona a její rodina, pak je pěstounská péče pro odložené děti nezpochybnitelným přínosem.

Co všechno musí pěstouni hradit

Pěstouni musí hradit i náklady spojené s péčí o dítě – pořízení postýlky, kočárku, lůžkovin, fusaku, u větších dětí školní potřeby, poplatky u lékařů, autosedačky, odvoz popelnic. Naštěstí na některé z těchto výdajů dostanou dávky.

Můžete pomoci i vy!

Znáte někoho, kdo by byl výborným pěstounem? Nebo sami uvažujete o přijetí dítěte do pěstounské péče? Informace najdete na stránkách www.hledamerodice.cz nebo vám poradí na bezplatné telefonní infolince 800 888 245.