14°C
Život Jaroslavy Stránské, kterou lidé znají z filmů Discopříběh nebo seriálu Policie Modrava, poznamenala velká tragédie. Když jí bylo dvacet, zemřela jí dcerka! Tahle rána jí změnila celý svět. „Bylo to zrovna v období mezi Discopříběhy. Dnes už by jí bylo sedmadvacet,“ uvedla pro Blesk Jaroslava.
Její malá dcerka Janička neměla zdravotní problémy. „Všechno bylo v pořádku. Akorát se narodila se slabým srdíčkem. To se ale stává.“ Jaroslava byla tenkrát vdaná v malé vesnici za Libercem, kam každý týden přijížděla do poradny doktorka. „Při každé prohlídce si malou poslechla a říkala, že má slabší srdíčko, ale jinak je v pořádku. To bylo celý vyšetření. Dodnes si vyčítám, že jsem nejezdila do Prahy.“
Jenže pak přišla hrozná rána. „Ráno jsem vstala a malá byla v postýlce mrtvá. Hrozný! Pořád na to myslím. S tím se nikdo nikdy nesmíří,“ dodala Stránská. Navíc už pak nemohla mít děti. „Mám špatnou krev a protilátky nemám jedny, ale hned troje. Byla jsem asi sedmkrát na umělém oplodnění. Bohužel asi čtyřikrát jsem potratila. Jednou jsem byla dokonce na udržování. V nemocnici jsem ležela dva měsíce a pak jsem stejně o miminko přišla.“
A pak, jako by to osudu bylo málo, během roku a půl jí zemřel i zbytek rodiny – maminka, tatínek i bratr. „Tatínek měl rakovinu hrtanu. Na co zemřel brácha, nevím, protože mi to neřekli. Byl starší o šestnáct let. A mamince selhaly veškerý orgány. Nic konkrétního také nenapsali. Maminka byla bohužel celý život nemocná. A taky trochu sebedestruktivní, protože kouřila.“ Sama Jaroslava kouřit nikdy nezačala – v mamince měla odstrašující příklad.
V nejtěžších chvílích jako sebeobranu se naučila Jaroslava smát. Dnes je neskutečně pozitivní a veselý člověk. „Je pravda, že teď se pořád chechtám. Nemůžete se v tom furt utápět. To by vás z toho klepla pepka. Bylo to ale náročný, protože do toho jsem se tenkrát rozváděla, navíc to bylo nedlouho po tom, co mi umřela Janička.“
Nakonec ale štěstí přece jen našla. „Teď jsem naprosto spokojená. Mám skvělého partnera a nevlastní pětadvacetiletou dceru.“ S partnerem je už sedmnáct let, ale zná ho už od šestnácti. „Seznámili jsme se u babičky v Kralupech nad Vltavou, kam jsem často jezdila. Už tenkrát se mnou chtěl chodit. Jenže jsem měla jinou lásku. Pak jsme se několik let neviděli. On se oženil, já se vdala. On se rozvedl, já taky. A po letech jsme se náhodou potkali. Šla jsem si koupit baterky do jeho krámu s elektronikou a najednou přeskočila jiskra.“
A svatba? Její partner jí prý už o ruku požádal, ona sama se do toho ale nehrne. „V tomhle jsem asi trochu chlap. Nepotřebuju mít štempl! Ale myslím, že se vezmeme... Abychom po sobě brali důchod!“ smála se Jaroslava.
