Umírá na podvýživu, čtenáři chtějí pomoci

Jan Špadrna se o svou manželku Pavlu stará, jak nejlépe dovede. Žena se mu ztrácí před očima a oba už propadají beznaději. (Autor: Helena Lacinová)

Autor: jad -

23. února 2010

•

05:00

Tragický osud Pavly Špadrnové (38) z Bíliny zaujal čtenáře Blesku. Ženě, která po nepovedené operaci žaludku umírá na podvýživu, chtějí pomoci. Podpořit ženu, která kdysi vážila 126 kilogramů a dnes pouhých 44, nabídl například Svaz pacientů.

„Vyjednala jsem jí odbornou konzultaci v nemocnici, aby specialisté ženin stav vyhodnotili a mohli jí případně pomoci,“ řekla Blanka Cicková, místoprezidentka svazu.

Podotkla, že se svaz vynasnaží ženě pomoci, jak jen to bude možné. Blesk předal Pavle Špadrnové kontakt na podobně postižené lidi, kteří ji chtějí povzbudit a poradit jí.

Zoufalá Pavla Špadrnová, matka dvou dětí (12 a 17), je v kritickém stavu. Žena se bojí, že brzy umře. Nemůže téměř přijímat potravu a ani ji v sobě neudrží, přidávají se další komplikace. Hrozí jí amputace nohou. Kvůli bolestem si píchá morfin.

Do tohoto stavu se dostala po bandáži a následných dalších operacích žaludku. Potřebovala totiž zhubnout, aby mohla na operaci kyčle, s níž má problémy od mládí. Před první bandáží žaludku v roce 2000 vážila 126 kilogramů, dnes má sotva 44 kilo.

Má zato, že za vše může příliš velké zúžení žaludku při poslední bandáži. Operatéra, který podle ní špatně postupoval, žaluje o pět milionů korun. Stěžovala si na něj u České lékařské komory, ta ale stížnost zamítla, prý kvůli promlčení.

Další žena po bandáži: Chtěla jsem se zabít

Zlata Kocková (32) z Úval u Prahy zažila po bandáži žaludeční klapky podobné peklo, jaké nyní prožívá Pavla Špadrnová z Bíliny.

Sedm let žila v ukrutných bolestech a zhubla z 55 na 42 kilo! Prodělala tři operace a psychicky se dostala až na samé dno. „Kdybych neměla podporu rodiny a přátel, byla bych to skoncovala,“ tvrdí.

V roce 2003 Zlata Kocková poprvé ucítila křeče v žaludku. Začala je léčit kolou před jídlem. Po dvou měsících už si do ní lila vodku a za další měsíc nepomáhalo ani to. Zjistilo se, že se ženě nedovírá pravá žaludeční klapka.

Lékaři v motolské nemocnici klapku zabandážovali. „Vůbec to nepomohlo. Měla jsem nesnesitelné bolesti, jezdila jsem tam půl roku na kontroly a zhubla jsem z 55 na 42 kilogramů. Přemýšlela jsem o sebevraždě,“ svěřila se Kocková.

Následovala reoperace na Karlově náměstí. Zlatě se ulevilo, ale ne na dlouho. „Doktoři zjistili, že mi nefunguje vývod ze žaludku do střev. A další operace je prý velmi riskantní.

Ale neváhala jsem,“ řekla Kocková. Operace naštěstí dopadla skvěle. „Jím, ale musím vždycky počkat, až se žaludek sám ozve. Nesmím si říct, že právě teď mám hlad a něco si dám. To by bylo zle,“ dodala Zlata Kocková. Je šťastná, že trápení v bolestech už má za sebou.

Zlata Kocková dnes váží 50 kilo. Podporou je pro ni i fenka Jessy.

Témata:

žaludekbandáž žaludkupodvýživaZlata Kocková

kudlankabezbozna ( 25. února 2010 10:26 )

No, koukám, že ty toho o tom asi víš ještě míň než já, protože jinak bys mi teda vysvětlil to, na co se ptám. Místo toho jenom nadáváš na člověka, který tvrdí, že za svou vlastní obezitu si každý může sám. A já ti povím, že o tom sama něco vím. Patřím taky k těm, co ztloustnou i "po vodě" - prostě pomalý metabolismus. O to víc si musím hlídat každé sousto jak co do množství tak do kvality, abych nebyla jako almara. Taky jsem po druhém dítěti ztloustla, i když ne tak šíleně jako ta paní. Taky vím, jak je těžké dodržovat životosprávu a přitom kmitat kolem dětí. Ale dá se to. Dyť to píše sama misha nahoře, co tu bandáž má - pomohlo jí to, protože měla SLABOU VŮLI. Tak se prober.

misha77 ( 24. února 2010 22:58 )

a taky kvůli kyčlím. Ale k tomu jsem se vyjadřovala v diskuzi ke dnešnímu článku. Je to celé nesmysl. Chápu, že šla paní na bandáž, sama jsem šla, protože při bolestech kyčlí se fakt nedá cvičit a samotná dieta nestačí. Bandáž mě osobně hodně pomohla, protože jsem měla slabou vůli a po bandáži se snížila i chuť. Nenechala bych si ji vyndat ani za nic. A pokud bych musela, už bych na ní znova nešla, nejspíš by mi jí ani neudělali. Nikdo nemůže pacienta do bandáže nutit. Nebo může, ale nemusí poslechnout. Mě také dojal případ té druhé paní, která bolesti žaludku po bandáži léčila kolou s vodkou před jídlem. Bezva nápad. Takovou hovadinu jsem ještě neslyšela. Omlouvám se. Že po takových dávkách vodky nalačno upadla do deprese, to se nedivím. A taky jsem ještě neviděla, aby někdo po bandáži dostal morfium. A když si jí ta paní nechala vyndat jednou, může i podruhé. Je to celé postavené na hlavu. Nejspíš je to všecno jinak. Co takhle zažalovat ještě ortopedy a obvoďáky a hlavně toho, kdo jí píše to morfium? Nechci být necitlivá, spíš bych si posvítila na toho, kdo píše tyhle články. Abych začla mít strach, že mi za pár let budou chtít amputovat nohy. Zažaluji operatéra, co mi dělal bandáž? Nebo porodníka? Co myslíte? Třeba mi poradí Blesk. Taky by se mi líbilo 5 milionů pro mé děti, až tu nebudu.

vinnetouvi ( 24. února 2010 20:31 )

Wo co go? V TV ukazovali, že ta Frau chce po nemocnici 5 milionů! Už to na mne působí dojmem, že Plesk participuje na těchhle parazitech - nezakládá dokonce účty od hloupých čtenářů, a konto vybírá? Viz Pleskové případy jako Pavlínka s dědkem, vyměněné děti, bývalá prostá tutka z Tuklat ap. ap. ap. Samí slušní a postižení lidé, že jo?

jaaaaa ( 24. února 2010 16:31 )

Už to tady padlo. Nechci být vžádném případě škaredá, paní ani rodině vůbec nezávidím. A nejsem taky doktor. Tak si taky pokládám otázky: proč to nejde vrátit zpět (odoperovat bandáž), coapak ji nepomůže jíst často po malých dávkách (v jejím případě asi opravdu malých dávkách, ale o to častěji), slyšela že i bandáž se dá přejíst (člověk s ecpe i za cenu, že tu bandáž roztrhne. Není to podobný princip jako odoperování? Ale je mi jasné, že tohle přejezení je druhý extrém a těmto lidem už opravdu není pomoci. Ti ani pomoc nechtějí.). A ještě jedna myšlenka: uričtě to není první ani druhý člověk u nás v republice na tož na světě s tímto problémem. Chtělo by to vědět všechno kolem toho - vidět i za to, co je napsané v Blesku. Stejně tak mi připadá zvláštní v 21.stol.amputace nohy, to je přece až ta poseldníííííí možnost. A myslím, že u nás v republice máme opravdu dost dobré exprty a kapacity mezi doktory. Tak nevím. Nějak tomu všemu taky nerozumím.