Tygřice Isabella: Zbyla po ní jen prázdná klec...

Sedmnácti let by se prý Isabella ve volné přírodě nedožila, ani kdyby měla oranžovou kožešinu. „Vlastně jsme už s ní nepočítali pro chov dalších mláďat, měla v zahradě v klidu dožít. Před sebou by v té kondici měla možná ještě dva roky,“ vysvětluje mluvčí zoo Ivan Langr.

Když před patnácti lety přišla do Liberce ze Švédska společně se svým dvojčetem Columbem, byla to velká senzace. Jenže sourozenci se mezi sebou nesmějí pářit, a tak se hledala výměna, až se po pěti letech našel ve Španělsku tygr Sitar. Další tři roky trvalo, než si oba na sebe zvykli. Velké šelmy se totiž v tomto směru chovají dost ostražitě. Nezřídka se mezi příštími rodiči odehrávají potyčky až na krev.

Isabella. | Petr Merta, archiv ZOO Liberec

Teprve v květnu v roce 2002 slavila liberecká zoo radostnou událost. Narodilo se pět tygříků, z nichž přežili tři. Isabella byla pyšnou matkou a dodnes je její potomek Artemis chloubou zdejšího chovu. Další dva sourozenci odešli do světa. Dnes tedy v Liberci mají tři bílé tygry – Artemis (7), Parise (4), který přišel z Francie a Suryu Báru (1) z Bratislavy.

Nebyla žádný svatoušek
„Nepředstavujte si ochočeného tygra z cirkusu. Isabella byla šelma se vším všudy. Její ošetřovatelé by se k ní nemohli přiblížit na dotek. To by bylo poprvé a naposled,“ vysvětluje Ivan Langr. Když pak mluvíme s šéfem oddělení lachtanů a šelem Alešem Vlčkem, který Isabellu sledoval od jejích tří měsíců, potvrzuje to.

Mluvčí Ivan Langr a Artemis, potomkem Isabelly. | Petr Merta, archiv ZOO Liberec

„Byla už sice starší a tedy vyrovnanější, ale zůstala dravcem. Když se sejdou tahle dvě zvířata – lev a tygr – není čas na kamarádství. Styl jejich života je chytit a zabít. A tak není šance třeba lva ukecat, aby toho nechal. Včera jsme proto mohli jen bezmocně přihlížet tomu, co se dělo,“ říká s lítostí v hlase Aleš Vlček.

Vzpomínek za 14 let na Isabellu má spoustu. „Je zajímavé, že se lišila od ostatních v jídle. Všichni dostávají krůty, králíky a hovězí maso. Isabella krůty moc nemusela, ale například na králíkách si pochutnávala tak, že si je nejdřív stáhla z kůže a pak si je labužnicky vychutnávala,“ vzpomíná ošetřovatel.

Tygřice s jedním mládětem. | Petr Merta, archiv ZOO Liberec

Provinilci Sultán a Elsa
Co bude s oběma lvy, kteří Isabellu připravili o život? Samozřejmě nemůžou být potrestáni za své přirozené pudy, ale přece jen se jejich život trochu změní. „Dřív bylo zvykem rotovat výběhy tak, že pokaždé byli v jiném. Teď zkrátka budou chodit jen do jednoho, a tak se také nedostanou na onu křižovatku, kde si nadzvedli dvířka. Je jasné, že když se to povedlo jednou, už si to budou pamatovat a mohli by to zopakovat,“ vysvětluje Ivan Langr. V Liberci budou mít za čas přece jen na Isabellu památku – její kůže a lebka budou k vidění mezi ostatními přírodninami.

Jak se bílý tygr narodil?
Ve volné přírodě byste bílého tygra těžko hledali. V buši by byl brzy zlikvidován dalšími predátory. V roce 1951 ale v indickém buši našli lovci mládě bílého tygra, kterého zřejmě matka opustila. Dostal ho jako dárek mahárádža a bylo mu dáno jméno Mohan. Jeho zkřížením s indickou tygřicí se narodila mláďata bílá i oranžově pruhovaná. Bílá pak putovala do světa, kde založila dynastii těchto geneticky vadných, ale kuriózních tygrů. Dnes jsou jich po světě jen desítky. V Liberci byli do čtvrtka čtyři.