Ženy pro Blesk o bydlení s uprchlíky: „Omezení komfortu je nesrovnatelné s tím, co zažili“
Petra a Klára už několik dnů spolubydlí s ukrajinskými uprchlíky a svěřily se Blesk Zprávám, jak to zvládají. „Naše děti si s jejich dětmi rády hrají na zahradě, jazyková bariéra je nezajímá,“ uvedla Petra. „Vaříme a večeříme společně, povídáme si. Když ale Julia slyší zprávy o bombardování a o tom, co se děje, pláče. Na zprávy v televizi se dívat nechce,“ řekla Klára o mamince z Kyjeva. Se zkušenostmi se svěřily také Anežka a Michaela, které spolu se svými rodinami přenechaly uprchlíkům celý byt. Co musely všechny tyto ženy vyřešit a jak bydlení s ukrajinskými rodinami probíhá?
Velké množství českých rodin nabídlo ukrajinským uprchlíkům, mezi nimi nejčastěji maminkám s dětmi, ubytování. V některých případech spolu české a ukrajinské rodiny sdílí jedno bydlení, jiní jim ale nabídli i celý byt, pokud měli tu možnost. Zeptali jsme se několika rodin, jak takové česko-ukrajinské bydlení vypadá.
Petra: Už první den války jsem věděla, že chci někomu pomoci
Se svou zkušeností se svěřila Petra Kolerusová. „Už ve čtvrtek, kdy to začalo, jsem věděla, že lidi budou utíkat pryč a že někoho chci vzít k nám. Musela jsem to ale projednat s manželem, který se k tomu stavěl spíš neutrálně,“ řekla Blesk Zprávám. Nejvíc spolu řešili to, jestli a jak rychle dokážou vybavit byt pro cizince.
Kromě toho si ale kladli také důležitou otázku, jestli to finančně zvládnou. „Nevěděli jsme, co vše bude naše pomoc obnášet a o žádných dávkách pro pomáhající se ještě nemluvilo. Taky bylo trochu potřeba překonat předsudky a obavy, zda si domů vezmete někoho cizího,“ dodala Petra. Nejtěžší pro ni bylo překonat strach z neznámého, s podobnou situací neměla zkušenosti.
Nakonec ale kontaktovali známou firmu, o které věděli, že tam pracuje velké množství Ukrajinců. Nabídli jim pomoc, pokud by o někom věděli. „Za pár dní se ozvali, že by naši nabídku využili,“ dodala Petra.
V rodinném domku u ní teď bydlí pět lidí, dvě maminky a tři děti. Petra s rodinou obývají jedno patro, druhé přenechali uprchlíkům před válkou. Snaží se jim dopřát soukromí, vídají se hlavně na zahradě nebo na společných procházkách.
S vybavením bytu nakonec hodně pomohli další lidé, kteří byli ochotní Petře a jejím hostům některé věci darovat.
Vážení čtenáři,
pro dnešek se s vámi loučíme. Pokračovat budeme zase zítra ráno. Přejeme vám dobrou noc.
Vrcholní představitelé 32 členských zemí NATO se sejdou příští týden v Haagu, aby jednali o společném zvýšení výdajů na zbrojení a o plánech aliance na obranu v době pokračující ruské agrese na Ukrajině.
Stovky lidí dnes protestovaly v centru nizozemského Haagu proti zvyšování vojenských výdajů Severoatlantické aliance NATO dva dny před jejím plánovaným summitem. Protest demonstranti směřovali také proti možnému konfliktu s Íránem, píše agentura AP.
Některé české firmy zřejmě obcházejí protiruské sankce a pokračují v obchodování s Ruskem. V dnešním pořadu České televize Otázky Václava Moravce to uvedl ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN). Konkrétní případy ale nezná, vláda podle něj možná požádá Ukrajinu o její informace. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) v sobotu avizovalo, že situaci kolem možného obcházení sankcí prošetří.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj v minulých dnech řekl, že některé firmy včetně českých a německých stále dodávají Rusku stroje k výrobě zbraní a vyzval k uvalení sankcí na tyto firmy. Podle Zelenského jde mimo jiné o 13 německých a osm českých společností, jejich jména neuvedl. Zároveň podotkl, že informace sdělil 26 zemím, včetně Spojených států, a Evropské unii.
„Obávám se, že prezident Zelenskyj měl pravdu, a že některé české firmy sankce opravdu obcházejí. Vůbec by mě to nepřekvapilo. Konkrétní jména firem ale neznáme. Máme od Ukrajiny její stanovisko, ale ne seznam firem,“ uvedl Dvořák.
„Nedá se to ale srovnat s tím, co zažívají oni,“ řekla Klára
S nabídkou bydlení uprchlíkům se dlouho nerozhodovala ani Klára Sezginová.„Ubytování jsem nabídla před dvěma týdny a nerozhodovala jsem se ani minutu. Přišlo mi to jako správná věc a nejlepší způsob, jak pomoci. Původně jsem chtěla poslat peníze, ale řekla jsem si, že pomoci konkrétnímu člověku je vždy lepší,“ svěřila se Blesk Zprávám.
„Samozřejmě jsem věděla, že to velmi omezí komfort můj i mého syna. Ale v porovnání s tím, co zažívají oni, je to nesrovnatelné,“ dodala. Poté napsala do facebookové skupiny, kde dostala kontakt na charitu zprostředkující ubytování.
„Z charity se nejprve ozvali, že nám přivezou babičku s dvěma dětmi. Pak už se ale nikdo neozval. Mezitím mi napsal kamarád, který žil dříve na Ukrajině, že si všiml mé nabídky na facebooku a že jeho známá je na cestě z Kyjeva s dcerou a zda máme ještě místo. Takže jsme nakonec ubytovali známé známých a nikoli úplně cizí lidi,“ uvedla.
U Kláry nyní bydlí maminka Julia (35) s dcerou Margaritou, jejíž tatínek zemřel při autonehodě. Na jak dlouho u ní zůstanou, to ještě neví. „Domluvili jsme se s nimi, že nejdéle můžeme poskytnout ubytování do konce června, tedy na tři a půl měsíce,“ doplnila Klára.
„Bydlíme společně, holky dostaly synův pokoj a syna (5) jsem přestěhovala k sobě do ložnice. Máme menší 3KK, takže opravdu sdílíme celý byt společně, kuchyň, koupelnu a tak dále,“ vysvětlila.
Pro rodinu si vypůjčila matrace, polštáře a peřiny. Na bazaru také zakoupila šatní skříň, aby si Julia a její dcera měly kam dát věci. „Bylo to snažší tím, že je syn ještě malý a žijeme jen ve dvou. Teď jsme tam dvě ženské a dvě děti. Nemusím řešit, že by se můj partner potkával s cizí ženou v koupelně a podobně,“ uvedla Klára.
Děti si hrají na zahradě, jazyková bariéra je nezajímá
Rodiny, které bydlí u Petry, pochází ze Lvova. Zatím si spolu povídaly hlavně o životě, který tam žily, o osobních věcech, práci a zvyklostech. Jejich hosté umí převážně ukrajinsky, jedna žena trochu česky. „Takže spolu komunikujeme jednoduchou češtinou, případně ukrajinsky s googlem. Někdy je to veselé,“ řekla Petra.
Po lidské stránce si rozumí dobře. „Oni jsou vstřícní, hodně se snaží nebýt na obtíž a nezatěžovat nás svou přítomností. Naše děti si s jejich dětmi rády hrají na zahradě, jazyková bariéra je nezajímá. Vnímám to jako velké obohacení,“ uvedla Petra. Ukrajinské ženy také respektují pravidla provozu domu a jsou ohleduplné. „Je to pro ně také složitá situace být v takové pozici,“ dodala.
Mluví spolu ale i o válce, jejich názorech na ni, na prezidenta, na Rusy. „Mají strach, touží se vrátit se domů. Nechali tam muže a svůj život,“ řekla Petra.
Julia s dcerou spaly v kyjevském metru. Po příjezdu ke Kláře se bojí dívat na zprávy
Rodina, které pomohla Klára, pochází z Kyjeva. „Cesta pro ně byla velice náročná a po příjezdu několik dní prospaly. Byly nadšené, že si mohou dát vanu, uvařit si kávu a kakao, odpočinout si, podívat se na pohádku v televizi a na chvíli vypnout. Vyprávěly, že na Ukrajině spaly v metru, v autobuse, na zemi a kde se dalo, a že jim byla hrozná zima. V metru strašně foukalo a bylo studeno od země, bolelo je z toho celé tělo a byly doslova promrzlé na kost,“ popsala Klára.
Julia, která u ní i s dcerkou bydlí, má pět sester. Některé z nich také utekly, jiné zatím zůstávají i s jejich maminkou na Ukrajině. „Denně si volají a píšou. Když slyší zprávy od nich o bombardování a o tom, co se děje, pláče. Na zprávy v televizi se dívat nechce. Oběma se samozřejmě stýská po rodině a kamarádech,“ řekla Klára.
Pro Kláru a Juliu není dorozumívání problém, protože ukrajinská maminka i její dcera umí mluvit anglicky. „I po lidské stránce spolu vycházíme, snažíme se navzájem si pomáhat, vaříme a večeříme společně, povídáme si, děti si hrají,“ řekla.
Ze začátku to bylo hektické, Klára je velmi zaneprázdněná žena. Vedle šéfování eshopu Frutiko ženám pomáhala vyřešit registraci, vízum, zdravotní pojištění, školu a pracovní povolení. Ale až začne malá Margarita chodit do školy, plánují se s Julií střídat ve vaření, nakupování i uklízení.
Klára: Jejich trápení je naše, bereme je jako součást rodiny
„Samozřejmě, že to není jednoduché, mít doma od rána do večera někoho dalšího, ale my nad tím takhle nepřemýšlíme. Synovi jsem vysvětlila, že je někdy potřeba dělat věci, které jsou správné, i když nejsou pohodlné,“ vysvětlila Klára.
„Myslím, že je dobré pravidla nastavit co nejdříve, aby pak člověk nebyl ze společného bydlení rozladěný. Holkám od začátku vše ukazuji, aby byly samostatné – jak zapnout myčku, pračku, kde co najdou v kuchyni, aby si mohly uvařit, jak dojet do nejbližšího obchodu a podobně,“ vysvětlila.
„Ale holky nám po týdnu společného bydlení už přirostly k srdci, bereme je jako součást rodiny, jejich trápení je i naše,“ přiznala.
„Pro holky je nejtěžší se rozhodnout, co dál. Nevědí, co chtějí, co si teď se svým životem počít. Ještě je brzy, mají čas nad tím v klidu a bezpečí přemýšlet. Dumají, jestli zůstat zde, odjet do Německa, nebo čekat, že se budou moci vrátit na Ukrajinu. Na Ukrajině zůstala část jejich rodiny a přátel, ale jinak je tam nic nedrží. Snad se jim podaří začít nový spokojený život podle svých představ, to bych jim moc přála,“ zakončila Klára.
Rodiny, které přenechaly celý byt
Kromě spolubydlení ale mnoho Čechů nabídlo uprchlíkům celý svůj byt, zatímco sami mezitím pobývali jinde.
„Dala jsem nabídku na facebookovou skupinu, s prvními, co se ozvali, jsme se dohodli a hned druhý den jsme předávali klíče. Je to čtyřčlenná rodina s dvěma malými dětmi, kteří přijeli nočním vlakem z Ukrajiny. Pán už žil a pracoval nějakou dobu v Česku, takže mohl platit za energie,“ uvedla svou zkušenost Michaela Čajková, která nyní žije v zahraničí.
Čtyřčlenná rodina na neurčitou dobu bydlí také u Anežky Láskové, přijela 21-letá maminka z Kyjeva se synem (3) a svými prarodiči. Manžel mladé maminky musel zůstat na Ukrajině, odvezl je ale na slovenské hranice, aby žena kvůli synovi stihla utéct už v prvních dnech.
Anežky rodina se přestěhovala do rodinného domku a pražský byt, který využívali pro práci a školu, přenechali této ukrajinské rodině. Když z Ukrajiny dorazili, byli po cestě velmi vyčerpaní a museli strávit ještě hodiny na cizinecké policii. „Od začátku ale byli moc milí a spousta známých nám pro ně hned darovala oblečení,“ řekla Anežka Blesk Zprávám.
Ubytováváte doma uprchlíky, nebo jinak pomáháte Ukrajincům v ČR? Blesk spustil web ProUkrainu, kde najdou praktické rady i zpravodajství v ukrajinštině, psaný lidmi, kteří si stejným procesem již prošli.
