Den s uprchlíky: Ženy ze Sumy se kryly 5 dní ve sklepě. Centrum řeší válečná traumata i nemoci
Do Kongresového centra v Praze míří denně davy unavených uprchlíků z Ukrajiny. V rukou tašky se základními potřebami, v klecích domácí mazlíčci. Někteří lidé během dlouhé cesty onemocněli, další si přiváží trauma z války. „Před cestou jsme se několik dní schovávaly před bombami ve sklepě," řekla žena ze Sumy. Autobusy rozváží ukrajinské ženy, děti a zřídka i muže dál do regionů. Tím se ale rozdělí rodiny a příbuzní, kteří mají teprve dorazit. Jak probíhá den s uprchlíky v pražském Kongresovém centru?
Kongresové centrum v Praze praská ve švech, když každý den odbavuje tisíce uprchlíků z Ukrajiny. Ve velkém Kongresovém sále namísto nažehlených účastníků konference čekají vyčerpaní a rozcuchání Ukrajinci plní obav. Skupiny bývají vícegenerační, matky s dětmi všech věkových kategorií často doprovází babičky a další příbuzní.
Mezi nimi pobíhají tlumočníci a tlumočnice v růžových vestách, podle koordinátora mají během dne sotva čas na jídlo. Nejčastěji sice překládají dokumenty, které uprchlíci potřebují vyplnit, často se ale právě k nim obrací se stovkami doplňujících otázek lidé z vybombardovaných měst. Tlumočnická práce se tak stává těžší, protože se prolíná s funkcí organizační.
Někteří z tlumočníků mají sami ukrajinský původ a příbuzné na Ukrajině. Příkladem je jeden fyzik z tvrdě zasaženého Charkova, kde má teď bratra a otce. Sám žije v Česku 2-3 roky.
Ukrajinec je i jeden z mužů pracujících jako ostraha. Vypráví, že jeho předek patřil mezi banderovce a je na něj hrdý, protože bojoval za stát. „Taky byste to udělali,“ říká. Když to ale slyší ukrajinský tlumočník stojící vedle něj, vidíme u něj mírný nesouhlas. Názory na banderovce rozdělují i Ukrajince.
Velká část uprchlíků míří do Prahy, ubytovací kapacity v hlavním městě jsou ale minimální, místo je tam spíš už jen v tělocvičnách. Ukrajinky s malými dětmi v náručí ale neztrácí naději a naslepo se prosebným hlasem ptají tlumočníků, hasičů, členů Českého červeného kříže a dalších přítomných, jestli náhodou o nějakém ubytování nevědí. Většina je šťastná za cokoliv, najdou se ale i ti, kteří jsou vybíraví a vrhají na ostatní špatné světlo.
Během noci na dnešek Rusko proti Ukrajině vyslalo 86 dronů, uvedlo letectvo napadené země. Jednotky protivzdušné obrany jich 34 sestřelily, dalších 36 zmizelo z radarů nebo bylo zneškodněno prostředky elektronického boje.
Terčem útoku ruských dronů se ve čtvrtek večer stalo i další oblastní centrum na severovýchodě země, Sumy, kde vypukl požár obytného domu, který hasiči mezitím uhasili. Nálet se obešel bez obětí a raněných, napsal šéf oblastní správy Oleh Hryhorov na telegramu. Vyzval lidi zůstat v krytech, protože nebezpečí nepominulo a letecký poplach trvá.
Nejméně tři raněné, včetně dvou dívek ve věku 12 a 17 let, si vyžádal během noci útok ruských bezpilotních letounů na druhé největší ukrajinské město Charkov, uvedl na sociální síti Telegram šéf oblastní správy Oleh Syněhubov.
Uprchlíci chtějí čekat na příbuzné, kteří teprve prchají
Uprchlíky z asistenčního centra, kde většinou zůstanou pár hodin, někdy ale i mnohem déle, sváží autobus dál do českých regionů. Někteří se tomu ale brání, chtějí počkat na příjezd dalších příbuzných z Ukrajiny. S rozvozem uprchlíků se začínají objevovat případy rozdělených rodin, u kterých se zatím neví, jak se budou v budoucnu zase dávat dohromady.
„Byla tu už starší maminka, která chtěla čekat, až přijede její dcera. Museli jsme ji přesvědčovat, ať si vyřídí papíry, aby měla nárok na sociální a zdravotní pojištění, mohla využívat hromadnou dopravu zadarmo a pak za dcerou přijet,“ uvedl kaplan, který v Kongresovém centru poskytuje duchovní služby.
Někdy ale vznikají s cestami Ukrajinců dál do krajů i četná nedorozumění. Jedna z organizátorek se svěřila s případem, kdy paní v autobuse odjela bez svých věcí. Když se pro ně vracela, její ubytování to špatně pochopilo a řeklo, že už ji pak nepřijme. Nyní tak bydlí po známých. Platí, že početnější rodiny je těžší ubytovat než třeba jednu maminku s dítětem.
Obecně ale všichni lidé přijeli s minimem věcí, mezi davy uprchlíků vidíme ženy jen s kabelkami, někdy s dalšími taškami, občas i igelitovými, vzácněji s sebou vezou kufr. Čerstvým matkám často chybí kočárky, které ale dostanou k dispozici.
„Jak dlouho už se Váš syn neozývá?"
Když Ukrajinci prochází kolem vás, často jsou bledí, někdy pláčou, občas můžeme zaslechnout věty: „Jak dlouho už se Váš syn neozývá? Kde že je, v Kyjevě?“
S jídlem je u uprchlíků problém, u vchodu jsou k dostání hlavně přesnídávky nebo piškoty pro děti, na odbyt jdou ale hlavně croissanty. S klesající solidaritou se zmenšují i zásoby. Těch je sice zatím dostatek, v příštích týdnech se ale může stát, že jídlo pro ženy a děti budou moct krajská asistenční centra poskytnout třeba jen jednou za pět hodin.
S omezeným výběrem a velkým množstvím času se ale lidé, zvlášť děti, často přejí právě sladkého a není jim pak dobře. Proto jeden ze zdejších členů Českého červeného kříže apeluje na dobrovolníky u stánků s jídlem zdarma, aby výdej trochu korigovali. Jindy ale právě cukr pomůže, když přiběhne hasič pro sladkou kávu a nese ji kolabující paní. Právě káva je tu k dostání jen sladká, ne černá.
Ženy ze Sumy strávily několik dnů ve sklepě
Nevolnost je ale ten nejmenší problém, odborníci nejen z ČČK musí řešit válečná traumata, která si lidé z Ukrajiny přiváží.
„Paní z Charkova měla dlouhodobě vysoký tlak, na vině byla i psychika,“ řekl jeden z mužů v červené vestě s červeným křížem. Hned potom zdůraznil, aby si dobrovolníci pomáhající Ukrajincům vzali roušky. „Covid je tady to nejmenší,“ dodal, někteří promrzlí si přivezli například angínu, naznačil i případ tuberkulózy.
Mezi uprchlíky můžeme potkat lidi jak z bojujícího Kyjeva, tak i z nejvíce poškozených oblastí. Někteří z nich stihli uniknout preventivně, jiní zažili nejhorší. Například trojice žen, zřejmě matka a její dvě dcery ze Sumy u ruských hranic, se svěřili s tím, že se před odjezdem schovávali pět dnů a nocí ve sklepě. Dalších několik dnů pak strávili na cestě, zatímco muži z rodiny zůstali bojovat na Ukrajině. Sumy se stalo terčem ruských náletů už minulý týden.
Promluvila také uprchlice ze Záporoží, kde Rusové ostřelovali jadernou elektrárnu. Měla velký strach, bombardování bylo opravdu strašné. Ukrajinci v posledních dnech opět informovali o tom, že se Rusko chystá v záporožské oblasti znovu nebezpečně odpalovat munici.
Strach o zvířata: „Kočky nechtějí jíst ani spát, pomalu umírají"
Mezi Ukrajinci se to v asistenčním centru hemží i zvířaty, která nechtěli nechat napospas bombám. Na vodítkách mají větší psy, v náručí nesou ty menší. V klecích s nimi ale putují i křečci, často se objevují také kočky. Některé ženy jich mají i několik, zvířata pro ně představují kousek domova, který si vzali s sebou.
O to těžší pro ně je, když se šok začne projevovat i na jejich mazlíčcích, přičemž veterinární péče je problém. „Kočky mi tu umírají, nechtějí jíst ani spát,“ říká starší Ukrajinka, která přijela také z Charkova.
Organizátoři se snaží najít dočasnou pomoc, místo, kam by kočky mohly jít. Dovolají se Češce, která je ochotná zvířata pohlídat. „Ty kočky musí okamžitě pryč,“ souhlasí s tím, že v Kongresovém centru není pomoc zvířatům příliš možná. Nemůžou se proběhnout na volno a navíc cítí všudypřítomný strach a nervozitu.
Nové davy lidí proudí do Kongresového centra každou chvíli a je otázka, kdy bude muset být tohle asistenční centrum zase uzavřené. Čas od času se mezi uprchlíky rozšíří poplašná informace, že už není ubytování. Je ale otázkou, nakolik jde jen o fámu, nebo už za pár dní o realitu.
Zatímco starší jsou odkázaní na čekání, dětem strastiplné čekání zpříjemní alespoň omalovánky. Občas se zorganizuje zpívání českých písniček, jako je „Holka modrooká“, a ve velkém Kongresovém sále se promítá pohádka během toho, co dospělí čekají na vyřízení dokumentů a víz pro ty s ubytováním.
