Moderátorka Terezie Tománková o událostech na fakultě: Kritika Rakušana. Co nás okřikujete?!

Blesk: Dnes večer se vracíte po více než pěti letech na obrazovku do Hlavních zpráv na Primě. Jak se těšíte?

Terezie Tománková: „Jsem trochu nervózní, protože za tu dlouhou dobu se toho profesně hodně změnilo, ale zároveň cítím, že se tak trochu vracím domů ke svým kořenům.“

Přece jenom je to jiná disciplína než vést diskuzní pořad.

„Partie je publicistika, do velké míry autorský pořad, kde se sejdou hosté u témat na dvě hodiny, jsem za něj zodpovědná. Živé vysílání je úplně jiné s hosty. Ve zpravodajství jste kolečko v soukolí. Večer v Hlavních zprávách prezentujete práci mnoha desítek kolegů, kteří opravdu tvrdě pracovali. Je tam velká zodpovědnost, ale ta role je úplně jiná.“

Jak jste reagovala na nabídku krátkodobě nahradit Evu Hecko Perkausovou?

„Zrovna jsem snídala ve Štrasburku, když mi náš šéfredaktor Tomáš Vojáček řekl, že má pro mě dobrou zprávu, a pokračoval s nabídkou. Chvilku jsem se musela zamyslet, jestli je to dobrá zpráva a zda to časově zvládnu a dokážu se na moderování soustředit tak, jak si to ta práce žádá. Ale potěšilo mě, že mi tu důvěru dali i že mi ji dala samotná Eva, abych ji zastoupila. Není samo sebou pustit někoho na svoji židli.“

Na jak dlouho máte Evu zastoupit?

„To nevím. Do té doby, než se Eva bude chtít vrátit, což, předpokládám, bude brzo. Má zázemí a díky tomu se i se dvěma malinkými dětmi bude moct do práce vrátit.“

Jurečka mlžil, až lhal, omluva nestačí, míní Vondráček. Pekarová parťáka z koalice hájí

Zmínila jste nervozitu. Jak se u vás projevuje?

„Jsem nervózní před každým vysíláním, ale tím nemyslím tu toxickou, zlou trému. Určitě mi dnes pomůže, že tam bude vedle mě Petr Suchoň, kterého znám z jiných typů pořadů, jako byly velké předvolební debaty, které jsme spolu absolvovali. Tam při mě stál v těch nejtěžších profesních dobách, v tom velkém studiu při prezidentských debatách.“

Nadále budete moderovat i Partii Terezie Tománkové. Když víte, že vám politik ve studiu lže nebo se vyhýbá odpovědi, nemáte chuť mu to vpálit do očí?

„Když politik nechce odpovědět, stejně neodpoví a daleko příjemnější mi jsou politici, kteří řeknou: Já vám na to teď neodpovím, protože… Říct to úplně na rovinu je pro mě srozumitelnější, příznivější a přirozenější, než když úmyslně mění téma a mluví o něčem jiném, prostě děláme z lidí blázny.“

Nejen prací je člověk živ a podle vašich sociálních sítí jste skvělou cukrářkou. Je to váš koníček?

„Je to moje vášeň, ráda peču i vařím. Mám hodně kuchařek o pečení, vracím se i k receptům našich babiček, prababiček. Sama sladké ráda nemám, ale ráda tím dělám radost těm druhým.“

„Když politik nechce odpovědět, stejně neodpoví"

Láska prochází žaludkem a vy máte doma o koho pečovat. Když jste se přejmenovala, mnoho lidí vás považuje za vdanou paní, ale ono to tak není, jestli tuším správně?

„Vrátila jsem se ke svému rodnému jménu. Rozvedla jsem se, když dcera byla poměrně malá, šla do první třídy. Tehdy jsem si říkala, že si nechám vyvdané jméno. Když dospěla do nějakého věku a už tomu rozuměla, zeptala jsem se jí, jestli by jí nevadilo, kdybych se vrátila ke svému jménu. Že za jejího tatínka už vdaná nejsem a nedávalo mi smysl nosit jeho jméno. Souhlasila, takže jsem se sebrala a šla jsem na úřad.“

Sama ale nejste. Už jste zasnoubená a je to déle než rok…

„Můj přítel mě před více než pěti lety požádal o ruku. Od té doby jsme snoubenci, nevím, jestli se to ještě počítá. Svatbu jsme měli připravenou, na čtvrtek 22. 10. 2020 jsme měli zaplacené místo, kytky, šaty, doma mám dodnes i prsteny. Jenže přišla pandemie covidu, lockdown, svatba se zrušila. Ale stále máme v plánu ji uskutečnit.“

Zmínila jste dceru, někde jsem se dočetl, že odešla do zahraničí. Jak to jako máma nesete?

„Ona už se vrátila, byla v Dánsku, ale nechtěla tam dostudovat. Rozhodla se, že chce maturovat na svém domácím gymnáziu tady v Čechách, v Praze, a studovat vysokou školu tady. Doba, kdy byla v zahraničí, byla těžká, ale já jsem jí to moc přála, chtěla to. Sama si tam to místo vydobyla, byla tam přijata na školu a získala zkušenost. Taky, myslím, pochopila, že všechno, co je doma, není špatné.“

Půjde ve vašich stopách studovat žurnalistiku?

„Určitě ne. Já jsem ji nechala, ať si vybere úplně sama. Ona je všestranná, byla vždycky velmi jazykově nadaná, ráda čte, krásně píše a zároveň ji fascinovaly přírodní vědy. Na gymnáziu se definitivně rozhodla, že chce studovat lékařskou fakultu. Přizpůsobila si tomu předměty, semináře ve škole a teď každou sobotu chodí na den otevřených dveří na různé lékařské fakulty, na těch devět, co jich je v České republice.“

„Velmi mi vadí, když jsou novináři okřikováni za to, že dělají svoji práci"

Těsně před Vánocemi zasáhla Česko tragédie na filozofické fakultě. Jak jste to, i vzhledem k tomu, že na stejném typu fakulty jste studovala, prožívala?

„Čteme o střelbách na školách v Americe, tam se to děje 1,5x denně v průměru. Už dřív jsem si říkala, kdy to přijde sem. To, co přišlo těsně před Vánocemi, byl šok! Když jsem si v ten čtvrtek odpoledne otevřela internet, okamžitě jsme si to s dcerou sdílely, je to úplně šílené.

Myslím, že společnost se s tím vyrovnává na všech svých úrovních. Když se ráno loučíme doma, a bylo to tak vždycky, jsem si říkala: Hlavně ať se vrátí domů. A teď si to člověk uvědomuje, protože když jsem poslouchala výpovědi policistů, záchranářů... Česká televize v pořadu Reportéři s nimi natočila reportáž. Jeden policista tam vypovídal, když tam byli zranění nebo i oběti, že jim zvonily stále telefony a oni viděli, že jim volá maminka a tatínek. Noční můra.“

Rakušan se v ČT střetl kvůli střelbě se Šlachtou a Pecinou: Kritika za selhání i výzva k padání hlav

Například ministr vnitra Vít Rakušan začal hned po tragédii neustále poukazovat na to, jak média a novináři o celé události informují. Dokonce média obvinil, že na tragédii chtějí vydělávat. Co na to říkáte?

„Velmi mi vadí, když jsou novináři okřikováni za to, že dělají svoji práci, a to kýmkoliv. Prací novinářů v tomto případě mělo nebo má být popisovat realitu a tím, že ji budeme zamlčovat anebo tu realitu nepopisovat, ji budeme buď přikrášlovat, nebo měnit. Velmi doporučuji debatu Jiřího Peňáse na Echo24, kde diskutují zastánci různých proudů.

Žurnalisté nebo novináři nejsou pracovníci PR oddělení ministerstva vnitra nebo Policie České republiky, oni mají popisovat realitu a mají právo se ptát, jestli něco nebylo jinak. A pokud mají pochybnosti nebo otázky, mají je pokládat. A oni je pokládají.

Velice mi vadí, když jsou potom okřikováni anebo úplně zostouzeni za to, že si vůbec dovolili se zeptat. A jestli máme znát detaily ze života střelce, toho vraha? Do jisté míry ano, protože jedině tak můžeme získat informace o motivu a o tom, jestli se dalo něco dělat jinak nebo nedalo, jedině tak můžeme být jako společnost připraveni na to, že se to může stát znovu. Když to zamlčíme, tak se té odpovědi nedobereme.“

Když budeme zveřejňovat identitu střelce, informace z jeho života, může to pomoci odhalit někoho podobně narušeného předtím, než provede něco takového?

„Může to tak být, minimálně se nad tím lidi zamyslí, že se něco takového může dít. Mohou jim dojít věci, které by jim možná ani nedošly. Neříkám toho člověka glorifikovat, ale tím, že naopak budeme úplně mlčet, dáváme obrovské množství prostoru pro to, aby vznikaly dezinformace nebo nějaké historky, konspirační teorie. Podle mě to je součástí celého toho příběhu, byť to je velmi citlivá věc a musíme brát ohledy na zraněné a pozůstalé.“

Na druhou stranu, sociální sítě a internet byly plné fotek i z místa činu…

„Na sociálních sítích koluje údajný dopis vraha atd. Samozřejmě, novináři mají dbát na to, aby nezranili pozůstalé nebo i samotné oběti. A také zraněné, bylo jich hodně, dodnes jsou v nemocnici. Ale my jsme měli popisovat realitu. A někteří novináře plísní za to, že se otiskla fotka toho člověka na ochozu filozofické fakulty. Čím jinak ale dokládat to, jak to bylo dramatické? Můj soukromý názor je, že spoustě lidí v ten čtvrtek odpoledne, když viděli fotky typu studenti a studentky na té římse, kde se schovali a riskovali životy, došlo, jak je ta situace vážná. I to veřejnost alarmovalo.“