Krampolovi se už dlouho špatně chodilo, ale bojoval hlavně s plicními chorobami. Byl opakovaně hospitalizován, léčen antibiotiky, jenže po návratu z nemocnice vždy hned zamířil do společnosti, což mu lékaři vyčítali. Jenže on miloval život, zábavu a bál se samoty. Kdykoli Jiřímu zazvonil telefon s pozváním na společenskou akci, nedokázal odmítnout.
Potřeboval publikum, ať už to bylo na divadelních prknech či u stolu na večírku, kde vždy zaujal a chrlil jeden vtip za druhým! „Když byl mezi lidmi, okamžitě z něj sálalo štěstí. Když se v poslední době rozstonal, neuvěřitelně mu pomáhalo, že za ním přátelé chodili. Těžce se mu mluvilo, ale přesto dokázal vykouzlit vtip, na který si právě vzpomněl. Nic mu neudělalo větší radost než smích, který přivodil,“ vzpomíná jeho dlouholetý kamarád David Soukup.
Nechtěl se léčit
„S Jirkou to bylo těžké, všechno kolem svého zdraví zlehčoval a kamarádi ho museli doslova donutit jít k lékaři. Tak tomu bylo i začátkem července, kdy se opět začal výrazně zavodňovat. Jeho srdíčko už nezvládalo pumpovat a odvádět tekutiny z těla. Všichni jsme byli optimističtí, nikdo si nechtěl připustit, že by to mohly být Jirkovy poslední dny. I když bylo několikrát opravdu zle, pokaždé se z toho dostal,“ říká Tomáš Zajíc, přezdívaný Teniskožrout, který se s Jirkou vídal každý den posledních šest let.
„Jsem za něj fakt životu vděčný, podnikáme spolu výlety, točíme videa na ten internet a díky tomu žiju,“ před časem se svěřil Krampol.
Zemřel Jiří Krampol (†87): Poslední rozhovor z nemocnice! Hana Höschlová
Povolili návštěvy
Ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že Jiřího síly na tento boj už nestačí, lékaři na přání blízkých povolili návštěvy. Dokonce i »andělé v bílém« věděli, že umělci Krampolova formátu udělá pozornost přátel minimálně stejně dobře jako léky tlumící bolest. „Jela jsem na vystoupení, tak jsem v pátek odpoledne skočila do nemocnice pozdravit Jirku. Vůbec jsem si nepřipouštěla, že náš český Belmondo by byl vážně nemocný. Ale to, co mě tam čekalo, mě naprosto zlomilo. Jirka odcházel a já to cítila,“ popsala se slzami v očích zpěvačka Šárka Rezková scénu, která se jí naskytla.
Pohled na holé bílé zdi nemocničního pokoje, Jirkův těžký dech a zvuky přístroje pomáhajícího s dýcháním jí vehnaly slzy do očí. Ticho... Ne to, které léčí, ale to, které děsí.
Ani vřelý personál z interního oddělení, jehož sestřičky s pochopením a empatií umožnily blízkým Jiřího navštěvovat i po dvou, nedokázal tuto tíživou atmosféru zcela rozptýlit. „Nebojte, Jirka netrpí, nic ho nebolí, spí,“ utěšovaly je...
V závěru života se Jiřího důvěrníkem a kamarádem stal o dvě generace mladší infl uencer Teniskožrout, vlastním jménem Tomáš Zajíc. „A pak to přišlo. Večerní telefon z nemocnice. V 19:15 už Jirka nebyl s námi,“ vzpomíná se smutkem. Právě jeho si totiž Jiří vybral jako osobu nejbližší, které mají dát vědět v případě nouze.
