18°C
17. listopadu Den předčasně narozených dětí: Jana o těžkých chvílích. Její Olda nevážil ani kilo
Na 17. listopadu připadá Světový den předčasně narozených dětí. Jana (35) je maminkou Oldy (6), který přišel na svět dříve a jehož porodní váha byla 790 gramů. Jana se svěřila, že předčasný porod byl nejtěžší zkoušeností jejího života a velmi traumatizujícím zážitkem. Ihned po narození byl její syn odnesen. Nyní už Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje, aby se většina péče o nedonošené děti odehrávala na hrudníku matky. Proti inkubátoru snižuje stres, zlepšuje růst dítěte i kojení a vzájemný vztah matky a dítěte.
Když Jana vypráví o tom, jak se její syn Olda narodil předčasně, má slzy v očích. „Na děťátko jsme s manželem dlouho čekali. Než se narodil Olda, dokonce jsem potratila, byla to dvojčátka. Když jsem čekala syna, těhotenství probíhalo normálně, ale ve 23. týdnu jsem začala krvácet a musela jsem do nemocnice,“ načala Jana.
V nemocnici ležela ještě 14 dní, než přišel porod. Jana vzpomíná, jak si v gynekologické poradně všimla letáku organizace Nedoklubko, která pomáhá maminkám a dětem, které se narodí předčasně. To jí pomohlo zvládnout chvíle do porodu, kdy si nastudovala informace, nač se připravit.
Během předčasného porodu nastaly komplikace. Dítěti se zasekla nožka v porodních cestách. „Jedna sestra mi řekla, že si mysleli, že syn o tu nožičku přijde. Naštěstí se to nestalo. Olda se narodil s porodní váhou 790 gramů,“ svěřila se Jana Blesk Zprávám s tím, že jí dítě po porodu hned odnesli.
„Byla jsem v narkóze, probudila jsem se až večer na ARO a moje první myšlenka byla, zda malý žije. Manžela za mnou nepustili a nikdo mi nic neřekl, čekala jsem, až se dostanu na normální pokoj,“ pokračuje Jana. V tu chvíli netušila, že už syna viděl její manžel a přinesl jí synovu fotografii. Jana spatřila své dítě až o dva dny později, kdy už mohla vstát z postele.
Lékařka: Předčasně narozené děti by měly zůstat u matky
To bylo před šesti lety. Nyní Světový den předčasně narozených dětí upozorňuje na téma Zero separation - současnou filozofii péče, při které nejsou předčasně narozené dítě a matka odděleni.
Podle lékařky neonatologického oddělení Kliniky gynekologie, porodnictví a neonatologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN) Blanky Zlatohlávkové studie ukázaly, že takzvané „klokánkování", tedy odchovávání dětí na těle matky u nedonošených dětí snižuje výskyt infekcí a zlepšuje neurologický i socio-emoční vývoj. „U matek zlepšuje mateřské chování, zvyšuje spokojenost a snižuje poporodní deprese,“ řekla. Doporučených je alespoň osm hodin, klidně i nepřetržitě. Výhodná je tak podle ní i pro donošené děti. V některých nemocnicích to zatím možné není, jsou potřeba investice do pokojů, které umožní hospitalizovat je společně.
„Nezralí nebo nemocní novorozenci jsou tradičně ošetřováni odděleně od matky, ačkoliv pro prospěšnost takového postupu nemáme žádné důkazy. Naopak přibývá důkazů, že časný kontinuální kontakt kůží na kůži nejenom neškodí dítěti, ale má pozitivní efekty,“ doplnila. Zjednodušeně se podle ní dá říci, že až do konce devítiměsíčního těhotenství je vhodné předčasně narozené děti „pěstovat“ na hrudníku matky.
Podle odborníků by nemocnice měly umožnit co největší přítomnost matky i otce. Přínosem může být podle lékařky Mileny Dokoupilové z Novorozeneckého oddělení Nemocnice Hořovice přítomnost rodičů i pro zdravotníky, které částečně mohou v péci o novorozence nahradit. „Rodiče ulehčí práci sestře, která by tam musela chodit,“ uvedla. Rodiče pak podle ní lépe zvládají strach o miminko.
Chvíle strachu v nemocnici
To potvrzuje i Jana, kterou nemocnice okamžitě zapojila do péče. „V nemocnici jsme strávili pět měsíců. A neexistovalo pro mě vůbec nic, kromě inkubátoru, odsávačky a jídelny v nemocnici. Trávila jsem tam svůj čas a jsem vděčná, že jsem tam mohla být. Vím, že někde to není možné, ale já si nedovedu představit, že bych jela domů. Neměla jsem v tu dobu další děti, takže moje jediná pozornost a bytí se smrsklo na inkubátor,“ pokračuje ve vyprávění Jana.
Prvních 14 dní se Oldovi dařilo dobře. Pak si nicméně Jana všimla, že nepřibírá. Později se u něj vyvinula bronchopulmonální dysplázie (BPD) (Nověji chronická plicní nemoc (CLD) je novorozenecká forma chronického postižení plic, pozn. red.). „Byly chvíle, kdy jsem seděla u inkubátoru a modlila se, aby přežil. Jednou nastal okamžik, kdy mu z žaludku vytáhli čerstvou krev a okamžitě nastal kolem něj lékářský shon,“ přibližuje Jana chvíle strachu.
Dítě ze ‚skleněného domečku'
Ale její syn byl bojovník. Doma ovšem Janu čekaly další zkoušky. „Olda trpěl na tříselné kýly, často v noci plakal bolestí, měl špatné trávení. Prakticky jsem si neodpočinula a byla jsem na pokraji svých sil,“ vylíčila statečná maminka. V té době jí pomohlo právě setkání s maminkami dalších předčasně narozených dětí z Nedoklubka.
„Olda je sice často nemocný, ale už ve třech letech uměl abecedu, v pěti letech už čte a píše. On sám ví, že je ze ‚skleněného domečku',“ popisuje Jana, která se stala koordinátorkou Nedoklubka v Mostě a nyní pomáhá dalším maminkám, kterým se dítě narodí předčasně. A pomáhá i její syn.
„Občas se mnou vyrobí přáníčko pro nějakou z maminek a jdeme ho společně předat. A maminkám to dodává naději, když vidí takového chlapce, který se narodil s tak nízkou porodní váhou a měl těžký start do života,“ popisuje Jana.
Jana: Vážíme si více života
Nyní už má Jana druhé dítě, dvouletou dceru, která se narodila v termínu. „Předčasný porod byl nejtěžší zkouškou mého života a velmi traumatizujícím zážitkem. Pro mou rodinu to byla ta nejhorší a zároveň ta nejúžasnější věc, která se nám kdy stala. Změnilo nás to. Vážíme si více života. Života našich dětí a naší zdravotnické péče,“ uzavírá Jana příběh s dobrým koncem.
Nedoklubko připomíná Světový den předčasně narozených dětí, který byl stanoven na 17. listopadu. Ve městech, kde jsou nemocniční centra pro předčasně narozené děti, se v předvečer budovy nasvítí purpurovou barvou. Spolek také předá ocenění Purpurové srdce za přínos pro péči o nedonošené děti.
