Češi stále používají fyzické tresty, vyplývá z výzkumu. Děti se s vysvědčením bály jít domů

Při výchově dětí jsou až příliš často používány metody spoléhající na fyzickou sílu, jejichž cílem je nežádoucí chování potrestat, píše se v tiskové zprávě 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. V mnoha případech se nejedná o záměrnou výchovnou metodu, ale důsledek hněvu, frustrace nebo neznalosti, vyplývá z výzkumu na téma vnímání a používání fyzických trestů v České republice, který realizovali odborníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

OSN definuje fyzický trest jako jakýkoli trest, při němž je použita fyzická síla a jeho cílem je způsobit určitý stupeň bolesti nebo nepohodlí, i když mírné intenzity. Za takové tresty lze považovat kopání, plácání, facky, třesení, strkání, tahání za vlasy a uši, údery pěstí, bití, pálení nebo nucení setrvat v nepříjemné poloze.

Studie opakovaně dokládají, že výchovné metody zahrnující fyzické tresty mají negativní dopad na vývoj člověka. „V České republice bohužel stále mezi rodiči převládá používání fyzických trestů jako výchovného prostředku, přestože je prokázáno, že mají dlouhodobé negativní důsledky,“ okomentoval výsledky výzkumu jeho vedoucí, profesor a psycholog Radek Ptáček.

Matka chtěla prodat synka (1) překupníkovi: Oba zadrželi na ukrajinských hranicích

Nejvíce rodiče trestají 3–12leté děti

Z odpovědí 1013 respondentů výzkumu vyplývá, že pokud jeden z rodičů fyzické tresty nepoužívá, zvyšuje se pravděpodobnost, že je nebude používat ani druhý rodič. „Z hlediska výchovných stylů je největší pravděpodobnost používání fyzických trestů u autoritářského stylu,“ řekl přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders.

Češi fyzické tresty stále používají. „V České republice stále mezi rodiči převládá použití fyzických trestů jako výchovného prostředku, 86 % rodičů uvedlo, že by se chtělo fyzickému trestání vyvarovat, což znamená, že si uvědomují, že to není úplně optimální, a přesto více než 70 % děti trestalo nebo trestá,“ řekl psycholog Radek Ptáček. Dodal, že nejčastěji rodiče trestají 3–12leté děti. Přibližně 30 % rodičů používá fyzické tresty na své děti ve věku od 15 do 18 let.

Rodiče dále své děti nejčastěji trestají doma, každý třetí rodič je schopen trestat dítě na návštěvě, 23 % pak používá fyzické tresty na hřišti a u kamarádů, upozornil Ptáček.

Dále z dat výzkumu vyplývá, že roli hraje také vzdělání a věk. Statisticky se k fyzickým trestům uchylují nejčastěji rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou a nejméně ti se středoškolským vzděláním bez maturity. Z hlediska věku jsou to nejčastěji rodiče mezi 25–34 lety a nejméně mezi 45–54 lety, upozornil psychiatr Martin Anders. Více k trestům inklinují také rodiče, kteří sami byli jako děti trestáni. Necelých 70 % dotázaných uvedlo, že fyzické tresty by se měly používat pouze ve výjimečných případech nebo v případě závažných problémů.

Mezi důvody, proč rodiče své děti trestají, patří například nedostatečná informovanost o možnostech jiných výchovných metod. „Proč se fyzické tresty používají ve výchově? Já se s mým týmem domnívám, že je to především otázkou nedostatečné informovanosti, jak vyplývá z výzkumu. Je to dobrá zpráva, není to zakořeněná charakteristika naší společnosti, ale lidé mají zkrátka málo informací o tom, že to jde jinak a že jde opravdu o ohrožení vývoje dětí,“ řekl Ptáček. Roli hraje také velké zatížení rodičů a stres.

Manželku škrtil a mlátil jí hlavou o schody! Děti se dívaly! Směšně nízký trest

Někteří rodiče mají totiž nižší práh tolerance zvládání stresových situací, mohou také častěji trpět duševním onemocněním. „Velmi často se v literatuře objevuje to, že lidé nebo rodiče, kteří trpí duševním onemocněním, častěji to bývá depresivní nebo depresivní a úzkostná porucha, mají daleko nižší toleranci a daleko snadněji a ochotněji a lehčeji sahají k fyzickým trestům, protože jsou sami na hraně fungování a jsou také daleko více vznětliví, podrážděnější a podobně, takže i frustrace z chování dítěte netrvá tak dlouho jako u zdravého člověka, který má vůči tomu nějakou odolnost,“ upozornil Blesk Zprávy psychiatr Martin Anders.

Týrání může zapříčinit i sebevraždu

Všechny formy násilí bez ohledu na povahu nebo intenzitu jsou škodlivé a způsobují dětem bolest. Ničí dětem sebevědomí a brání jim v optimálním psychickém vývoji.

Tyto děti se pak v dospělosti kvůli traumatům z dětství mohou potýkat s řadou obtíží. Jak uvedl psychiatr Martin Anders, tyto dospělé děti se pak potýkají s nepříznivým tělesným zdravotním stavem, mají nižší výkon v kognitivních funkcích, mají 1,5–3,5 krát vyšší riziko závažných rodinných problémů, 1,4–2,9 krát vyšší riziko závažných problémů v zaměstnání, vyšší riziko finančních problémů, riziko abusu, alkoholu, kouření a užívání drog, 1,4–2,2 krát vyšší riziko vysokého stresu, a dokonce 1,8 krát vyšší riziko elevovaných zánětlivých biomarkerů v dospělosti.

Stejné důsledky jsou také produktem psychického týrání. „Nebezpečí v psychickém týrání je to, že není tolik vidět a není zjistitelná třeba fyzikálním vyšetřením dítěte, takže trvá daleko déle, než se odhalí. Důležité je to, aby dítě vědělo, že takový stav není normální, to znamená, že potřebuje mít srovnání, aby vědělo, že v jiných rodinách to chodí jinak, aby si uvědomilo, že to tak nemusí fungovat všude,“ řekl psychiatr Martin Anders Blesk Zprávám.

Mezi další nepříznivé vlivy patří vyšší riziko toho, že se u traumatizovaného člověka může časem rozvinout depresivní porucha. Traumatické zkušenosti navíc ovlivňují mnoho oblastí a strukturu mozku. Změny struktury mozku mají následně dopad na psychické zdraví, fungování a celkové uplatnění jedince ve společnosti, jak uvedl vedoucí výzkumu. „Pokud byl člověk zneužíván nebo traumatizován ve věku 4–7 let, pouze 20 % z těchto lidí reaguje na standardní, dneska nabízenou antidepresivní léčbu,“ okomentoval psychiatr Martin Anders.

Děti může trauma z fyzického týrání přivést dokonce až k sebevraždě. „Sebevražedné chování u dětí je na vzestupu,“ připustil Anders. „My nebo odborníci si s tím samozřejmě lámeme hlavu. Jedna věc je nástup sociálních sítí, kde se ukázalo, že se to velmi výrazně akcentovalo hlavně u mladších dívek. Nárůst tady existuje a samozřejmě fyzické a psychické týrání je jedním z motivů, které k tomu mohou vést, a protože ty děti také velice často trpí depresivními nebo úzkostnými poruchami, kam to patří, tak 60–80 % má nějaké sebevražedné myšlenky,“ řekl Anders Blesk Zprávám.

Tragédie! Dívka (†15) si prostřelila hlavu! Tátovou pistolí

„Prožívají bezmocnost, úzkost, snaží se tomu vyhnout, ale pokud jim rodič nevysvětlí, proč se tak děje, dítě samozřejmě chování potom opakuje, protože na první dobrou nerozumí tomu, že dělá něco špatně,“ podotkl psychiatr.

Česko podniklo kroky k nápravě

V současné době je před všemi fyzickými tresty chráněno pouze 14 % na celém světě. Fyzické tresty jsou právně zakázány v 65 zemích a dalších 27 zemí deklarovalo, že se k nim připojí. Česká republika se zavázala ukotvit tato opatření v zákoně již v roce 2007, ale dosud se tak nestalo.

„Zákonné ukotvení nepřijatelnosti tělesného trestání dětí v občanském zákoníku je nezbytnou součástí změny přístupu k výchově dětí,“ uvedla předsedkyně Vládního výboru pro práva dítěte a zástupkyně zmocněnce vlády pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Mgr. Eva Petrová. „Účelem přitom není trestně stíhat ani stigmatizovat rodiče a pečovatele, nýbrž vyslat společnosti jasný signál, že bít dítě není přijatelnější než bít kohokoli jiného.“

Aktuálně má vláda vytvořen návrh novely občanského zákoníku, ve kterém má být zakotvena nepřijatelnost fyzických trestů, uvedla Klára Šimáčková Laurenčíková, zmocněnkyně vlády Petra Fialy pro lidská práva. Podle zmocněnkyně je důležitá právě prevence, neboť mnoho lidí, kteří v dětství zažívali fyzické trestání, se pak dostávají do vztahů, kde fyzické tresty používají také. Jedná se pak o domácí násilí. „Je to časté pojítko mezigeneračního přenosu násilí. Jedná se o opravdu vážný a celospolečenský problém,“ podotkla Šimáčková Laurenčíková.

Jako řešení se nabízí zaměnit fyzické tresty za pozitivní výchovné metody. Zmocněnkyně vlády Klára Šimáčková Laurenčíková doporučila používat ve výchově klidnou domluvu a také upozornila, že existuje rodičovská Linka bezpečí, která rodičům s výchovou dokáže poradit. Rodič by měl myslet také na sebe a dbát na svou duševní hygienu, upozornil psychiatr Anders. To by podle něj měl modulovat pozitivními zážitky jako sport, kultura, cestování či jiné aktivity. Důležité také je, aby se rodiče naučili pracovat s vlastními emocemi a stresem.

Ministerstvo sociálních věcí připravuje také nové služby, které by měly rodičům pomoci. „Zakotvujeme do systému nový prvek, nový typ služby, a to je terénní rodinná asistence,“ řekla Šimáčková Laurenčíková. Tato služba bude zaměstnávat chůvy, které budou pomáhat zatíženým rodičům.

„Je důležité rozvíjet programy na rozvoj a posilování pozitivního rodičovství a rodičovských kompetencí. Je důležité zvýšit dostupnost podpůrných služeb pro rodiny v jakýchkoliv zátěžových stresových situacích,“ dodala Šimáčková Laurenčíková. Podle zmocněnkyně by se také děti měly učit již od školky pracovat s emocemi a se stresem.

Kde si říct o pomoc?

S nadcházejícím vysvědčením roste riziko, že se děti budou bát přijít domů. „Kolegové často referují, jak se třeba právě blíží vysvědčení, že před vysvědčením narůstá počet těch volajících, kteří si potřebují nějakým způsobem srovnat v hlavě, co se bude dít, až přinesou domů špatné známky,“ řekl přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders Blesk Zprávám. Níže najdete telefonní čísla, kam se v případě nouze můžete obrátit.

Linka bezpečí 116 111

Linka důvěry krizového centra 241 484 149

Bílý kruh bezpečí 777 715 215

SOS centrum Diakonie ČCE 800 567 567

Modrá linka 608 902 410

Pražská linka důvěry 222 580 697

Centrum Locika https://www.detstvibeznasili.cz/jsem-dite-nebo-teenager

Rodičovská linka 606 021 021