Gábina (46) zažila šikanu kvůli své orientaci. Učitelka její dcery jí nabízela „léčbu“
Gábina (21) je mladá žena, která momentálně žije s přítelem. Přitom na základní škole čelila posměškům, že ji vychovávají dvě ženy a „být gay nebo lesba je nakažlivé“. Její matka, také Gabriela (47), je z menšího města, kde kvůli své orientaci zažívala i šikanu. Vše se změnilo, když potkala Evu (42) a s tou se přestěhovaly i s dcerou do Prahy. Jenže během let se ukázalo, že ačkoliv Gábina bere Evu jako svou druhou mámu, v případě, že by se s její biologickou matkou něco stalo, Eva by na ni neměla žádný nárok.
„Když jsem byla menší a začala jsem si všímat, že mamka nežije s chlapem, ale s ženami, tak jsem to nebrala jako něco zvláštního… Pro mě to bylo normální. Já jsem se díky tomu naučila tolerovat ostatní, nebýt zlá na ostatní, jenom proto že jsou v něčem jiní. Na středních nebo na základních školách je to problém, protože ti dospělí učí děti, že je to něco divného, a pak vznikají ty problémy…,“ říká Gábina (21).
Když její máma Gabriela (47) poznala Evu (42), svou životní lásku, bylo jí 8 let. „Máma mi o Evičce hrozně hezky vyprávěla. Poprvé jsem ji potkala na dětském táboře, kde dělala vedoucí, a hned po seznámení jsem ji pevně objala a od té doby je Eva jako moje biologická maminka,“ svěřila se Blesk Zprávám Gábina.
Pak se ale vrací k tomu, že na základní škole čelila posměškům, že má dvě matky, ale nevzpomíná na to s hořkostí. „Menší děti nemají rozum a přebírají názory rodičů. Nebyla to fyzická šikana, jen občas nějaké narážky, že je to dědičné nebo nakažlivé, že ze mě bude lesba, přitom teď žiju s přítelem,“ říká mladá žena. Dodává, že posměváčci později přišli a svým způsobem se jí omluvili.
Učitelka nabízela „léčbu“ homosexuality
Gabriela starší ale mluví o poznání smutněji. Její matka se příliš nesmířila s tím, že její dcera je lesba. Na šikanu v maloměstě kvůli své orientaci narážela neustále. Nejvíce ji zasáhlo to, co se týkalo malé Gábiny.
„Byla tehdy ve školce asi 14 dní, když mi učitelka říkala, ať si pro ní přijedu, že se počůrala. Učitelka ji pak nechala stát hodinu a půl ve sprše. Pak mi tato učitelka řekla, že zjistila, že jsem lesba, a že mi dá kontakt na organizaci, která mě z toho vyléčí, a že nechce, aby byla moje dcera v kontaktu s ostatními dětmi,“ šokuje Gabriela a pokračuje: „Pak mi dcera řekla, že jí učitelka postavila před děti a říkala jim, že má maminku, co dělá věci proti přírodě, a že s ní nemají mluvit. Dala jsem jí tedy do jiné školky.“
Další šikanu si Gabriela zažila na vlastní kůži, v práci, když pracovala v továrně. „Když kolegyně zjistily, že jsem lesba, tak se se mnou nechtěly převlékat v šatně. Dokonce žádaly vedení, aby mi dali zvlášť jinou místnost na převlékání, že jim není příjemné, když je prý okukuju ve sprše,“ vypráví Gabriela. To se stalo před 16 lety.
Časy se mění?
Mezitím poznala Evu, která si svou přítelkyni a její dceru přestěhovala do Prahy. „Praha skýtá anonymitu a holkám tu začal nový život. Na druhou stranu, poměry se mění k lepšímu za ta léta. Znám lidi, kteří homosexualitu ještě před deseti lety odmítali a nyní už s tím nemají problém,“ říká Eva a během celého rozhovoru drží svou přítelkyni za ruku.
Evina maminka považuje Gábinu za svou vnučku. „Jednou mi řekla, že kdybych se s Gabčou rozešla, tak jí Gábinku nevezmu, že je to zkrátka její vnučka,“ říká Eva o své mamince. Tím otevírá zásadní problém duhových rodin v Česku.
Eva a Gabriela nechtěly uzavřít registrované partnerství, protože to podle jejich slov neřešilo jejich aktuální problémy. „Navíc jsem se nechtěla registrovat jak dům nebo auto,“ dodává Gabriela.
Vzkaz vládě
První problém se objevil už během pandemie covidu-19, kdy Eva nemohla na předávání maturitního vysvědčení. Tam směli pouze rodiče nebo zákonní zástupci. Eva nebyla v očích zákona pro maturantku Gábinu ani jedno. „Přišly jsme o maturitní ples a nemohla jsem jít ani sem,“ vzdychne si Eva. Největší strach nastal ve chvíli, kdy Gabriela, která trpí nemocí krve, skončila v nemocnici.
„Byla jsem v nemocnici s ní, když byla na kapačkách, držela jí za ruku a pořád jsem si říkala, co by bylo s malou, kdyby se snad s Gabrielou něco stalo,“ vzpomíná Eva. Tehdy si uvědomila, že by právní úprava jejího svazku byla rozhodně výhodou.
„Gábina už je dospělá. Nyní je to hlavně o nás, máme nějaký společný majetek, který si vzájemně nemůžeme předat. Hodně se dá nějak právnicky zařídit, ale byly bychom raději, kdybychom se mohly vzít a prožít tak svatbu se vším všudy,“ shodují se partnerky. Pokud by se mohly vzít, chtěly by se vzít v přírodě.
„Já bych chtěla politikům říci, že celý život tvrdě pracujeme, platíme daně, ani jednou jsem nedostala pokutu, takže ráda bych měla stejná práva, jako ti ostatní, co neplatí daně a ani své dluhy,“ vzkazuje zákonodárcům Gabriela. Zákon o manželství pro všechny totiž stále leží v prachu Sněmovny už několik let.
Jejich dcera Gabriela dodává: „Doufám, že se něco změní a že budu moci být na svatbě mých rodičů, jelikož si moje mamka s Evičkou prošly hodně těžkými věcmi, aby mohly být spolu.“
Děti a rodiny, které stát neuznává
Fotografii Evy, Gabriely i jejich dcery spolu s dalšími českými gay a lesbickými rodinami můžete vidět na pražském Masarykově nádraží. Výstavu s názvem nazvanou Děti a rodiny, které stát neuznává, zahájila lidskoprávní iniciativa Jsme fér. Dokumentární soubor fotografky a laureátky World Press Photo Jany Ašenbrennerové obsahuje příběhy deseti českých gay a lesbických rodin s dětmi, které se v současné nestabilní době snaží budovat rodinné štěstí i přesto, že jim stát neposkytuje právní ochranu, výhody, záruky, a především společná rodičovská práva. Výstava ve vestibulu na Masarykově nádraží potrvá do 30. prosince. Následně poputuje do dalších měst Česka.
