Zuzana (37) prodělala encefalitidu. Ztrácela zrak, následky pociťuje i 16 let po nákaze
Právě nastává období, kdy se probouzí příroda a s ní i klíšťata, která mohou roznášet závažná onemocnění jako je klíšťová encefalitida nebo lymská borelióza. Česká republika má dlouhodobě největší počet případů klíšťové encefalitidy v Evropě a také nejnižší proočkovanost (33 %). Zuzana (37) onemocněla encefalitidou v 21 letech. Klíště sice ihned odstranila, ale za pár dní jí začala bolet hlava a ztrácela dokonce zrak. Následky nemoci pociťuje i po 16 letech.
„Bylo mi 21 let, byla jsem mladá a v tom věku jsem měla zcela jiné myšlenky než se jít proti encefalitidě naočkovat. Říkala jsem si, že pokud někdy nakazí klíště i mě, nějak to zvládnu, a mávla jsem nad tím rukou,“ vzpomíná Zuzana.
Jednoho červnového dne se vrátila z lesa domů a našla si na noze klíště. „Ačkoliv jsem předtím použila repelent a vzala si delší kalhoty jako vždy. Předpokládala jsem, že toto opatření bohatě stačí, takže mě nalezené klíště překvapilo. Hned poté, co jsem na něj přišla, jsem klíště odstranila a na celou věc tím zapomněla,“ říká Zuzana.
Zuzana: Ztrácela jsem zrak
Za pár dní začala Zuzanu silně bolet hlava až za krkem a byla dost unavená. „Poté, co jsem začala ztrácet i zrak, jsem tušila, že je zle. Rodina mě okamžitě naložila do auta a odvezla na pohotovost v Šumperské nemocnici. Při vyšetření mi pan doktor mával různými předměty před očima, ale moje reakce nebyla žádná. Viděla jsem jen obrysy. Druhý den jsem podstoupila lumbální punkci, kde mi lékaři potvrdili onemocnění virem klíšťové encefalitidy,“ popisuje diagnózu mladá žena.
Nechápala, jak je to možné. V lese byla pár hodin a hned po návratu si klíště vyndala. „Jak jsem ale později zjistila, klíšťovou encefalitidu přenese klíště na člověka během pár minut, maximálně do 2 hodin. I kdybych ho tehdy vytáhla uprostřed lesa, nemuselo by mi to být nic platné. Navíc, kdo s sebou nosí do lesa pinzetu a dezinfekci?“ ptá se Zuzka.
Každý den byl utrpení
Hned po oznámení diagnózy byla pacientka transportována do Opavy na infekční oddělení, kde zůstala další tři týdny. „Jestli jsem si do té chvíle myslela, že vím, co to je bolest hlavy, svalů a neuvěřitelná únava, byla jsem zcela vedle. Nemohla jsem dělat vůbec nic. Jen ležet a čekat, až lékaři pouze utlumí tyto nesnesitelné projevy. Tři týdny se vlekly a každý den byl utrpení,“ přibližuje průběh hospitalizace Zuzana. To ještě netušila, že zdaleka není konec.
Omezení v práci i v osobním životě
V okamžiku, kdy Zuzanu propustili z nemocnice, zůstala doma ještě další 3 měsíce. „Nebyla to žádná dovolená, protože projevy jsem měla stále, jen už byly menší. Ono žít 4 měsíce v kuse s bolestí hlavy, s problémem se soustředit na cokoliv a s únavou po každé, byť sebemenší aktivitě, není žádný med,“ přiznává mladá žena s tím, že ji nemoc omezovala v osobním životě.
Setkávání s přáteli mohlo probíhat jedině doma, a to pouze na chvíli. „Na nějaké večírky, výlety, dovolené a plavání, což je můj veliký koníček, jsem mohla zapomenout. Od praktického lékaře jsem totiž měla přísný zákaz pobytu na sluníčku a konzumaci alkoholických nápojů,“ vyjmenovává Zuzka. Následky encefalitidy ji pronásledovaly i v práci.
„Tenkrát jsem pracovala jako servírka, což při této diagnóze a neustálých bolestech hlavy vůbec nešlo. Musela jsem tedy práci na 3 měsíce přerušit, z čeho samozřejmě nebyli nadšení ani kolegové ani já. Bylo léto a věřím, že jsem jim určitě narušila plány dovolených a cest. Raději bych si tenkrát dala dvojitou směnu než být doma,“ říká Zuzana.
I po 16 letech problém se soustředěním
Od prodělání klíšťové encefalitidy už uběhlo dlouhých 16 let. Na bolesti hlavy ale Zuzana trpí dodnes, ale nejvíce bojuje se soustředěním. „Momentálně studuji Univerzitu Palackého v Olomouci, obor vychovatelství a moje neschopnost se koncentrovat je veliký problém. Dříve jsem občas darovala krev, to ale od té doby nesmím, protože infekce už zůstává přítomná v krvi. Vím, že kdybych mohla vrátit čas, nechala bych se naočkovat,“ uzavírá smutně žena.
Ochrana až po druhé dávce
Očkovací proces chvíli trvá, proto je dobré nic neodkládat, abyste byli chráněni, než začnou být klíšťata aktivní. Mezi jednotlivými dávkami je třeba určitý rozestup a také nelze očekávat ochranu hned po první dávce. „Očkování je možné kdykoliv v průběhu celého roku, nezávisle na aktivitě klíšťat. Využití zimních měsíců je vhodné, ale může to kolidovat s výskytem respiračních onemocnění a očkování je odkládáno z důvodu nemocnosti. V sezóně klíšťat lze pak využít zrychlené schéma, kdy jste 14 dní po druhé dávce, tedy po necelém měsíci od zahájení očkování, chráněni,“ vysvětluje MUDr. Lenka Petroušová, Ph.D. z Fakultní nemocnice Ostrava.
