Rekordní Lamborghini z Kladna. Šéfdesignér Lubor: Má 400 tisíc dílků Lega a návod chybí
Automobilka Lamborghini vyrobila pouhých 82 exemplářů hybridního supersporťáku Sián FKP 37. 83. kus vytvořily pak šikovné ruce kladenských modelářů. Zachovává proporce a odvážný design a dech člověku vyrazí stejně jako originál. Svezení ve 350 km/h ovšem české „lambo“ nenabízí – je totiž z Lega. Proč nejezdí, vysvětlil Blesk Zprávám hlavní designér Lubor Zelinka (31).
Vaše ohromné Lamborghini se skládá ze 400 tisíc dílků, přitom jen 154 druhů. Větší stavebnice mívají víc druhů, není to nějak málo?
Přijde na to. Zapamatovat si všech těch 154 druhů a umět je zkombinovat mezi sebou tak, aby z nich bylo právě to Lamborghini, to dá nějakou práci. Snažili jsme se sortiment minimalizovat, abychom mohli stavět co nejrychleji. Třeba plášť toho auta jsme navrhli z opakujících se segmentů, abychom se v tom vůbec vyznali.
Když si člověk řekne Lego, vybaví si kostičky, ale těch klasických kostiček tam asi moc nebude, že?
Jen asi jednotky kusů. My, co se tím živíme, říkáme Lego elementy. A toto lambo je postavené z produktové řady Lego Technic. S tou moc nepracujeme, jde teprve o třetí velký model v takovém měřítku. I když už je Technic na trhu dlouho, sahá někam do roku 1978.
O čem je Technic?
Má motto „stavíme doopravdy“. Když si koupíte stavebnici, třeba bagr, tak funguje. Má nějaké funkce, je to zmenšenina skutečných strojů. To samé platí pro sadu toho lamborghini, samozřejmě se otáčejí kola, má funkční převodovku a tak dále. Od ostatních kostiček se odlišuje tím, že nemá ty klasické výstupky nahoře, takže se jedna na druhou nenacvaknou, ale spojují se takovými konektory – piny.
Vaše fáro váží 2,2 tuny, to je snad víc než předloha, ne?
To bude včetně pódia a ocelového rámu. Na předloze je super, že je skoro celá z uhlíkových vláken, lehkých kovů a nějakých kompozitů. Zato Lego je v tom objemu docela těžké.
Takže to není čistě jen Lego?
Vevnitř je pomocný rám, ocelová konstrukce, aby to celé vydrželo pohromadě třeba i při přepravě. Ten model není pojízdný, je to vlastně pódium, na něm ocelová konstrukce, kolem ní je obestavěné to lambo. Konstrukce je tam i kvůli kolům – Lamborghini bylo tak hodné, že nám darovalo sadu originálních kol. A ta jsou těžká, jenom na Legu by nedržela. Ale slepené to auto není, je jen provázané tak, jako se provazuje Technic normálně, těmi piny nebo konektory. Teoreticky byste ho mohli zase rozebrat, ale nedělejte to! Nemáme návod.
Nemáte návod? Jak jste takové dílo navrhoval?
Já s dalšími třemi, čtyřmi designéry jsme vytvořili nejdřív ideový koncept, jak to z Techniku asi ztvárnit. Pak jsme to rozpracovali do posledního detailu. Ale pro modeláře neděláme přesné instrukce krok za krokem, jaké máte v klasické stavebnici. Designér připraví nějakou část, dejme tomu zpětné zrcátko, a udělá kompletní počítačový model. Možná si malý kousek postavíme sami, ověříme, zda něco lze spojit. Na tom zrcátku může být podobný počet elementů jako v klasické stavebnici, stovky či tisíce elementů.
Modelář dostane jen počítačový model, hrozně záleží na jeho zručnosti, šikovnosti, zkušenosti, aby vůbec věděl, odkud začít, co si musí předpřipravit a tak dále. Je to řemeslo, aby vše drželo, bylo to hezké, použili optimální množství kostek a tak. Jsme pyšní, že máme spoustu lidí, kteří takovou zkušenost mají, a jen na základě toho 3D vzoru jsou schopní postavit úplně cokoliv.
Jak takové lidi sháníte?
Vlastně už na výběrovém řízení vám dáme něco menšího postavit, třeba model 20 cm vysoký. Dostanete plato kostek a předlohu – nemůžu říci co, abyste si to nemohli doma natrénovat. Pak se v několikatýdenním tréninku učíte stavět hlavně podle toho 3D modelu, kdy je na vás vědět, odkud začít stavět, jaké kostky zvolit, jestli víc menších nebo jednu dlouhou, aby model lépe držel. Postupně získávají zkušenosti na větších a složitějších modelech. A jednou za čas uděláme něco jako teď lambo.
Kolik je ve vašem týmu na Kladně stavitelů? Jsou nějaké specializace?
Lidí potřebujeme v kladenském kampusu hrozně moc. Na tzv. modelárně staví takové veliké modely na tři směny zhruba dvě až tři stovky lidí. Není to jen design a skládání Lega, jsou tam i další profese, třeba kvůli ocelovým konstrukcím, máme i šikovné elektroinženýry, výrobní technology. Máme tým projektových manažerů, máme specialisty na kvalitu a bezpečnost našich výrobků – aby se o naše modely třeba v Legolandu děti nemohly zranit.
V rámci modelářů ale nejsou specializace, spíš zkušenostní úrovně. Čím déle u nás jste, tak pracujete na větších a složitějších modelech, s větším množstvím jemných detailů.
A lambo je pak vrchol?
Ano. Tým jsme dávali dohromady na dobrovolné bázi, kdo by měl zájem a troufnul si na hrozně náročný projekt. Přihlásilo se hodně šikovných lidí, mohli jsme si vybírat.
Bylo to nakonec tak náročné, jak jste čekali? Frustrace, přesčasy?
Vždycky je to náročnější, než čekáte. Na začátku je toho spousta, co nevíte. Ale vyloženě frustrace, špatná nálada v týmu, to ne, naopak. Při každé překážce jsme dokázali vymyslet způsob, jak to vyřešit. Rozhodně jsme nechodili domů o půlnoci a naštvaní, že to vůbec nešlo. Akorát jsme ho začínali stavět začátkem roku 2020, takže jsme v co největší možné míře pracovali na dálku, z domova. Měl jsem o hodně méně osobního kontaktu s kolegy designéry i jsem se o to méně chodil dívat přímo do produkce, jak se to staví.
Co bylo z vašeho pohledu nejsložitější?
Myslíte kromě toho postavit celé auto z takto malých elementů? Při stavění se pokaždé narazí na něco, co ve skutečnosti tak úplně nefunguje jako v počítači, někam se nedá dostat, něco se nedá spojit, něco potřebujete zesílit… Obecně problematická byla místa, která jsou v reálu z tenkých karbonových dílců, nebo kde se stýká víc designových linek. Třeba vymodelovat přední partii: spoiler, kapota, sání, průduchy kolem světel. Masku jsme předělávali určitě dvakrát, možná třikrát, než jsme byli spokojení.
Museli jste dělat nesnadné kompromisy, ba snad nějaký nápad vzdát?
U každého takového modelu z Lego elementů, které mají nějaké limity, děláme designové kompromisy. Ale snažíme se, aby výsledný dojem byl stejný jako z reálného auta. Chtěli jsme replikovat všechny detaily, pokud to bylo jen trochu možné. Ale pokud byste měřil otvory v mřížce chladiče nebo průměr výfuku, tak tam samozřejmě kompromisy byly, Lego má nějakou rozměrovou řadu a vybrali jsme, co je pocitově nejblíže.
Jaká jiná auta jste v Kladně postavili?
V roce 2018 jsme udělali Bugatti Chiron, to jsme poprvé dělali sportovní auto v měřítku 1:1 z Lego Techniku. A poprvé vůbec legové auto jezdilo, dokonce na Lego pohon. McLaren Senna, dokončený roku 2019, zase byl z klasických kostek. Do toho se zase dalo nasednout, byl to zážitek pro návštěvníky, kokpit postavený celý z Lega.
Srovnávat ty modely je těžké. Snažíme se, aby každý byl něčím odlišný. Vždy se snažíme zaměřit se na jinou část. U chironu šlo o funkčnost, pohon na Lego, když to tak řeknu, u mclarenu zážitek z kokpitu.
A o čem je novinka?
Skutečné Lamborghini Sián je hrozně radikální design, v podstatě automobilní socha. Dlouho mi trvalo si to auto nakoukat, pochopit, co se tam po designové stránce děje, proč je tady nějaká linka či zlom. Tady jsme se rozhodli jít uměleckým směrem, hodně jsme pracovali s estetikou. Třeba ty panely karoserie jsou šestiúhelníkové, což je typický tvar pro Lamborghini. Skutečný sián má šestiúhelníkové zadní svítilny, ten motiv se objevuje na výfuku a tak dále.
Nějaký čas zabralo pochopit, o čem to auto je, skloubit jejich designový jazyk a podobu reálného siánu s tím, co je zase typické pro Lego Technic. Hodně nám pomohli lidi z Lamborghini, byli jsme se podívat v jejich designovém středisku, viděli jsme to reálné auto.
Svezli jste se?
Nesvezli, bohužel. Rádi bychom.
A ani ve svém modelu, který je napevno…
Ani se nedá posadit dovnitř, dveře se neotevírají. I proto, že to není slepené; při delším používání by to pro návštěvníky nemuselo být úplně bezpečné, kdyby pořád někdo nasedal a vysedal. Ale na webu je virtuální prohlídka i zevnitř.
Kde bude možné si vaše dílo prohlédnout v reálu?
Kvůli covidu to zatím nepůjde. Je v tuto chvíli hrozně těžké vůbec naplánovat nějakou větší akci, natož jezdit po městech, jako jsme to dělali s předchozím modelem.
Máte Lego i jako hobby? Stavíte si po práci?
No jasně! Ne hned po práci, ale jsou třeba víkendy, kdy si něco postavím, občas si nějakou stavebnici koupím. V zimě jsem dostal malou sněžnou rolbu, tak jsem do ní zabudoval motorek a na balkoně hrabal sníh. Byl to super relax.
To ani člověk nepotřebuje děti…
Já si vystačím!
Už odmala?
Lego mám rád od dětství, vždycky říkám, že je mi 31 let a mám zhruba 29 let zkušeností s Legem. K té práci jsem se dostal hrozně šťastnou náhodou. Vystudoval jsem multimédia, animaci, pracoval jsem ve studiu na kreslených filmech a tak. Lego hledalo na externí spolupráci někoho na 3D počítačovou grafiku. Postupně mě to začalo hrozně bavit.
Víc než animáky?
Teď má moje práce hmotný výstup. V počítači je možné vše, dá se podvádět, ale tady vzniká fyzická věc, která musí držet pohromadě. A když se otevřelo místo nastálo, prošel jsem výběrovým řízením, to je už sedm let.
Jaké budou další plány?
To ani nevím. Hodně záleží na mých kolezích v Dánsku, kteří vymýšlejí stavebnice; až když je v nějakém stádiu rozpracovanosti, tak se obrátí na nás: „Hele, myslíme, že tohle lambo by byl fajn způsob, jak propagovat Technic.“ A samozřejmě nemůžeme odhalovat všechny karty, abyste se měli na co těšit. Ale brzy se něčeho dočkáte.
A co byste vy rád postavil?
Jsem velký fanoušek letů do vesmíru, raket a obecně všeho, co létá. Takže bych rád viděl nějaké letadlo nebo raketu, a ideálně, aby to létalo. Samozřejmě to jsou veliké sny, ale před sedmi lety jsem nemyslel, že budeme dělat věci, co samy jezdí, uvidíme.
Takže technicky vzato byste to mohli zvládnout? Dron, nebo větroň, co by to tak bylo?
Jak říkám, věříme ve stavění doopravdy. Myslím, že z Lega bychom byli schopní postavit i něco těžšího než vzduch a rozpohybovat to, aby se to vzneslo. A pokud by šlo o raketu, bylo by fajn, kdybychom se domluvili s nejmenovanou společností nejmenovaného miliardáře, aby nám model vynesla do vesmíru, to by to ani nemuselo samo létat.
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.