Papírové a kompostovatelné obaly často nejsou „zelenější“. Fastfoody je plní jedy
V honbě za minimalizováním užívání plastů mnoho řetězců s rychlým občerstvením začalo používat papírové a kompostovatelné obaly, které jsou vnímány jako ekologičtější varianta. Ve skutečnosti ale často mají dopad na životní prostředí stejně dramatický, a co hůř, škodí i lidskému zdraví. Je to kvůli tomu, že jsou ošetřeny perfluorovanými látkami (PFAS), jež zajišťují, že obalem neproteče olej. PFAS ale mohou zvyšovat riziko několika rakovin, ohrožovat funkci štítné žlázy a ještě se rozkládají stovky let. Situaci zhoršuje fakt, že Evropě v této oblasti chybí legislativa. Vyplývá to z mezinárodního průzkumu, kterého se účastnil i český spolek Arnika.
Jistě jste si toho také všimli. Když si někde objednáte jídlo, spousta společností ho už nevloží do plastového obalu, ale zvolí papírový či kompostovatelný, který by neměl ohrožovat přírodu tolik jako ten umělý. Dokonce jej můžete hodit do kompostu a on se rozloží. Vypadá to jako vhodná alternativa, která odpovídá standardům moderní doby.
Ovšem často jen vypadá. Aby takovou papírovou krabičkou neprotekl olej, a vy jste se při hodování kompletně nezašpinili, tento papír, případně kompostovatelný materiál z cukrové třtiny či pšenice, je chemický ošetřený. Provádí se to látkami ze skupiny PFAS, které mají skutečně mimořádné technologické vlastnosti – odpuzují tekutiny. A tak je najdete třeba na outdoorových bundách, botách, v hasicích pěnách nebo právě potravinových obalech.
Co jsou perfluorované látky a jak škodí
Jenže tyto látky mají daleko k ideálnímu. „Jsou to organické sloučeniny s obsahem fluoru. A tahle vazba uhlík-fluor je nesmírně perzistentní,“ popisuje Karolína Brabcová, odbornice na toxické látky ve spotřebním zboží společnosti Arnika. Podle ní se PFAS nerozkládají v životním prostředí, respektive rozkládají se extrémně pomalu a navíc se bioakulumují. To znamená, že se hromadí v živých tvorech. „Říká se, že přítomnost těchto látek najdeme v 99 procentech živých organismů na zemi,“ konstatuje Brabcová.
PFAS mají také schopnost kontaminovat vodu, a to jak pitnou, tak tu v místech, kde by to člověk ani nečekal – v ledovcových jezerech. Rezidua těchto látek jsou totiž nesmírně rozšířená. K tomu všemu se přidává fakt, že mohou potenciálně ohrožovat zdraví, například zvyšují riziko poruchy štítné žlázy, rakoviny ledvin a pohlavních orgánů a snižují váhu novorozenců, takže jsou nebezpečné pro těhotné ženy. „Nedávná studie od amerických vědců ukázala, že tyto látky najdete třeba v mateřském mléce, vysoké koncentrace těchto látek se našly u dětí,“ doplňuje další rizika Brabcová.
Ze všech těchto důvodů byla část těchto chemikálií již zakázána, ale jen drobná. „Vlastně v dnešní době jsou globálně zakázané pouze dvě, a to tzv. Stockholmskou úmluvu,“ říká odbornice. Přitom PFAS existuje mezi 4500 a 4700 různých druhů. A tak se dál používají všude možně.
Zamořené sáčky a krabice fastfoodů
Na užívání PFAS v potravinových obalech se Arnika zaměřila v rámci mezinárodní studie, které se účastnily i organizace z Dánska, Holandska, Německa, Velké Británie a Francie. Dánsko bylo pro porovnání klíčové, jelikož je to jediná evropská země, která má používání PFAS jako celku v jídelních krabičkách zakázané. Ve všech těchto zemích, včetně Česka, bylo zakoupeno celkem 99 vzorků různých sáčků, kartonů a apod., do kterých fastfoody dávají jídlo a zkoumalo se, zda nebezpečné chemikálie obsahují.
Do konečně analýzy se nakonec dostalo 42 výrobků, mezi kterými byly kompostovatelné obaly či papírové. Prověřila je laboratoř v Dánsku a výsledek byl znepokojující – naprosto většina obsahovala PFAS, až na vzorky z Dánska, kde platí zákaz používání. Nejhůř navíc dopadly produkty, u kterých to nikdo nečekal. „Při porovnání všech vzorků jsme zjistili, že paradoxně kompostovatelné obaly jsou nejmasivněji ošetřeny látkami PFAS,“ hodnotila Jitka Straková, autorka české části studie.
V Česku byly prověřeny tři obaly z fastfoodů, plus jako bonus dvě papírové tašky z běžných supermarketů a jedny papírové recyklované ubrousky. Všechny obsahovaly PFAS. Dokonce ve významné části takové perfluorované látky, o kterých je známé, že se dokážou „otřít“ na jídlo a mohou ovlivnit funkci štítné žlázy.
Kompletní seznam všech přítomných PFAS ale možné zjistit nebylo, ačkoliv vzorky v Česku prověřila ještě Vysoká škola chemicko-technologická v Praze. „Dostupné analytické metody mají svá omezení a nejsou schopny identifikovat všechny zástupce skupiny PFAS,“ říká Straková.
Alternativy existují, chybí jen legislativa
Obě odbornice se shodují, že současný stav je znepokojující. Fastfoody tyto látky do svých obalů přidávají, protože prostě můžou – zákonně jim v tom nikdo nebrání a oni díky tomu získají sáček a krabici s lepšími vlastnostmi. „Bylo by třeba evropskou legislativu harmonizovat tak, aby všichni evropští spotřebitelé byli účinkům PFAS chráněni,“ myslí si Straková.
Ideální by podle ní bylo zakázat PFAS jako skupinu pro použití v potravinových obalech kompletně, protože jen těžko budeme „vyzobávat“ jednotlivé látky, navíc to laboratorně ani není možné, jak již bylo zmíněno. Případ Dánska dle jejích slov ukazuje, že je možné vyrobit nádoby tak, aby nebezpečné chemikálie neobsahovaly, dokonce to jednotlivé řetězce regionálně dělají.
Nebo se může přejít na jiné materiály. Například obyčejný karton, ten, ve kterém se dodává pizza, PFAS neobsahuje. „Protože u toho kartonu je zdrojový materiál, vlákna, velmi jemně rozemleta a silou slisována, a toto mechanické opatření je dostatečné proto, aby olej tím neprosáknul,“ popisuje Straková.
Nejlepší by byl ale úplně jiný přístup. „Pro životní prostředí by bylo nejpříznivější alternativou návrat k opakovatelně použivatelným nádobám na jídlo,“ míní odbornice. „Je to nešťastná náhrada plastových obalů, protože samozřejmě chceme, aby se plasty používaly méně, neboť jejich dopad na životní prostředí je taky vážný, ale znepokojuje nás, že náhrady jako papírové obaly, případně jednorázové nádobí také obsahují látky, které se vůbec nerozkládají,“ dodává na téma PFAS Brabcová.
Jak si ověřit přítomnost PFAS doma
K základnímu ověření, zda papírový či kompostovatelný obal obsahuje PFAS, nepotřebujete žádné sofistikované metody. Stačí ho vzít a kápnout něj olivový olej. Pokud kapka zůstane kulatá a nikam se nevsákne, pak existuje velmi vysoká pravděpodobnost, že materiál chemikálie obsahuje. Pokud se kapka oleje trochu rozlije, tak byl obal ošetřen proti prosakování, ale jinak než pomocí PFAS. A když olej zcela prosákne, tak je to jasné – látky nejsou přítomné určitě.
Kompletní výsledky studie najdete zde.
Téma obalů je čím dál důležitější. Každý z nás může aspoň trochu přispět tím, že nebude používat jednorázové plasty zbytečně. Já třeba doma přecházím na opakovaně použitelné obaly. V restauracích ale vždy uvítám takové ty obaly na vše https://www.obalynavse.cz/. Když má člověk na oběd málo času a může si vzít jídlo sebou, je to ideální.