Špaček o diplomatické řeči: S Ruskem to bude trvat. Rozhoduje sofa, voda, místnost i každá minuta

Pane Špačku, jaká je historie diplomatických vztahů?

Diplomatické styky se odvíjejí od staleté tradice. První takový krok k založení diplomatických styků byl Vídeňský reglement, kdy se na Vídeňském kongresu po ukončení napoleonských válek sešli zástupci států a řekli si, že takový masakr v Evropě už nechtějí, a začali přemýšlet o tom, jak si vzájemně vyměnit velvyslance, aby bylo možné komunikovat s jednotlivými státy jiným prostřednictvím, než tím, že se povolají do zbraně tisíce mužů. Nově se tak začaly vztahy řešit přes zástupce států skrze velvyslance hlav států. A od toho se pak začaly rozvíjet diplomatické styky.

Novodobá diplomacie se ale odvíjí až od Vídeňské úmluvy, na kterou se nyní odvolává i Česká republika při zastropování počtu diplomatů. Je to tak?

Ano, ta byla přijata v roce 1964 a podle té platí několik zásad. Jednat je to zásada nedotknutelnosti, imunity, není možné vstoupit do obydlí velvyslance, protože je to exteritoriální území - tedy území jiného státu. Od toho se také odvíjí zásada reciprocity. Když někdo vypoví tři diplomaty, tak ten druhý stát vypoví stejný počet diplomatů. A to i v případě, že na druhé straně tito diplomaté nic neprovedli. Zatímco například jeden ukradne něco v supermarketu, tak je to persona non grata – tedy nežádoucí, stát ho vypoví, ale druhý stát přistoupí ke stejnému kroku i za vědomí, že nic neprovedl, jen proto, aby se zachovala zásada reciprocity. Na to jednotlivé státy příšerně dbají.

Což jsme nyní ale svědky, že v případě Ruska nebylo dodržené…

Ano, Rusové reagovali naprosto, řekněme, nečekaně. Oproti vyhoštění 18 diplomatů z ČR vypověděli 20 lidí, což je krok naprosto nevídaný. To se nestává a ani se to nedělá.

Ani předvolávání velvyslanců ale není úplně v diplomatické řeči běžným postupem.

To je také hodně silné gesto. Neříkám, že je to pozvání si ho na kobereček, protože je to velvyslanec suverénního státu, ale přeci jen má to symbolický význam. Během toho přijetí se neděje nic mimořádného. Předají mu diplomatickou nótu, předají mu listinu, ve které jsou shrnuty hlavní výtky vůči chování druhého státu. Důležité je také to, kdo s pozvaným velvyslancem jedná. Jestli je to rada ministerstva, nebo teritoriální šéf odboru, nebo nějaký desk officer. Šíře těch úrovní je velmi široká a podle toho se také usuzuje, jaké skutečně vztahy mezi státy jsou.

Kauza Vrbětice: Zeman zmínil ruského Pata a Mata. A ostrá kritika prezidenta po projevu

Tedy skrytá diplomatické řeč se dá vyčíst také z formátu schůzky, kdo koho přijímá, kde se schůzka koná atd.?

Ano, na všech těchto aspektech v diplomacii záleží. Jestli se schůzka koná v kanceláři, jestli je to v přijímacím salónu, který je určen pro vzácné diplomatické návštěvy a tak podobně. Důležitý je také způsob jednání. Tedy jestli je chladné nebo srdečné. To vše pak velvyslanci reportují na svá ústředí – tedy ministerstva zahraničí ve své zemi a tam se vše vyhodnocuje.

A jak se dají číst schůzky velvyslanců v Praze a Moskvě tedy z toho, co víme?

Tento případ je naprosto jasný a flagrantní. Tady je jasné, že jde o skryté nepřátelství, kdy se hraje velmi tvrdá hra o pozice a velvyslanec je v tomto případu naprosto nedůležitá osoba. Pana Pivoňku v Rusku nepředvolali proto, že by něco provedl, nebo že by se naše zastoupení v Moskvě chovalo nepatřičně. To předvolání přišlo jako reciproční akt, aby dali najevo, že jsou suverénním státem a že si nenechají jen tak odvolávat 18 diplomatů. Je to skrytá hra tiché diplomacie, která vychází ze symbolických gest.

Rozhoduje každá minuta

A je tím skrytým symbolickým gestem také fakt, jak dlouho tato schůzka trvá?

Naprosto. Někdy je strohá. To znamená, že velvyslanec přijde na úřad, jeho protějšek mu podá ruku s lehkou úklonou, pak se dozví, že jak se ministerstvo zahraničních věcí dané země rozhodlo reagovat na akt protějšího státu, předá mu listinu, postaví se do pozoru a do místnosti vstoupí protokolisté a odvede velvyslance ven. To je asi to nejhorší, co může velvyslance v jeho diplomatické kariéře potkat.

Stává se to často?

Toto je opravdu akt velmi vyhrocených vztahů mezi státy. Vzpomínám si, že když se Václav Havel stal poprvé prezidentem 29. 12. 1989, tak první půl rok, nebo rok se učil naprosto všemu. Netušil, jak probíhá audience přijetí velvyslance, kdy předávají pověřovací listiny. Po jejich přijetí se hlava státu s novým velvyslancem odebere do vedlejšího salónu, kde probíhá rozhovor.

U nás je tento proces předávání pověřovacích listin starý 100 let...

Ano, tehdy ho vypracoval Jiří Stanislav Guth-Jarkovský v roce 1920. A když se vrátím k návštěvě onoho velvyslance... Tehdy přijel na Pražský hrad, předal pověřovací listiny, pronesl předepsanou formuli a s prezidentem se přesunuli do Habsburského salónu vedle trůnního sálu a usedli vedle sebe. Podle pravidel zahajuje rozhovor prezident. Ptal se, co nového je v dané zemi atd… Po té se podíval na hodinky, a protože to tehdy byly doslova dostihy – v jednom sále čekali francouzští odboráři, v druhém američtí milionáři a prezident měl tehdy za den stihnout až 80 bodů programu, tak po pár minutách vstal a řekl: ‚Děkujeme vám, pozdravujte svou hlavu státu…‘

Dotyčný velvyslanec vyskočil a při zděšeném pohledu se ptal: ‚Stalo se něco mezi našimi státy, pane prezidente?‘ A pan prezident říkal: ‚Ne, ne, kvůli čemu?‘ A velvyslanec hned reagoval: ‚Vy jste ukončil audienci o 7 minut dřív.“ ‚Aha, tak to si ještě pojďte sednout a můžeme si povídat,‘ zareagoval prezident Havel. Na tomto případu chci ukázat, jak jsou důležité všechny detaily, o kterých každý velvyslanec, jak už jsem říkal, reportuje na své ministerstvo. Stačí, aby řekl, že se audience třeba protáhla o 12 minut a v ústředí jásají nad výbornými vztahy mezi oběma státy.

A projevuje se symbolika také například v pohoštění, které pozvaný velvyslanec dostane?

To jsou další symbolické akty, které hrají samozřejmě svou roli. Stejně tak se klade také například důraz na to, jaký je při schůzce například zasedací pořádek. Může buď sedět na sofa, nebo u konferenčního stolku. Pokud se usedne na sofa, tak je to nejvyšší pocta vůči návštěvě, protože sedí oba na stejné – společné pohovce. Host vpravo, hostitel vlevo. To je nejvyšší úroveň přijetí. Po té je konferenční stolek, každý sedí na samostatné židli, a poslední nejformálnější jednání delegací je pak za dlouhým jednacím stolem.

Když se podá káva, v jižních zemích třeba džusy, dále je to pak například voda, nebo čaj, tak se naznačí, že přichází příjemný přátelský rozhovor, který trvá obvykle 15 až 20 minut. Pokud se vše odehraje ve stoje, po chvilce se velvyslanec otočí, odchází a protokol odvádí hosta, tak je to známka velmi chladného přijetí, ze kterého pak ústředí opět vyvozuje vztahy.

Kulhánek pro Blesk: Vyhoštění Češi bydlí na Štiříně a mají plný plat. Ministr žije na psí knížku

Bod mrazu

Po čase, kdy se začínají vztahy mezi státy narovnávat, jde to opět z nižších pater diplomacie? Tedy nejdříve se potkávají nižší úředníci, ministři a až nakonec opět hlavy států?

Ano. Vrcholem narovnání vztahů je pak pozvání hlavy státu na státní návštěvu. To je nejvyšší forma vztahů mezi státy. V devadesátých letech jsme měli podobných návštěv i pět do měsíce. Byla tu například britská královna, prezidenti USA, Francie atd. Tehdy to svědčilo o tom, že naše nová republika je na absolutní špičce nejen mezi evropskými, ale i dalšími státy. Až tedy česko-ruské vztahy projdou touto krizí, tak se budou muset normalizovat na všech úrovních. A na to nestačí pár lidí, kteří nám zůstali v Moskvě.

Jak byste tedy teď po předešlých dnech ohodnotil česko-ruské vztahy z pohledu diplomatických indicií?

Myslím, že jsou na bodě mrazu. Je to dlouhodobě neudržitelné i kvůli občanům obou zemí, kvůli hospodářským stykům. To narovnávání se dá poznat opět z náznaků. Například český velvyslanec bude 28. října pořádat recepci u příležitosti státního svátku ČR a pozve různé velvyslance, pozve i ministerstvo zahraničí a přijde například jen ředitel odboru. Nebo přijde například chargé d ́affaires, nebo přijde pověřený teritoriální referent, nebo přijde ministerský rada. A podle toho, kdo přijde, se dá už dost věcí odhadnout. Po té bude také zajímavé sledovat osobní setkání. Zástupce Ruska třeba přijde, přiťukne si s velvyslancem skleničkou, pozdraví se, podají si ruku, povedou zhruba čtyři minuty naprosto neformální rozhovor.

Zeman místo agentů GRU tasil Kalouska a vrátného Matěje: Do BIS šil kvůli Rusům opakovaně

A to už je ten moment, kdy se ukazuje oteplování vztahů?

Ano, to je přesně ten moment, kdy ti lidé spolu mluví. Pak může následovat další vývoj, že se uzavře například nějaká obchodní smlouva, což je praktická věc, nebo například nějaké konzulární, humanitární téma. Po tomto se pak začíná obnovovat provoz, kvůli čemu ta velvyslanectví existují a kvůli čemu fungují. To politické oteplení se pak projeví například tím, že naši vysoce postavení politici půjdou například na oslavy nějakého státního svátku právě na ruské velvyslanectví.

S Ruskem to bude dlouhé

Jak dlouho očekáváte, že to v případě česko-ruských vztahů bude trvat?

Vždy záleží na tom, jak hluboká je ta rána, kvůli které se to stalo. V tomto případě je to hodně hluboká rána, protože takovýto teroristický čin, kdy tu vyhodili muniční sklad ve spřátelené zemi, i když si Rusko tak trochu držíme na distanc, tak nejsme nepřátelé, je neuvěřitelné hazardérství a předpokládám, že se tato rána bude hojit hodně dlouho. A to nejen s Českou republikou, ale předpokládám i s NATO nebo EU, jejichž jsme členem.

Bude se to narovnávání tedy počítat na měsíce, na roky?

Já to odhaduji tak, že minimálně rok budou ty vztahy naprosto chladné. Nezapomínejte také, že do toho u nás přichází také volby. Řada politiků se předvádí v tom, jak se předvést a ukázat, co by ještě bylo možné Rusku ukázat, abychom šlápli Rusům takříkajíc na kuří oko. Takže vnitropolitická nálada bude samozřejmě nahrávat tomu, abychom ten stav nenarovnávali. Na druhou stranu, není kam spěchat, protože to, co tady provedli, je naprosto bezprecedentní. Musíme se ale také připravit na řadu diplomatických odvetných kroků, které musíme vydržet.

Je vyhoštění diplomatů a zastropování jejich počtu na ambasádách podle vás tím konečným diplomatickým krokem, nebo zajdou politici ještě dál.

Určitě si myslím, že si nebudeme vyhošťovat velvyslance. Nikdo nemá zájem, aby se tu vytvořil stav naprostého nepřátelství. Ani Rusové nemají zájem, aby jedna z nejmenších zemí v Evropě stopla diplomatické vztahy. Stojíme naopak před tím, že se ty diplomatické vztahy dají narovnat znovu od začátku. Naprosté nepřátelství se v 21. století neděje nikde. Samozřejmě, že některé státy mají výhrady vůči jiným státům. Vzpomenu například Turecko versus Řecko, ale jinak v rámci Evropy jsou ty vztahy založené na přátelství, nebo alespoň korektnosti. A žádné otevřené nepřátelství není určitě ani v zájmu Ruska. Potvrzením toho, že jsou vztahy mezi dvěma zeměmi narovnané, je uskutečnění státní návštěvy prezidenta.