9°C
Davy lidí zahltily Sněžku. Turistům ani výkalům neuniknete ani ve čtyři ráno
V minulém týdnu otřásly turistickým světem snímky ze Sněžky, kde se doslova stály fronty na výšlap. Neukáznění turisté pak podle správců „lezou“, kam nemají, a především po sobě zanechávají spoušť v podobě odpadků. My jsme se rozhodli vyšlápnout nejvyšší horu Česka v noci, ale i to nám příliš nepomohlo. Ve čtyři ráno se na vrcholu cpalo přes 100 lidí s neukázněnými pejskaři a nejvíce nás zarazila výkalová stezka u borovic.
Koronavirus nahnal Čechy na nejkrásnější místa v České republice. Jedním z nich je i Sněžka, která je zároveň polskou turistickou destinací. Na kráse ale nejvyššímu vrcholu ČR ubírají davy turistů. Těch se denně vydá do Krkonoš na 5 tisíc. O víkendech až neuvěřitelných 10 tisíc.
My jsme se rozhodli davy obelstít a na Sněžku jsme se vydali v noci. Noční výšlap za východem slunce je oblíbeným trendem, doufali jsme ale, že se v pátek lidé usměrní. To jsme se ale šeredně pletli.
Vyrazili jsme z Prahy po desáté večer. Slunce se s námi loučilo a my jsme mu jeli vstříc do Krkonoš. Naše cesta započala u Pomezní boudy. Výběr místa závisel i na tom, že odsud se začíná už v 1000 metrech, do nohou nám tak mělo přijít dalších 600 výškových metrů.
Parkoviště u infocentra je placené. To se nám ale obelstít podařilo. Od 23:00 do 7:00 je zdarma. Nenajdete zde ale koše a ani toalety. Doporučujeme se tak řádně připravit na poslední možné benzince.
Pozor na silný vítr i výkaly
Není radno, i v létě, cestu v noci podceňovat. Vybavili jsme se tak čelovkou, větrovou bundou a samozřejmě i nezbytným lékařským vybavením. Nejnižší teplota ale i kolem druhé hodiny ranní neklesla pod 13 stupňů. Na vrcholu se ale teplejší oblečení vyplatí, silný vítr nevyspalého člověka může překvapit a zanechat mu památku v podobě nachlazení.
Cesta na vrchol podle turistického manuálu měla trvat kolem tří hodin. My jsme vyráželi kolem půl jedné ráno. Krásné výhledy se opravdu nekonaly, přeci jenom, byla hluboká noc. Potěšilo nás ale, že nestojíme frontu na přírodu. Zároveň nám cestu osvětloval Měsíc, Mars a Venuše - malé červené tečky na obloze. Po celou cestu jsme byli jinak osamoceni.
Jako velké minus jsme brali stezku lemovanou výkaly a bílými ubrousky. Cesta před finálním výšlapem u borovicích kleč byla doslova veřejnou toaletou. Téměř na každém metru nám ve světle čelovek svítily bílé a hnědé pozůstatky předchozích návštěvníků. Byli jsme tak svědky opravdové přemnožení „odpadkouškovitých“ - nového druhu „zvěře“ v národních parcích, na které upozorňují správci parků.
Prvního turistu jsme potkali v půli cesty. Osamocená slečna nás nechala předběhnout, aby si mohla užívat ticha a klidu. Situace s lidmi se ale razantně zhoršila, čím blíže jsme byli vrcholu. U posledních 50 metrů jsme totiž z výšky začali vidět „bludičky“ v dáli. Čelovky svítily v řadách za sebou. Blížila se čtvrtá hodina ranní a černo pomalu začalo modrat.
Neukáznění pejskaři i turisté ve spacáku
Byli jsme více než překvapeni, že na vrcholu Sněžky už postávalo kolem 20 lidí. Ticho a klid tak přerušovaly záchvaty smíchu a štěkot psů. Na lavičkách dokonce pospával muž ve spacáku. I přesto, že ve čtyři ráno bylo na vrcholu 14,5 stupňů, vítr ukázal svou sílu. Přišlo i na čepici a rukavice.
Zde se vedle odpadků u cesty objevil další turistický nešvar - volně pobíhající psi. Ačkoliv by měl turista svého psa držet na vodítku, povšimli jsme si volně pobíhajícího vlčáka. Není to sice na české straně povinností, nutností ale je mít psa pod kontrolou. To znamená držet psa v blízkosti a s košíkem.
Východ jsme si neužili. V dáli svítilo stále více a více čelovek, což signalizovalo další návštěvníky. Rozhodli jsme se tak ještě před pravým rozbřeskem ze Sněžky utéct. Když jsme scházeli zpět k výkalové stezce, bylo na vrcholu už kolem sta lidí.
Ačkoliv jsme byli na vrcholu dříve, než bylo záhodno, a odešli jsme rovněž dříve, než se očekávalo, nakonec jsme si svého rozhodnutí cenili. Během sestupu vstříc východu jsme totiž opět zůstali na cestě osamoceni. Zatímco se lidé tlačili nahoře, my jsme se na zamračený východ dívali o 200 metrů níže.
Cesta zpět pak byla znatelně náročnější, a to i přesto, že se šlo dolů. Únava se na člověku podepíše a nemohli jsme věřit vlastním očím, co vše jsme za tmy neviděli. Kromě nádherné přírody i kamenitou stezku, na které jsme si ve tmě mohli lehce zvrtnout kotník. Pro nás další mínus jinak krásné cesty. Stezka by stála za to upravit.
S tím se ztotožňoval i místní pocestný, kterého jsme při sestupu potkali. Okomentoval i davy turistů. Tvrdil dokonce, že nikdy nic podobného nezažil.
K autu jsme zpátky došli po šesté hodině ranní a i přes únavu jsme byli nadšení z celého výletu. Důrazně ale doporučujeme silné kafe na celou dobu cesty a především pak opravdu správné vybavení. V zimě tento výlet rozhodně není nejlepším nápadem, protože během ní mohou neukáznění a nepřipravení turisté přivodit horským záchranářům pekelnou noc.
Témata:
Související
A důvod? Protože vy máte nějaký osobní mindrák z hlavního města, nebo vyznáváte styl prožít celý život u sebe na dvorku, tak to znamená, že i zbytek světa se nemá nikam hnout? 😄