7°C
Jiří se stará o miminka, aby nemusela do ústavu: Princové, princezny a jejich pěstouni
Přebalování, dětský pláč a vstávání každé tři hodiny. Pro pana Jiřího a jeho manželku realita, kterou zažívají s drobnými pauzami osm let. Jsou jednou z rodin, která se v Česku věnuje pěstounství na přechodnou dobu, tedy starají se o miminka, která neměla v životě takové štěstí a hrozí jim umístění do kojeneckých ústavů. Než se těmto nejmenším dětem najde nová, stálá rodina, fungují jako náhradní rodiče. Činnost manžele naplňuje, jak ale Jiří přiznává, není to úplně jednoduché. Ze strany státu necítí žádnou podporu, finanční příspěvek se osm let nehnul. Přechodných pěstounů tak ubývá a podle něj hrozí, že děti zase budou končit v ústavech – rodiny péči neufinancují.
Celý život Jiřího i jeho ženy je spojen s dětmi, které jsou „cizí“. On se jako malý setkával s dětmi z SOS vesničky, které si jeho rodina brávala domů. Manželka zase byla v kontaktu s dětmi z dětského domova a sama pak v jednom pracovala. Když potom manželům odrostli jejich vlastní potomci, rozhodli se, že chtějí pomoci alespoň jednomu dalšímu dítěti. A začali přemýšlet o adopci.
Žádné dítě ale nakonec neadoptovali. Byť absolvovali řadu schůzek, ve snaze neuspěli a od ředitelky odboru si v jeden moment dokonce vyslechli: „Máte vlastní děti, tak co byste chtěli“. Psala se 90. léta.
Ne příliš úspěšný byl i jejich druhý pokus v roce 2006, kdy se dozvěděli o možnosti profesionálního pěstounství. Opět absolvovali několik pohovorů, a i když to v jeden moment vypadalo, že se věci pohnou, nakonec jim stejná ředitelka sdělila, že žádné takové dítě není k dispozici, že ona si těch 200 dětí umístí sama.
Zadařilo se až o pár let později. Tehdy se k manželům dostala zpráva o kampani na pěstouny na přechodnou dobu, přihlásili se podle pokynů a po roce příprav, psychotestů, kurzů a dalšího vyřizování se stali pěstouny na přechodnou dobu s pomyslným razítkem. Ještě zatím bez dítěte.
Zvládli to zhruba v době, kdy se řešila velká novela o sociálně-právní ochraně dětí, která profesionální pěstounství oficiálně zavedla. Její schvalování doprovázel velký politický boj, tehdejší prezident Václav Klaus ji dokonce vetoval. Sněmovna ale nakonec novelu protlačila a Jiří s manželkou hned v lednu 2013 získali svou první „princeznu“, jak dětem, o které pečují, láskyplně říkají. Zůstala u nich tři měsíce, po kterých putovala k novým adoptivním rodičům.
Dočasný rodič je lepší než ústav
Na tom principu přechodné pěstounství funguje. Osoba nebo pár se o dítě starají maximálně rok a jde o děti, u kterých je velká šance, že se jich někdo ujme trvale – buď původní rodina, která si během té doby vyřeší své problémy, nebo se jim najde jiná forma náhradní péče. Nejdůležitější to je u miminek, jež by bez přechodných pěstounů skončila v kojeneckých ústavech.
Ústavní péče zvlášť u miminek není ideální. Existuje bezpočet analýz a odborných textů, podle kterých si děti v prvních měsících svého života potřebují vytvářet citové vazby ke konkrétní osobě, což v kojeneckých ústavech z principu není možné. Odvíjí se od toho úplně všechno – zdraví dítěte, jeho psychický stav i jak bude schopné v budoucnu komunikovat, pracovat a vytvářet vztahy.
Přechodní pěstouni tuto citovou vazbu dokážou poskytnout a na určitou dobu se stanou rodiči, ke kterým se miminko může upnout. Na činnost je nahlíženo jako na způsob, jak se kojeneckých ústavů, které má Česko jako poslední v Evropské unii, jednou pro vždy zbavit. Náhradní rodina je pro nejmenší děti prostě lepší.
Šťastná, ale náročná práce
Do dnešní doby se Jiří s manželkou postaral o deset miminek. Ne vždy to bylo jednoduché, jejich druhé byl například „princ“, který se narodil se sérií abstinenčních příznaků, tedy matce, která byla závislá na návykových látkách. Manželé tehdy museli absolvovat nová školení, aby věděli, jak se o něj postarat.
Vše nakonec dopadlo dobře, i když cesta byla trnitá. Chlapeček se z příznaků dostal, zůstalo mu ovšem tělesné postižení. Docházeli s ním tak na rehabilitace, a byť plakal, eventuálně se jej podařilo rozpohybovat. Lékaři podle Jiřího zhodnotili, že pokud by mu s manželkou nedali takovou péči, zřejmě by byl ležákem. A dnes? Princ žije šťastně s novou rodinou a prospívá jako každé jiné dítě.
Jiří přiznává, že loučení s každým miminkem doprovází emoce, ačkoliv u každého se to liší. „Chlapi to prožívají trochu dříve, trochu jinak, protože tomu děťátku dělají tatínka na dobu, co je u nich. Ale to finální rozloučení pro mě nastává vždycky o pár dnů dříve než pro manželku, která s ním cestuje do nové rodiny,“ popsal muž.
Na přechodné pěstouny se zapomnělo
Motivací Jiřího pro přechodné pěstounství podle jeho slov nikdy nebyly peníze. Když o celé věci začal uvažovat, byla odměna 3500 korun. Zmíněná novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí zvýšila měsíční příspěvek na 20 tisíc korun hrubého.
Tato částka se ale od roku 2013, kdy novela vešla v platnost, nijak neposunula. Oproti tomu životní náklady vzrostly. „Za těch 8 roků, kdy postupně fungovalo až 900 pěstounů na přechodnou dobu a projekt se rozjel, byla třikrát zvýšena minimální mzda,“ upozorňuje Jiří s tím, že přidáno dostali úplně všichni kromě přechodných pěstounů.
„Pro mě to nebylo až tak podstatné, nechtěl jsem bojovat za peníze, motivaci mám někde úplně jinde, ale rozumím kolegyním, samoživitelkám, které to za ty peníze nedokážou utáhnout, hlavně když platí nájem v Praze, Brně nebo jiných velkých městech,“ říká profesionální tatínek.
Tento stav způsobuje, že počet přechodných pěstounů klesá. Zatímco před dvěma lety jich bylo zmíněných 900, dnes je jich necelých 600. Podle Jiřího se tak reálně může stát, že děti nebude kam dávat a opět budou končit v kojeneckých ústavech – ta nejhorší varianta.
„Necítíme podporu ani ze strany ministryně (Jany Maláčové, ministryně práce a sociálních věcí, pozn. red.), natož pak poslanců a celkově lidí, kteří o nás rozhodují, a v tom je ten problém,“ konstatuje Jiří.
„Pouhé“ dvě tisícovky navíc
V jednání se aktuálně nachází nová novela zákona o ochraně dětí, která příspěvek pro přechodné pěstouny zvyšuje. Navýšení je ale výrazně menší, než se původně plánovalo – když ministerstvo práce a sociálních věcí představilo první návrh, počítalo se s částkou 30 tisíc hrubého pro přechodné pěstouny. Vláda pak v červnu dostala předlohu, která hovořila o 27 tisících korunách.
Schválila ji, ale s tou úpravou, že částka se zvedne na 22 tisíc korun. O příliš velké zvýšení tak ve výsledku nejde a proti aktuální podobě novely se již vyslovila předsedkyně Profesního sdružení přechodných pěstounů Radka Švecová – podle ní přidání 2000 korun opravdu nevyřeší problém úbytku počtu přechodných pěstounů. Novela teď míří do Sněmovny, která ji ještě může upravit. „Kéž by našim zákonodárcům šlo víc o děti, než o předvolební boj,“ posteskl si Jiří.
Nechápu proč se pořád jen mluví o odměně pěstouna. Přeci k miminku dostanou také rodičovský příspěvek, přidavky na dítě, úhradu potřeb dítěte a ještě můžou mít příspěvek na bydlení. Co znám pěstouna, tak ten splácí exekuce právě z těchto příspěvků.