Pěstounka Jiřina skončila po prvním dítěti na antidepresivech. „Syna“ jí odvezli do ciziny

Autor: Nikola Forejtová - 
12. 4. 2019
06:15

V Česku je aktuálně zhruba 792 přechodných pěstounů, kteří jsou ochotní vzít si domů opuštěné dítě a dát mu lásku a péči, kterou by v ústavní péči nejspíš nemělo. Pro Blesk Zprávy to uvedl Pavel Šmýd ze Sdružení pěstounských rodin. Přechodné pěstounství se ale od toho „klasického“ liší - rodiny mají dítě v péči maximálně rok a často ani netuší, jak starou ratolest dostanou. Pro tento fyzicky a psychicky náročný úkol se rozhodla i paní Jiřina (59) s manželem. Pro Blesk Zprávy přiznala, že loučení s prvním „synem“ málem neustála a skončila v depresích. Ještě dnes na něj vzpomíná s dojetím a pečuje o malou holčičku. 

Jiřina se rozhodla vstoupit do registru přechodných pěstounů poté, co prodělala závažné nádorové onemocnění a podle svých slov potřebovala kompletní „restart“.

„Chemička mě navíc po 36 letech propustila a já v 55 letech nevěděla co dál. Zvláště zde v Litvínově, bohem zapomenutém kraji, kde je velký nedostatek pracovních příležitostí. Proto jsme se s manželem přihlásili do pěstounské péče. Celý proces byl velmi zdlouhavý,“ svěřila se Blesk Zprávám žena, která sama odchovala dvě děti a nyní má doma již druhé opuštěné.

„Manžel je úžasný, děkuji mu moc za to, že to vše zvládá se mnou. Málokterý muž v tomto věku chce mít doma mimčo, už chtějí mít svůj klid,“ dodává Jiřina.

Opět ranní vstávání i jízda po doktorech

První opuštěné dítě získala s mužem do péče po roce připrav. „Musíte mít štěstí dostat se vůbec do přípravného kurzu, který je dvakrát do roka. Začínala jsem v červnu 2015, v listopadu jsme prošli kurzem, v únoru psychotesty a na jaře přijeli zkontrolovat naše obydlí,“ vzpomíná pěstounka. Tady ale nastal problém, protože v připravovaném dětském pokoji stál ještě šicí stroj a k němu dlouhé stoly. Když je rodina odstranila, byla v květnu 2016 zařazena do registru.

„Jednou nám zavolali, že mají pro nás v porodnici chlapečka. Jeli jsme si pro něj do Teplic. Nedonošený sirotek, malý růžový uzlík. Předání trvalo pět minut,“ popisuje Jiřina první setkání se svým „dočasným synem“, čímž začal báječný a náročný rok s miminkem.

„Musíte zase vstávat v noci, učit jej a dávat mu lásku. Zároveň jste neustále pod dohledem doktorů, psychologů a úřadů. Nesmíte zameškat ani jednu návštěvu lékaře a ještě vést deník dítěte,“ popisuje žena, jak to probíhá.

Pěstoun má totiž povinnost spolupráce s klíčovým pracovníkem doprovázející organizace, se kterou uzavřel dohodu o pěstounské péči. Dále má povinnost zvyšovat si znalosti a dovednosti v oblasti výchovy a péče o dítě v rozsahu 24 hodin v průběhu roku a také povinnost podporovat kontakt dítěte s biologickými rodiči, pokud soud nestanoví jinak, jak vysvětlil Blesk Zprávám odborník Pavel Šmýd.

Chlapeček skončil v zahraničí

Přechodní pěstouni ratolest mohou mít maximálně rok. Během tohoto období se mohou navíc kdykoliv objevit biologičtí rodiče, že chtějí potomka zpátky, a dítě jim je navráceno. To je ta nejlepší varianta. Někdy se totiž stane, že dítě musí od pěstounů do kojeneckého ústavu. 

Právě tam měl skončit první „dočasný syn“ paní Jiřiny, což vyvolalo u ní i manžela obrovské psychické vypětí. Žena musela i začít brát antidepresiva.

Nechtěla jsem dopustit, abychom vypiplaného a šťastného chlapečka vrátili po roce do kojeneckého ústavu. Tak jsme ho tahali po soudech. Zatímco v Teplicích už mu zajistili místo v kojeneckým ústavu, já jsem mluvila u soudu. Naštěstí soudkyně nám pěstounství prodloužila, ale doteď vidím tu paní z Teplic, jak říká: to je zákon, ten říká jasně rok, vypráví Jiřina. Nakonec u ní hošík pobyl 28 měsíců. Pak se ale znovu objevila otázka, co dál, protože se chlapečka nepodařilo hned adoptovat.

Dojemný příběh ale má šťastný konec, Jiřina začala úzce spolupracovat s Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí z Brna, a to pomohlo. „Najednou běžela čekací lhůta pro tři zahraniční rodiny, nakonec se jedna objevila. Malý byl na nás hodně fixovaný, tak jsme mu ukazovali denně fotku nové maminky a tatínka, vzpomíná na přípravy k adopci.

Celý proces byl ale velice bolestivý, i když se rodina zdála pro hošíka ideální. Paní Jiřině chlapeček totiž silně přirostl k srdci. „Byla jsem před zhroucením a můj muž taky. Ještě dnes nedokážu přijmout, jak bylo předávání bolestivé. Nikdo si to nedokáže představit, nemáte útěchu v ničem, ani v tom, že si to sedlo na první dobrou, jak se to říká. Hned k nim běžel a objal je, ale pro mě je to stále bolestivé," vypráví s pláčem Jiřina, která má v současnosti v péči malou holčičku. Její kariéra ale brzy skončí. Pěstounem totiž může být člověk maximálně do 65 let.

Pouze rok příprav? Štěstí!

Jiřina měla nicméně štěstí, že jí chlapečka do péče dali již po roce. Řada žadatelů se přes síto nedostane a někteří neprojdou kurzem nebo testy a celý proces musí zopakovat.

„Mnoho zájemců o PPPD oficiálně žádost ani nepodá, neboť po rozhovoru se sociální pracovnici na obecním úřadě obce s rozšířenou působností, kde se žádost podává, sami zhodnotí, že by poskytování přechodné pěstounské péče nezvládli. Velice hrubým odhadem pak není zařazeno cca 35 % žadatelů,“ řekla Blesk Zprávám vedoucí tiskového oddělení Ministerstva práce a sociálních věcí Barbara Hanousek Eckhardová.  

Podmínky, které musí žadatel splnit, jsou shodné s těmi, které má dlouhodobý pěstoun. „Jde např. o zjištění bezúhonnosti žadatele, hodnotí se charakteristika osobnosti, psychický a zdravotní stav, předpoklad vychovávat dítě, motivace k podání žádosti o náhradní rodinnou péči, stabilita manželského vztahu a rodinného prostředí, posuzuje se sociální prostředí žadatele, bydlení a domácnost,“ dodává dále Eckhardová.

Kromě toho musí budoucí pěstouni i zvážit svoji odolnost, protože jde o skutečně psychicky náročné poslání. Navíc je leckdy negativně překvapí i okolí, když je napadá, že to dělají pro peníze nebo nedokáže unést, že mají jejich známí cizí a kolikrát i „barevné“ dítě, jak se vyjádřila jedna z pěstounek prostřednictvím Sdružení pěstounských rodin.

„Dostáváme 16 000 čistého jako příspěvek pro pěstouna a samozřejmě příspěvky na dítě. Jenže to zdaleka nepokryje náklady. Spočítala jsem, že s manželem pracujeme za 20 korun na hodinu a navíc si výdaje, jako je kočárek, oblečení nebo učebnice hradíme sami,“ dodává k tomu Jiřina.

Co čeká na opuštěné děti?

Opuštěné dítě má v Česku několik možností – buď skončí v ústavní péči v dětských centrech a domovech, osvojí (adoptuje) si jej nová rodina, anebo skončí v náhradní rodinné péči v pěstounských rodinách. V roce 2017 se těmito prostředky pokusilo najít nový domov, i kdyby jen na pár měsíců, téměř 6 500 dětí, z toho 922 dětí do tří let.

„Ve společnosti budou vždy děti, které nemohou vyrůstat v péči svých rodičů, a to z různých důvodů. Nemusí se vždy jednat o selhání rodičů, ale třeba o úmrtí nebo jejich závažnou nemoc,“ míní Šmýd, který řeší převážně přechodné pěstounství, tedy pěstounství dočasné.

„Smyslem je poskytnou okamžitou krizovou pomoc v rodinném prostředí namísto umístění dítěte do ústavního zařízení,“ vysvětluje odborník poslání přechodných pěstounů, kteří mohou mít doma ratolest i jen několik týdnu, maximálně pak rok. Navíc mají pěstouni povinnost přijmout dítě jakéhokoliv věku. 

Pohřeb Karla Gotta

Parte Děti Karla Gota Rozloučení na Žofíně Záznam zádušní mše Hosté na zádušní mši O životě Karla Gotta Dědictví Bertramka

Hrob

Celé Česko truchlí. Zemřel Karel Gott, držitel čtyř desítek Zlatých slavíků. Jen málokterý umělec za sebou zanechá tolik děl, jako zesnulý zpěvák. Připomeňte si Mistrův život.

Vše o Karlovi Gottovi čtěte ZDE

Další videa