Kojenecké ústavy v Česku: „Jako v 19. století,“ říká expertka a zmínila nedůstojné podmínky
Autor:
Pavlína Horáková -
24. června 2020
•
06:00
Sdílej:
O zrušení kojeneckých ústavů se vedou vášnivé debaty napříč politickým spektrem už desítky let. Zdá se však, že změna přichází jen velmi pomalu anebo spíše vůbec, a tak se Česko i nadále „chlubí“ tím, že jsme poslední země Evropy, která strká do ústavů i ty nejmenší. Bude návrh novely, která by měla vést k zániku kojeneckých ústavů konečně tím pravým krokem a proč máme v současnosti ten nejdražší sociální systém v Evropě? Nejen o tom hovořila v pořadu Epicentrum předsedkyně spolku Jednota pro deinstitucionalizaci, Terezie Hradilková.
Kojenecké ústavy i deinstitucionalizace jsou opředeny mnoha mýty a budí emoce již desítky let. Přesto se podle předsedkyně spolku Jednota pro deinstitucionalizaci bohužel v tomto ohledu moc nezměnilo. Přesto, že se zdá, že Ministerstvo práce a sociálních věcí i zástupci organizací pro změnu ústavní péče sdílí stejný názor, podle Hradilkové jim u ministryně chybí nějaké konkrétní činy. „Už bylo dost mluvení, my chceme vidět akci,“ řekla v úterním Epicentru Blesk Zpráv.
Video Epicentrum Terezie Hradilková - Blesk TV
Video se připravuje ...
Problém vidí v tom, že dokud budeme nadále investovat peníze do velkokapacitních ústavů, pak nikdy nebude dostatek finančních prostředků na rozvoj komunitní péče.
„Nechceme kompletní zrušení ihned, my neříkáme, že to jde ihned, a hlavně ne všech zařízení. Nám jde o ty velkokapacitní zařízení, které do sociální péče 21. století nepatří, kde lidé žijí v nedůstojných podmínkách,“ vysvětlila Hradilková, která se v tomto oboru pohybuje již 30 let a sama byla i ředitelkou podobných institucí.
„My v současné chvíli živíme jeden z nejdražších sociálních systémů v Evropě, protože tady jde paralelně ústavní systém,“ vysvětlila jeden z důvodů, proč na větší změnu systému chybí finanční prostředky. „V ústavech žije zhruba jedno krajské město…v tuto chvíli něco kolem 70 tisíc lidí,“ uvedla Hradilková a vysvětlila, že tito lidé potřebují solidaritu naší společnosti, sousedskou komunitní pomoc a ne izolaci na zámcích přestavěných na velkokapacitní ústavy.
V kojeneckých ústavech je momentálně v Česku 400 dětí a ve většině případů se do nich dostávají ze sociálních důvodů. „Jsou to převážně romské děti a je vidět, že tam končí děti v rozporu s tím, k čemu jsou ty kojenecké ústavy oficiálně zřizovány,“ řekla Hradilková a opět zdůraznila, že jsme jedinou zemí v Evropě, která taková zařízení nadále používá k institucionalizaci těch nejmenších.
„Dětí je tam hrozně málo...a my jsme schopní, Česká republika, se o ně postarat, ale my bychom chtěli, aby se tady jednalo i o děti s postižením,“ komentovala návrh poslance Aleše Juchelky (ANO) na omezení kojeneckých ústavů, který by měla Poslanecká sněmovna projednávat na začátku července.
Terezie Hradilková v Epicentru 23.6.2020 | Blesk:MARTIN PEkÁREK
Podpora biologických rodin
Řešení vidí ve větší propagaci pěstounské péče i v podpoře rodinám se znevýhodněním. „Měli bychom jim nabídnout širokou škálu podpory, aby si to dítě mohli nechat doma a pořád je tu i možnost rodinného pobytového zařízení, která už dobře fungují,“ nabídla jedno z řešení pro děti, které jsou tzv. „nechtěné“. Ve prospěch podpory bilogických rodin hovoří i fakt, že 70 procent dětí, které kojenecké ústavy opustí, se vrací do své biologické rodiny.
Hradilková dále přiznala, že situace se zavíráním kojeneckých ústavů je složitá a nelze je jen tak zavřít z vůle ředitelů, ale uvedla i příklad dobře zvládnuté transformace: „Například Zlínský kraj, kde není ani jedno dítě v kojeneckém ústavu.“ Nejvíce dětí je institucionalizováno v Ústeckém kraji.
Co se týká budoucího vývoje ústavní péče, nevidí situaci velmi pozitivně. „Už jsme v tom hodně pozadu. My říkáme, že by to bylo možné do deseti let, ale jak vidíte, už to říkáme 30 let a ta vůle politická k tomu bohužel není,“ řekla na závěr úterního Epicentra.
