Veronika přišla o všechny vlasy poprvé ve 24 letech. Máňa jí pomohla z nejhoršího

První příznaky alopecie se u Veroniky (30) začaly objevovat v 18 letech. „Udělalo se mi pár lysých koleček, které se zvětšovaly. Moje první pocity byly jednoznačně strach a panika. Pro osmnáctiletou holku jsou vlasy jednou z nejdůležitějších věcí na světě,“ vypráví a přiznává, že nejhorší byla nejistota. „Poprvé a vlastně vždycky, když padání nanovo začalo znovu, jsem nevěděla, jak to skončí.“

Z počátku nebyl průběh nemoci nijak dramatický. Lysinky zarostly a mladá žena pouze řešila, jakým způsobem uhladí „neposlušné“ dorůstající vlasy. „Tenhle scénář se opakoval ještě několikrát. Pokaždé ho doprovázela stejná panika a strach. Kdy se zastaví? Bude to vidět? Pozná to okolí?“ pokračuje Veronika.

Alopecia areata tvoří zhruba třetinu problémů s vypadávajícími vlasy. „Ložiskové vypadávání postihuje vlasy, vousy, ale i podpaží nebo třísla. Onemocnění způsobuje autoimunní proces. V těle se vytváří bílé krvinky, které útočí na vlasové folikuly. Vznikne kolem nich zánět, který brání růstu vlasů,“ uvedl pro Blesk Zprávy profesor Petr Arenberger, přednosta Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

Kortikoidy, ultrafialové záření a imunomodulátory

„V léčbě vždy záleží, jak se podaří zánět potlačit. Využívají se k tomu například lokální kortikoidy, ultrafialové záření nebo lokální imunomodulátory. Když to nestačí, pokračujeme tabletovou léčbou nebo jsme už dnes schopni pomocí difencypronu vytvořit jiný typ zánětu, který vlasové folikuly nepoškozuje, a tím omezíme vliv bílých krvinek, které růstu bránily,“ vysvětlil možnosti léčby Arenberger a dodává, že ročně vinohradskou kliniku navštíví 2700 nových pacientů, kterým vypadávají vlasy, z nichž třetina trpí ložiskovým vypadáváním.

Martina drsně šikanovali na základce: Přišel o vlasy. Spolužáci mu strkali hlavu do záchodu!

V létě, kdy bylo Veronice 24 let, došlo bohužel na nejhorší scénář, kterého se obávala. „Seděla jsem na zahradě a najednou mi po umytí vlasů zůstal v ruce chomáč vlasů. Během měsíce jsem byla komplet holá. Musela jsem jet pro paruku. První týden jsem nechtěla vycházet ven. Měla jsem pocit, že to všichni poznají,“ popisuje žena z Libereckého kraje a dodává, že po pár dnech si uvědomila, že se vlastně nic dramatického neděje, přátelé ji nezatratili a s postupem času našla na nemoci i pozitiva.

„Ráno jsem nemusela vstávat o půl hodiny dřív a tupírovat si vlasy a koukat na předpověď počasí, protože mi bylo jedno, jestli mi zmokne palice a zničí se mi účes. S jistou nadsázkou jsme se s přáteli na můj účet pobavili i při několika večírcích. Moje paruky dostaly jednotné jméno Máňa,“ říká s úsměvem mladá žena.

Místo ke kadeřnici chodí do parukárny

Zároveň ale přiznává, že všechno chtělo čas, aby se s nastalou situací vnitřně vyrovnala a samozřejmě přišly i nepříjemné chvíle. „O svých problémech jsem mluvila úplně otevřeně. Když se mě někdo zeptal, kam hodím ke kadeřnici, na rovinu jsem řekla, že do parukárny,“ líčí Veronika.

Kompletně o veškeré tělesné ochlupení, tedy i obočí a řasy, přišla Veronika pouze jednou. „Tam se přiznám, že už to trochu problém byl. I univerzální alopecie se dá řešit, ale byla to nejhorší věc, co mě potkala. Dnes už jsou možnosti všelijaké, ale přeci jenom u vlasů nasadíte paruku, u řas a obočí je to horší.“

Marek (12) vrací úder alopecii parukou z pravých vlasů. Jiní si tetují obočí

Na reakce okolí si třicetiletá žena nemůže stěžovat. „Naprostá většina lidí mě brala takovou, jaká jsem. Za těch 12 let jsem poznala i muže, kteří to nesli hůř, někteří to vůbec nezvládli. Vzkaz všem ženám je, že existují i ti, které to vůbec nerozhodilo. Asi nejlíp reagoval můj manžel. Vím taky, proč jsem si ho vzala,“ směje se Veronika a vzpomíná na okamžik, kdy mu to na jednom z prvních rande oznámila. „Vlastně ho to vůbec nerozhodilo a pokračoval dál v konverzaci a za pár chvil mě požádal, abych se mu ukázala bez paruky. Ostatně je to on, kdo mi teď holí hlavu a smějeme se spolu dorůstajícím čupřinám,“ upřesnila.

Léčba je zdlouhavá a pro někoho k nevydržení

Veronika už je aktuálně tři roky bez léčby. „Vyzkoušela léčbu pomocí difencypronu, ale vedlejší účinky jsem nevydržela a rozhodla jsem se léčbu ukončit,“ přiznala mladá žena. Smířila se se skutečností, že jí jednou za čas vypadají všechny vlasy a musí nosit paruku. „Vlasy mi od té doby, co se neléčím, dvakrát slezly a dvakrát zase kompletně narostly. Jistou roli v tom sehrálo těhotenství a následné kojení. Teď momentálně mám pár lysinek, které zarůstají, ale jinak mám krásné, husté vlasy. Jsem prostě buď plešatá, nebo mám na hlavě květák,“ říká smířeně žena.

Krásná letuška (37) přišla o všechny vlasy: Lysinu nijak neskrývá a ráda o ní mluví

„Všechny typy léčby jsou zdlouhavé, protože vlas roste pomalu a na efekt si musíte počkat,“ popsal Petr Arenberger a upozornil, že androgenetická alopecie, která postihuje spíše muže nebo ženy po přechodu, se léčí jiným způsobem, protože ji způsobují mužské pohlavní hormony.

Onemocnění je léčitelné někdy snadno, jindy záleží na pacientovi, jestli chce jít do agresivní léčby, která je během na dlouhou trať. „U systémové léčby areátní alopecie kortikoidy jsou problémem nežádoucí účinky. V současné době se proto vyvíjejí léky na úrovni biologik, které neovlivňují zbytečně celý imunitní systém jako kortikoidy. Dají se proto podávat dlouhodobě,“ dodal Petr Arenberger.

Každé vypadání vlasů stejně obrečí

Veronika přiznala, že i po tolika letech každou ztrátu vlasů obrečí a tak pět dní se s problémem nemůže smířit. „Nesnáším svoji novou paruku, vedu rozhovory se svoji mamkou, sestrou a manželem o tom, jak je to šílené, ale pokaždé a čím dál tím lépe si na Máňu zvyknu a beru ji jako svojí součást. Pro mě znamenala alopecie jistou cestu sama k sobě,“ přiznává Veronika a připouští, že se kvůli nemoci hodně vnitřně změnila a ještě změn ji ještě určitě čeká.

„Čepičkou“ proti rakovině: Onkoložka promluvila o naději pro ženy při chemoterapii

V Česku je podle ní poměrně dobrý výběr paruk. Zatím sama nedospěla k tomu, aby je střídala a nějak více experimentovala. „Jediná nevýhoda je jejich cena, kterou samozřejmě vzhledem k vynaložené práci chápu. Pro představu krátká paruka ze syntetického vlákna se pohybuje kolem pěti tisíc korun, ty delší kolem sedmi. Pojišťovna jednou ročně přispěje tisícovku. Základem je nebát se ji upravit,“ doporučuje Veronika a přiznává, že každá paruka po zakoupení vypadá jako hrnec. „Vždy tu novou vezmu ke kadeřnici, nechám ji zastřihnout, i když se to nemá, aby se nezničila. Nechám si vystříhat kotletky, abych mohla vlasy hodit za ucho, a můžu vyrazit ven s kočárkem.“ 

O příspěvek na paruky možná pacienti s alopecií a rakovinou přijdou. Od 1. srpna pojišťovny přestanou přispívat tisíc korun. „Náhradním řešením za hrazení paruk jako zdravotnického prostředku na poukaz by mohlo být hrazení paruk z fondu prevence zdravotních pojišťoven. V současné době se o tomto řešení jedná,“ uvedla pro Blesk Zprávy mluvčí Ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová.