Anastázii prý škrtil ošetřovatel v Bohnicích. Pacienti zmínili pouta i močení v koutě

Autor: Markéta Mikešová - 
5. 4. 2019
05:47

Močení do koutku místnosti, přivazování, zdrogování i nadávky a násilí. To není popis psychiatrické péče z 19. století, ale současnost, alespoň podle bývalých pacientů několika zařízení v České republice. Jejich zážitky začal sbírat a zveřejňovat Michal Štingl na svém internetovém blogu nazvaném Neklid, což odkazuje na pavilon č. 27 bohnické léčebny. Jedna z expacientek Anastázie Klemensová, kterou měl ošetřovatel údajně přiškrtit, se svěřila se svými vzpomínkami i Blesk Zprávám. Ředitel léčebny Martin Hollý k tomu uvedl, že všechny adresné podněty ústav prověří, ministerstvo zdravotnictví zároveň slibuje zlepšení situace.

Pavilon č. 27 v Bohnické psychiatrické léčebně, přezdívaný „Neklid“, psychiatrická nemocnice v Dobřanech nebo třeba ta v Opavě. Tyto a další ústavy mají v Česku za úkol pomoci lidem trpícím duševním či psychickým strádáním, realita bývá ovšem někdy odlišná.

Mnoho jejich pacientů se na blogu „Neklid“ shoduje, že pobyt zde byl nejhorší zážitek jejich života a už nikdy se sem nechtějí vrátit.

„Chytl mě za cop a mrskl“

O hrůze mluví například bývalá pacientka Bohnic Anastázie Klemensová. „V Bohnicích jsem byla dvakrát. Poprvé jsem přišla v dubnu 2016 z důvodu obrovských úzkostí, panických záchvatů a celkového strachu ze světa,“ popisuje Anastázie, dnes matka na mateřské dovolené.

Nejdříve se podle svých slov dostala na tzv. „cékáíčko“ (Centrum krizové intervence), ze kterého putovala dál. „Už na CKI mě napadl staniční, ale posléze se mi omluvil, že prostě nezvládl situaci,“ vzpomíná Anastázie s tím, že tohle ještě nebylo tak hrozné. Horší podle ní byly terapie, během kterých na ní měl personál řvát nebo nechat ostatní účastníky, aby jí nadávali.

Vše vyvrcholilo kolem hádky o přesun do nemocnice v Opavě. „Byla jsem velmi rozhořčená, tak jsem jim řekla něco na způsob, ať jdou do p*dele, že chci jen do svého pokoje. V tom ke mně přistoupil lékař, donutil mě zacouvat až ke zdi, a s napřaženou rukou mi řekl: ‚Drž už hubu, nebo...'. Já se ho hrdinsky zeptala: ‚Nebo co?' Vůbec mě totiž nenapadlo, že mě chytí pod krkem, zvedne mě přiškrcenou a přiraženou ke zdi, po chvíli chytne za cop a mrskne se mnou do pokoje,“ popisuje Anastázie, k čemu mělo údajně dojít.

Když se chtěla dozvědět jméno daného lékaře, prý neuspěla. „Pokaždé to proběhlo stejně - tykal mi, řval po mně, že se se mnou nehodlá vůbec bavit, že jsem tam, protože jsem nemocná na hlavu, a že ho žádná má práva nezajímají. Jméno mi pokaždé sdělit odmítl a násilím mě vyhodil z ošetřovny. Ostatní sestřičky se tvářily, jakože nic,“ dodává žena.

Místnost s dírou na exkrementy

Podobné příběhy pocházejí i z jiných léčeben. Třeba Josef Sochor byl hospitalizovaný v nemocnici v Havlíčkově Brodě. „Strávil jsem na hospitalizacích víc než pět let života. Z toho zhruba rok a půl v léčebně v Havlíčkově Brodě. A to na odděleních 2,6 a 6a,“ uvedl muž.

„Viděl jsem hádku pacientů, po které zaměstnanec nemocnice zvedl jednoho z nich za krk a dobrých dvacet sekund ho držel přitisknutého na stěně. Viděl jsem opakované násilné zavírání dlouhodobých pacientů na otřesně vypadající izolaci, která byla prakticky jen betonovou celou s kanálem, vybavenou stálým světlem a kamerou,“ popisuje údajné výjevy, na které dodnes chmurně vzpomíná.

Stejně tak se na blogu anonymní žena svěřuje se svojí zkušeností z nemocnice v Dobřanech. Jednou chtěla na „oddělení neklidných žen“ pomoci jiné pacientce, která nepolkla prášky a bouchla ji do zad. „V tom ke mně přiskočil jeden zřízenec, zkroutil mi ruce za záda, odvedl mě na samotku, vypolstrovanou místnost, kde nebylo vůbec nic, jen díra v zemi se šlapkami na záchod,“ uvádí, co se mělo dít.

„Bylo to ráno po snídani. Celou dobu jsem nedostala jíst ani pít, celou dobu se svítilo, nevěděla jsem tedy, jestli je den, nebo noc, netušila jsem, co se mnou bude, kdy mě pustí,“ dodává.

Jiní hovoří o tom, že je sestry nepouštěly na záchod, a tak museli močit v místnosti, o nedobrovolném podávání injekcí a léků bez informací o tom, co v nich je. Běžnými praktikami je prý doposud i přivazování či pouta.

Autor blogu Michal: To nejhorší ani popsáno není

Všechny tyto příběhy shromažďuje Michal Štingl na blogu „Neklid“. Osobně má prý největší problém s bohnickým pavilonem 27. „Podle dosavadních svědectví je zřejmé, že na pavilonu dochází k týrání pacientů, a to často s trvalými posttraumatickými následky. U řady z nich přitom není pobyt na oddělení akutní péče ani odůvodněný a při troše péče by mohla být situace řešena podstatně šetrnějšími metodami,“ vysvětlil muž pro Blesk Zprávy, proč blog založil.

Připomíná, že rozhodnutí o nedobrovolné hospitalizaci je pouhá formalita, kdy soud rozhoduje na základě údajů nemocnice. „Nedobrovolně hospitalizovaný nemá ke své dokumentaci přímý přístup a soud s ním vůbec nejedná. V některých případech byla nedobrovolná hospitalizace soudem prohlášena za protiprávní, ale málokdo má možnost se řadu let soudit,“ říká Štingl.

Podle něj by se měl v první řadě změnit přístup k nemocným. „Lidé, kteří jsou na tom nejhůř, mají nejhorší péči. Místo terapeutů, lékařů a sociálních pracovníků tu působí zejména tzv. ošetřovatelé, které pacienti vnímají jako bachaře. V mnoha ohledech je přitom situace pacientů horší než ve vězení,“ myslí si.

Štingl přiznává, že problematických míst je v Česku více. „Ministerstvo provádělo ve všech psychiatrických nemocnicích kontrolu kvality péče. Podle vyjádření nejmenovaných úředníků se setkávali i s horšími případy porušování lidských práv, než jaká se objevují v příbězích na webu. Do některých zařízení je ani vedení nechtělo pouštět, ačkoliv zastupovali jejich zřizovatele,“ popisuje muž, co se mělo dít.

Na svých stránkách tak kromě příběhů vyvěsil i manifest, co by bylo potřeba v psychiatrické léčbě změnit a zlepšit. V něm je například uvedený požadavek na nepřetržitou službu terapeutů, sociálních pracovníků a krizových interventů v celé budově, podávání léků po dohodě s pacientem, a to jen v nezbytné míře, odvolání všech pracovníků, na které se opakují stížnosti a podobně. Celý manifest si lze přečíst ZDE.

Ministerstvo: Existují snahy o zlepšení

Mluvčí ministerstva zdravotnictví Gabriela Štěpanyová potvrdila, že resort v minulém roce kontroloval ve spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací (WHO) kvalitu psychiatrické léčby v Česku. Každé zařízení, které se zúčastnilo, dostalo zpětnou vazbu a navíc tzv. manažera kvality dohlížejícího na úroveň péče. „Z výsledků mapování vyšla mimo jiné i potřeba pracovat se zařízeními na tématu prevence nadužívání omezovacích prostředků,“ sdělila Štěpanyová.

WHO podle ní nabídlo pilotní projekt redukce využívání restriktivních opatření v psychiatrii a čtyři zařízení v Česku se dobrovolně zapojila – mimo jiné nemocnice v Bohnicích. „Vedení nemocnice má snahu zlepšovat kvalitu a komfort poskytované péče, a proto samo v této oblasti iniciuje aktivity i mimo projekty reformy realizované naším ministerstvem,“ říká mluvčí.

Štěpanyová uvedla také, že v Bohnicích proběhly loni dva ošetřovatelské semináře k tématu správného přístupu k neklidu pacienta a devět kurzů k použití omezovacích prostředků. Souvisí to s tím, že ministerstvo podle Štepanyové intenzivně pracuje na celkové reformě psychiatrické péče. Loni začala fungovat první Centra duševního zdraví (CDZ), která jsou předzvěstí, kam by se péče v Česku měla vydávat.

Bohnice: Zpětnou vazbu bereme vážně

Ředitel bohnické nemocnice Martin Hollý pro Blesk Zprávy sdělil, že je těžké se vyjadřovat k anonymním obviněním, jelikož většina pacientů na blogu neuvádí své jméno. Pokud ovšem chce pacient kvalitu péče řešit, nemocnice mu prý vyjde vstříc.

„Pacientům, kteří se na nemocnici obrátí adresně, zaručujeme prošetření uvedených informací a jejich zpětnou vazbu bereme velmi vážně. S týmem oddělení kvality jednotlivé podněty prověřujeme a děláme maximum pro to, abychom předcházeli možnosti individuálních pochybení jednotlivců,“ říká Hollý. Anastázie k tomu ovšem uvedla, že stížnost posílala a žádné reakce se jí nedostalo.

O snahách zlepšit úroveň psychiatrické péče v Česku a přístup k pacientům mluví rovněž Matěj Chytil z Reformy péče o duševní zdraví, projektu ministerstva, který se reformy snaží prosadit. Podle něj je pravda, že existují nedostatky. Konkrétně léčebnu v Bohnicích ale dává podobně jako Štěpanyová za příklad instituce, která vyvíjí snahu se zlepšit.

Zdůrazňuje, že od října 2018 nastoupil do Bohnic externí manažer kvality z ministerstva, který má na starost změny související s dodržováním práv pacientů, včetně předcházení použití omezovacích prostředků. „Běžný režim vyřizování stížností od pacientů je doplňován tak, aby lidé léčení v PNB (bohnické nemocnici, pozn. red.) měli důvěru v to, že jejich zpětná vazba bude mít smysl a neobrátí se proti nim,“ uvádí Chytil další příklad pozitivní změny.

Pohřeb Karla Gotta

Parte Děti Karla Gota Rozloučení na Žofíně Záznam zádušní mše Hosté na zádušní mši O životě Karla Gotta Dědictví Bertramka

Hrob

Celé Česko truchlí. Zemřel Karel Gott, držitel čtyř desítek Zlatých slavíků. Jen málokterý umělec za sebou zanechá tolik děl, jako zesnulý zpěvák. Připomeňte si Mistrův život.

Vše o Karlovi Gottovi čtěte ZDE

Další videa