Simonina bratra (†34) zabily léky v koši, zemřel na infarkt. Na léčbu „kašle“ polovina Čechů s vysokým tlakem
Cholesterol je nenápadný zabiják, především pak když není léčený. Své o tom ví i Simona (49), která trpí familiární hypercholesterolemií. Zákeřnou nemoc měl i její bratr, který zemřel ve 34 letech na infarkt, protože nedodržoval léčbu. Právě nezodpovědní pacienti, kteří neberou léky a neřídí se radami lékařů, dělají bílým plášťům nemalé vrásky. Podle průzkumu tzv. adherence – dodržování léčby, se každý druhý člověk nestará o své nemoci tak, jak by měl. „Můžeme si myslet, že léčíme, pak člověk umře a pozůstalý nám donese tašku plnou léků,“ přiblížil Blesk Zprávám problém lékař Igon Karen.
Simona se o své nemoci dozvěděla, když jí bylo čerstvých osmnáct. Od té doby bere dva prášky denně a dodržuje stanovenou dietu. „Léčím se už 32 let, máma nás nechala otestovat poté, co měla ve 41 letech infarkt a musela se pak léčit s vysokým cholesterolem. Nemoc zjistili jak u mě, tak u mého bratra,“ svěřila se Blesk Zprávám Simona.
„U této nemoci je nejhorší to, že nebolí. Člověk si ani neuvědomí, že je nemocný, dokud se neobjeví komplikace. Můj bratr kouřil, byl sportovec a léčbu nedodržoval. Pak náhle zemřel na infarkt, když mu bylo 34 let,“ vypráví smutný příběh Simona. Dědičnou nemocí trpí taktéž její starší dcera, se kterou léčbu striktně dodržují, i kvůli neštěstí, které potkalo jejich bratra.
Vysoký cholesterol opravdu nedělá na první pohled vážnější potíže. Nenápadný zabiják se pomalu ukládá v tepnách, které se mohou jednoho dne ucpat a způsobit tak mozkovou příhodu nebo infarkt. „Špatný“ cholesterol by se měl ve správné hladině udržovat na stupnici 3,9 – 5,2 mmol/l.
„I když beru léky, tak je to na vysoké úrovni, během těhotenství, když jsem léky brát nemohla, mi dokonce po dvou týdnech vyletěl na hodnotu 12 mmol/l,“ přibližuje drastické hodnoty cholesterolu ve své krvi Simona. Dieta samotná se podle jejích slov míjí účinkem, i když nesmí máslo, sádlo nebo i vejce, tak musí brát léky.
Statisíce léků končí v koši
Léky berte ráno po jídle, omezte kouření a vyřaďte z jídelníčku mastné potraviny – věta, kterou z úst lékaře slyšelo mnoho pacientů. Každý druhý pacient si slova svého doktora nevezme k srdci a předepsanou léčbu nedodržuje, ukázal průzkum.
Průzkum, který zahrnoval diabetiky, obézní jedince a lidi s vysokým krevním tlakem, ukázal, že nezbedným pacientem je často mladý člověk, který se i přes chronické obtíže cítí dobře, a také kuřáci. „U mladších pacientů je 2,5x větší pravděpodobnost, že přestanou užívat léčbu,“ uvedl předseda České společnosti pro aterosklerózu Michal Vrablík.
Důvodů, proč se lidé zdráhají dodržovat svoji terapii, je řada. „Průzkum ukázal, že více adherentní (dodržující léčbu) jsou nekuřáci, lidé s vyšším vzděláním, pacienti, kteří si pravidelně měří doma tlak, a také ti, kteří mají méně předepsaných prášků,“ uvedl Štěpán Svačina, předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně.
Hříšnici se během průzkumu přiznali, že léky si buď nevyzvednou, spláchnou do záchodu, či je prostě vyhodí. Podle lékárníka Michala Hojného se dokonce objevují i případy, kdy si člověk s receptem přijde do lékárny a se slovy „To mi nedávejte, to stejně neberu,“ si vezme jen část předepsaných léků.
Lékaři: na pacienty potřebujeme více času
Situace sice vypadá černě, podle lékařů ale jde lehce zachránit. „Na vině je spousta věcí. Jednou z nich je i nedostatek času, který lékař s pacientem tráví. Nestihne mu vysvětlit, co všechno předepsané léky způsobují, jaké může očekávat vedlejší účinky a co s jeho tělem všechno dělají,“ vysvětluje všeobecný lékař Igor Karen. Podle něj by se mělo zapracovat na tom, aby lidé správně chápali, co vlastně polykají a co se stane, když jednou prášek vynechají.
„To, co se nestihne v ordinaci, se ale může pacient dozvědět v lékárně. V tom spatřuji další problém, lékárny totiž nejsou kolikrát dost diskrétní a pacient se stydí doptat,“ upozorňuje lékárník Michal Hojný. Dodává také, že mnoho pacientů, kteří svou léčbu zanedbávají, vlastně ani netuší, co za léky drží v ruce. Obaly jsou podle něj často nepřehledné a snadno zaměnitelné.
„Některé léky ani nemají na krabičce napsáno, na co se vlastně používají. Především senioři si stěžují, že ani s brýlemi nepoznají, co vlastně drží v ruce. Problém je také velikost tabletek, někteří je nedokážou spolknout,“ míní Hojný.
Řešením by tak podle odborníků bylo, kdyby se pacient neobával s lékařem více mluvit o tom, co s ním léky provádí, popsal mu sám pozorované účinky a informace o léčivech by byly přehlednější a jasnější.
