"Předpokládám, že posádka už dostala pokyn, aby omezila pohyb i hovor, a šetřila tak kyslíkem," domnívá se profesor Robert Farley z univerzity v americkém státě Kentucky. Naučit se zpomalit dýchání k uchování kyslíku patří podle něj k nejdůležitějším částem výcviku posádek. Ve ztroskotané ponorce je zřejmě i chladno a vlhko a situace je náročná na psychiku, ale i na to musejí být vojáci v ponorce maximálně trénovaní.

Profesor Farley podle BBC odhadl dobu přežití posádky argentinské ponorky asi na deset dní od doby, kdy se jim podařilo naposledy vyplout nad hladinu. Při posledním kontaktu se základnou ale ponorka hlásila potíže s bateriemi. Proto jim zřejmě posléze vysadily motory i systém komunikace. V případě, že by měli elektřinu, mohli by vyrábět kyslík elektrolýzou mořské vody.

Šestašedesát metrů dlouhá a sedm metrů široká ponorka San Juan je z třídy TR-1700 dieselelektrických útočných ponorek. Je poháněna čtyřmi dieselovými motory a jedním elektromotorem. Jde sice o útočnou ponorku vojenského námořnictva, která má i tubusy pro torpéda, bitevní akce se ale nikdy neúčastnila. Do služby argentinské armády byla zapojena v roce 1985, tedy tři roky po válce s Británií o Falklandy.

Na záchranné operaci se kromě Argentiny podílejí Spojené státy, Británie, Francie, Norsko, Itálie, Německo, Brazílie, Chile, Uruguay, Peru a Kolumbie. Spojené státy vyslaly mimo jiné svůj nejmodernější hlídkový letoun Boeing P8 Poseidon, který je vybaven senzory a komunikačními přístroji poslední generace. Nasazen je i ponorkový záchranný systém NATO (NSRS), který je společným projektem Francie, Norska a Británie a který disponuje rovněž nejpokročilejšími technologiemi pro hledání plavidel ve velkých hloubkách.

Až bude ponorka nalezena, sešlou k ní do hlubin záchranáři tlakovou komoru, jakousi miniponorku, která posádku vyzvedne nad hladinu. Kapacita této miniponorky je podle deníku Clarín šest osob.