Známí vězni, kteří se dostali dřív na svobodu: Žháři z Vítkova, útěkář Kajínek i nevinný Tempel

Jeden z nejznámějších případů organizovaného zločinu v České republice. Ačkoliv David Berdych nebyl hlavou celé zločinecké organizace, byl po něm gang v minulosti pojmenován. Šlo o velkou organizovanou skupinu, která od poloviny 90. let až do roku 2004 vydírala, loupila, přepadávala i vraždila.

Berdych se dostal na svobodu v červnu roku 2015, odseděl si jedenáct let za loupeže, vydírání a únosy. Dostal původně 15 let vězení, v celé skupině šlo o trest vůbec nejvyšší. Sedmiletou zkušební lhůtou prošel na výbornou. Podle starších informací pracuje jako stavbyvedoucí.

Cesta někdejšího bodyguarda Ivana Jonáka v Discolandu Silvie na svobodu byla ale komplikovaná. Při první žádosti o propuštění v roce 2014 mu soudce Kryštof Nový neuvěřil, že by se na svobodě choval slušně. Nakonec mu paradoxně pomohla samotná věznice a znalci, kteří uvedli, že se do společnosti dokáže zařadit. Advokát si stěžoval, že ve vězení zůstal z celého gangu nejdéle, ačkoliv s policí od začátku vyšetřování spolupracoval.

Proslavil se legendárním útěkem z věznice Mírov, odkud se nikdo na svobodu dostat neměl. Už od roku 1980 měl problémy se zákonem, do té doby ale šlo o klasické vykrádačky. V květnu roku 1993 měl podle policie a soudů u plzeňské věznice zastřelit podnikatele Štefana Jandu a jeho ochránce Juliána Pokoše, dalšího bodyguarda se pouze zastřelit pokusil.

Soud ho o pět let později poslal do vězení na doživotí. Kajínek po celou dobu tvrdil, že je nevinný, snažil se bránit podáváním žádostí o obnovu procesu, ty byly ale pravidelně zamítány. Zřejmě proto se snažil opakované utéct, jak už ze zmíněné věznice Mírov, tak i z vazeb. Tehdy se stal jedním z nejznámějších vězňů v republice.

O milosti pro dvojnásobného vraha uvažoval jak prezident Václav Havel, tak i jeho nástupce Václav Klaus. Kajínek se nakonec milosti dočkal až za Miloše Zemana. Z věznice v Rýnovicích odešel 23. května 2017 za obrovského zájmu médií a fanoušků.

Případ doktora, který vraždil. V české kriminalistice skoro legendární čin, který byl dokonce i předlohou pro jeden díl Případů 1. oddělení. Vladimír Mikuš zavraždil svou milenku Marcelu Sekáčovou v roce 2007.

Mikuš ji svázal drátem, přelepil jí ústa a nos lepicí páskou a přetáhl jí přes hlavu igelitový pytel. Tělo následně nacpal do plastové bedny zatížené kameny a vhodil do Orlické přehrady ze Žďákovského mostu. Zřejmě doufal, že už nikdy nevyplave na povrch, a on tak vězení uteče. Případ si ale v únoru téhož roku vzala na starost pražská mordparta. Mikuš zmizel ve stejnou dobu jako Sekáčová a to policistům bylo podezřelé. Nakonec se podezřelého podařilo vypátrat v zahraničí.

Justice ho původně uznala vinným z ublížení na zdraví s následkem smrti, protože policii se nedařilo objevit tělo pohřešované ženy. Bednu s ostatky našli rybáři v Orlické přehradě jen několik dní před odvolacím jednáním a soud poté čin překvalifikoval na vraždu. Za tu dostal Mikuš 14 let vězení. Na svobodu se dostal po jedenácti letech díky podmínečnému propuštění v červnu roku 2018.

EMBED_OFF

Mezi českými odsouzenci na doživotí je František Müller výjimkou – vlastní rukou nikoho nezabil. Doživotní trest vězení mu uložil soud v Německu v roce 1995 za pokus o loupežnou vraždu klenotníka.

Muže do hlavy střelil jeho komplic, klenotník jako zázrakem přežil s těžkými následky. Müller si zprvu odpykával trest ve Straubingu v Bavorsku, tamní ministerstvo spravedlnosti ho později předalo k výkonu trestu do Česka, s čímž Müller nesouhlasil. V souvislosti s uznáním trestu a umístěním do věznice s ostrahou podal v minulosti bez úspěchu dvě ústavní stížnosti.

Už od roku 2014 se domáhal podmínečného propuštění, do té doby soudy žádnému doživotně odsouzenému v tomto případě nevyhověly. Až do srpna roku 2018, kdy byl propuštěn. „Sedm let musím sekat latinu bez nějakého průšvihu. Sedm let ochranný dohled. Sedm let probační dohled. A sedm let musím plnit podmínky společenské záruky, kterou mám z Prahy,“ popisoval tehdy po propuštění Müller, který si ve vězení odseděl více než 20 let.

Robert Tempel je teprve třetím doživotně odsouzeným vězněm v České republice, který se dostal na svobodu. V roce 2001 podle policistů spáchal v Hrušové na Sokolovsku dvojnásobnou brutální vraždu, za kterou ho soud poslal na doživotí do vězení. K tomu měl ještě dvě loupežná přepadení.

Celou dobu ale tvrdil, že je nevinný a vraždy nespáchal. A po dlouhé době mu dal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku za pravdu. Česká republika podle jeho závěru porušila Tempelova práva na spravedlivý proces. Nakonec byl českým soudem pro nedostatek důkazů osvobozen a krátce na to propuštěn.

Čin z Hrušové tak zřejmě zůstal neobjasněný, protože policie dopadla nevinného člověka. Vražda byla mimořádně krutá – vrah oběti zastřelil a mlátil je pohlavě železnou tyčí, kusem betonu a montážním klíčem. Následně byla obě těla zakopána na Chebsku. Tempel uváděl, že čin spáchal muž přezdívaný Biftek, ten se stal později klíčovým svědkem.

Posledními známějšími vězni, kteří se dostali na svobodu, jsou Václav Cojocaru a Ivo Müller. V roce 2009 společně s dalšími dvěma aktivními neonacisty spáchali několikanásobnou rasově motivovanou vraždu v ostravském Vítkově.

Do rodinného domku vhodili zápalné lahve, jedna z nich spadla i do postele, ve které tou dobou byli rodiče společně s tehdy dvouletou Natálkou. Ze všech to odnesla nejhůř – měla popáleniny na 80 % těla. Podstoupila desítky operací a dodnes se potýká s problémy.

Posledním podobným případěm je právě propuštění dvou žhářů z věznice Mírov na Šumpersku. Dvojice si odseděla více jak 13 let vězení a poté požádali o podmíněné propuštění. Na svobodu se dostali 16. května tohoto roku.

Soud jim dal sedmiletou zkušební dobu a probační dohled. Během té doby se musí chovat slušně, pracovat a pokračovat ve splácení škody rodině. Další dva odsouzení, David Vaculík a Jaromír Lukeš, ve vězení zůstávají. Soud jim vyměřil trest 22 let.