16°C
Nechutné zkušenosti pracovníků Pet Centra: Při úklidu jsem našla mrtvé křečky, prý na ně zapomněli
Otřesná svědectví a šokující fotografie pracovníků ze zverimexu Pet Centrum začínají zaplavovat sociální sítě i redakční e-mail Blesku. Nemocná zvířata, trápení hlady, zimou nebo naopak vedrem, přeplněné klece a absolutní ignorace podmínek vedením. To obvinění z týrání zvířat popírá.
Velkou vlnu nevole a až znechucení vyvolalo šokující svědectví pracovnice Pet Centra před několika dny. Aneta (žena se ve skutečnosti jmenuje jinak, pozn. red.) Blesku popsala smutné podmínky skladu v pražských Počernicích, svá tvrzení podložila i fotografiemi. Vedení, které redakce kontaktovala, obvinění popírá. Jako jeden z argumentů uvedl generální ředitel firmy i částku, kterou mají ročně investovat do veterinární péče o zvířata. „Jen v loňském roce jsme za veterinární péči pro zvířata utratili částku přesahující 250 000 Kč,“ prozradil Dalimil Čech.
Už tento argument ovšem pohoršil milovníky zvířat. „250 000 Kč ročně za veterinární péči při tak obrovském množství zvířat? Tím by se pan ředitel chlubit neměl. A tím nepřímo potvrdil ‚kvalitu‘ péče o ty zvířecí chudáky,“ napsal čtenář. „Jako vážně? Při těch počtech zvířat, které alespoň musí přiznat na hlavním skladě, zcela v klidu prohlásí, že nechali za veterinu jen něco přes 250 000 Kč za CELÝ ROK? Pokud je alespoň to vůbec pravda. I tak by to v případě odpovídající kvalitní veterinární péče rozhodně pokrylo stěží materiální náklady...,“ komentuje věc paní Helena.
Firmy se na druhou stranu zastala například paní Dominika. „Sama v Pet Centru pracuji jako brigádník, ale tohle mě dostalo. Většinou mám na směně na starost zvířata já a musím říct, ze mají všechno. Od krmiva, čistou vodu až po vet. péči. Ono není Petko jako Petko, záleží hodně na vedení konkrétní pobočky. Tohle je ale vážně hnus,“ napsala.
Valná většina komentářů se ale nesla v negativním duchu. Ozvalo se i několik nespokojených zaměstnanců. Slečna Jana (jméno bylo kvůli anonymitě změněno, pozn. red.) pracovala na pobočce v jednom pražském obchodním centru. Miniaturní ubikace hlodavců, kde se tísnily desítky zvířat, jsou jen špičkou ledovce.
„Rybičky měly všude řasu nebo bakterie. Zvířata měla nedostatek potravy, a když procházely na prodejně granule, házely se myším a potkanům k jedné malé misce krmení, která pro všechny nestačila. Často tam byly ukousané myši, které umřely v boji o jídlo. Stejnou malou misku jídla dostávali i potkani. Objevovaly se záněty a potrhaná srst z bojů,“ popsala.
Podle Jany se klece se zvířaty čistí jednou za týden – doma si s jedním morčetem něco takového můžete klidně dovolit, ale v ubikaci 25 x 40 cm, kde se tísní 40 myší, je něco takového skutečně odporné. „Dovedete si představit ten smrad... Misky s vodou, pokud nebyly prázdné, tak tam bylo plno pilin, nebo dokonce někdy i plíseň, a když ne v misce, tak pod ní. Ubikace, kde bylo mnoho králíků a morčat, byla věčně bez vody.“
Proč s tím zaměstnanci nic nedělají? Naopak – jejich snahu bojkotuje samotné vedení. „Když jsem šla za nadřízeným, akorát se mi dostala odpověď, že nejdříve zboží a pak zvířata, ale nově příchozí zboží se zde vybaluje v podstatě každý den a celý den...“
„Ani nemluvím o papoušcích, krmeni nevhodně, nepravidelně a žijící ve špinavých klecích na kočičích podestýlkách. Když pták zahynul, dal se do klece jiný bez jakéhokoliv vydezinfikování. Inteligentní zvířata se extrémně bála jakéhokoliv kontaktu, dokonce i lidské ruky. Mnoho kolegů a kolegyň jsem viděla, že pro zvířata kupovali léky za své peníze,“ popisuje Jana – podobné skutečnosti nám napsala před několika týdny i Aneta.
A nejsou samy. Jany kolegyně z jiné pobočky vysvětlila, že ani její zkušenosti nejsou jiné. Za vedením šla několikrát například kvůli mrtvému křečkovi, který byl údajně doslova prolezlý breberkami. „Když jsem to řekla, měla jsem, cituji: ‚držet hubu a jít ho vyndat a vyhodit‘. Nebo s korelou, když jsem řekla, že má něco s křídlem, tak odpověděli – ‚nech ji, ona bude v pohodě‘.“
„Zvířata chodila z farem nemocná. Agama zvracela krmení, prodali ji a nic majiteli neřekli. V létě jim tam zvířata umírají na přetápění ubikací,“ dodává.
Šílené podmínky popsala i další žena v komentářích pod článkem. „Na to, co jsem tam zažila, nikdy nezapomenu,“ prohlásila v úvodu. „Jednou jsem během velkého úklidu v kanceláři vedoucí našla plastovou krabici s pozůstatky sedmi křečků. Vedoucí mi na to řekla, že sem ty křečky před několika měsíci někdo donesl a že na ně normálně zapomněla.“
„Veterinární péče zde neexistuje. Všechna zvířata, která byla již příliš nemocná na to, aby zůstávala na prodejně, se přemístila do zázemí, kde se čekalo na to, až se sama jakýmsi zázrakem uzdraví. (Rozuměj: chcípnou). Pamatuji si například na chameleona s nádorem na hlavě, morčata se svrabem a plísní, králíky s průjmy, totálně dohryzané osmáky a křečky. Pamatuji si i na skupinu možná osmi kakadu, kteří zde byli natěsnáni v jedné kleci, původně určené snad pro osmáky, po dobu mnoha týdnů,“ vypráví.
Firma se podle ní ovšem špatně chová i k zaměstnancům. „Po skončení pracovní doby byla běžná praxe, že nás vedoucí v obchodě zamkl, abychom nemohli odejít domů, a vytiskl nám ještě A4 seznam věcí, co je třeba udělat. Nebyla výjimka, že ačkoli oficiálně jsem měla do sedmi, z práce jsem odcházela po desáté večer. Proplaceno jsem pochopitelně z přesčasů nedostala nikdy nic.“
A co teda s tím budeme K.... dělat???????? Zavřít ty lidské hyeny!! a nechat je chcípnout! Lidi pomáhejme zvířatům zabraňme jejich týrání